Před několika málo dny vyšel v internetové verzi německého týdeníku Spiegel obsáhlý text s titulkem Strach, zloba a nenávist: Vzestup německé nové pravice, který by ovšem mohl vyjít kdekoli jinde v Evropě. Věnuje se totiž, jak titulek ostatně sám napovídá, oblíbenému a vděčnému tématu „fašizace společnosti“. Tento údajně zásadní problém řeší na evropském kontinentu všechna mainstreamová médii a vedle nich samozřejmě také politici levicových stran. Všichni svorně bijí na poplach proti „plíživě ruce“ fašismu, jež údajně svírá celou Evropu jako v kleštích. Jenom proto, že si jiní dovolují upozorňovat na nebezpečí související s masovou migrací.

Ve Francii se v médiích ostrakizuje Národní fronta Marine Le Penové, ve Švédsku novináři démonizují Švédské demokraty, v Polsku vládní Právo a spravedlnost a v Německu zase Alternative für Deutschland. Přinejlepším jsou tyto partaje nazývány populistickými, ale ještě mnohem častěji dostávají mediální cejch coby krajní pravice, extremisté apod. Spiegel přišel se zbrusu novým novotvarem „nová pravice“, pod kterým se ovšem skrývá vše výše jmenované. V textu to sice není řečeno tak přímo, ale mezi řádky se lze dočíst, že Německo se vlastně vrací někam do dvacátých až třicátých let minulého století. Tedy těsně před nástup Hitlera.

Spiegel hořekuje nad tím, že poprvé v poválečné historii se opět stávají státní orgány a vrcholní politici terčem posměchu a nedůvěry. Čas od času jsou prý dokonce v souvislosti s přistěhovaleckou politikou nazýváni zrádci národa. Německý týdeník si rovněž nechal udělat průzkum veřejného mínění, ve kterém se plných 84 % z oslovených respondentů vyjádřilo v tom smyslu, že přistěhovalecké politika „otevřených dveří“ dle jejich mínění nevratně změní společnost. Polovina z oslovených Němců dále konstatovala, že s příchodem tak obrovského množství se zvýší kriminalita a nezaměstnanost. Vlivný německý magazín také upozorňuje na rostoucí útoky směřované proti migrantům a podivuje se nad tím, kde se nenávist vůči cizincům v zemi vlastně vzala.

Jak je tomu obvyklé v současných evropských médiích, Spiegel příliš neřeší příčiny vzniklé situace, ale až její následky. Zcela upřímně se autor publikovaného textu podivuje nad tím, jak to, že mají takový úspěch knihy o selhání migrační i integrační politiky v zemi. Spiegel konkrétně zmiňuje bestseller „Německo páchá sebevraždu“, jehož autorem je bývalý člen představenstva Spolkové banky Thilo Sarrazin. Po jeho vydání se stal terčem nenávisti ze strany muslimů i lidskoprávních aktivistů a nakonec musel z představenstva odejít. Já bych ještě přidal např. Německo ve světle majáčku – Tísňové volání policistky, jehož autorkou je policistka Tania Kambouriová, či Neukölln ist überall od bývalého dlouholetého starosty berlínské přistěhovalecké čtvrti Heinze Buschkowskyho.

Proč se staly z těchto tří knížek a mnoha dalších podobných na německém knižním trhu doslova trháky? Skutečně to chtějí ve Spiegelu vědět? Odpověď je prostá: Protože na rozdíl od Spiegelu a dalších mainstreamových médií autoři těchto knížek nezamlčovali v rámci politické korektnosti pravdu! Ano, Němci už mají dost neustálého zamlčování faktů týkajících se údajně úspěšné integrace muslimských přistěhovalců. V zemi našich západních sousedů vzniká paralelní společnost, ale o tom se samozřejmě ve „slušných“ médiích nemluví. Muslimové se ve velké většině případů vůbec nesnaží integrovat do německé společnosti, byť jim německé úřady v tomto směru vycházejí vstříc, jak jen to je možné. Po celé zemi vznikají muslimské zóny, kde jsou německé zákony naprosto ignorovány.

Integrace a multikulturalismus selhaly, ale německá kancléřka přesto do země pozvala další milion téměř výhradně muslimských uprchlíků. Ti jsou sice v podstatě ve zkušební lhůtě, ale rozhodně se podle toho nechovají. Soeren Kern z amerického think tanku Gatestone Institute (v jehož čele stojí bývalý americký velvyslanec USA v OSN John Bolton) ve svém textu mapuje desítky případů znásilnění, kterých se v posledních měsících dopustili migranti z Třetího světa na německých ženách a dívkách. Nejde rozhodně o ojedinělé případy, ale nárůst těchto neomluvitelných trestních činů Spiegel nijak nezneklidňuje. Německý magazín raději varuje před fašizací společnosti. Jistě, je to přece jenom politicky korektnější.

Spiegel snaživě konstatuje, že společnost ignorovala prvotní signály vzestupu „nové pravice“ (rozuměj: fašistů) a nyní je prý konečně nejvyšší čas se postavit realitě. Dojímá mě aktivistická snaha Spiegelu postavit hráz proti fašismu (sic!), ale znovu se musím ptát, jestli podobným způsobem zvedá varovný prst, když jde o zdokumentované případy znásilňování a nedodržování německých zákonů ze strany muslimských migrantů a německých muslimů. Obyčejní Němci ve skutečnosti nejsou žádní fašisté, to jen média se jim, stejně jako u nás, snaží přidělit dehonestující nálepku. Je to ideální způsob, jak vyřadit z celospolečenské diskuze nepohodlné názory.

Varovat před nástupem fašismu v současném Německu a přitom okázale ignorovat islamizaci země je totéž, jako kdyby vám hořelo střecha nad hlavou a vy jste si začali vyhrnovat kalhoty z obav před stoletou vodou. Mainstreamová média nejenom v Německu, ale po celé Evropě mají velký problém v posuzování reality. Buď tak činí záměrně, nebo z bezbřehé naivity. Obojí je stejně nebezpečné a může mít nedozírné následky. Vznik skutečného extremismu (toho skutečného je ovšem ve skutečnosti asi tak 1546x méně, než tvrdí) totiž mají na svědomí vedle politiků právě média kvůli svému bezhlavému prosazování multikulturalismu a politické korektnosti.

V Polsku to nespokojení občané vyřešili tak, že se vydali k redakci deníku Gazeta Wyborcza a vymítali zde ďábla. Možná, že by něco takového pomohlo i v případě redakcí Spiegelu, iDnes.cz, Respektu či České televize, co říkáte?