Prezident Zeman pronesl při návštěvě Maďarska řadu kuriózních výroků. Například o Orbánově Maďarsku jako ochránci evropských hodnot či o migraci coby soudobé variantě útoků Osmanské říše na Evropu.

Uvedl i jeden, který je především z úst euroskeptiků slyšet dnes a denně: Evropská komise by si podle něj „neměla hrát na evropskou vládu“ a měla by být jen „obslužným aparátem“ Evropské rady, složené ze zástupců národních států.

Ještě dál zašel před týdnem premiér Babiš, když po summitu v Rumunsku, očividně v souladu se svou filosofií řídit stát jako firmu, naznačil, že by jednoho z komisařů rovnou vyměnil, protože se chová panovačně.

Ne že by se Evropská komise nejevila navenek jako orgán, který si osobuje právo zasahovat do života lidí v jednotlivých zemích nejrůznějšími předpisy a nařízeními, ačkoliv k tomu, jak se běžně traduje, nemá demokratickou legitimaci. Jenže tohle zdání klame, a to na celé čáře. A prezident i premiér to musejí vědět.

Jednak nepřicházejí evropští komisaři z Marsu, ale jsou do komise delegováni Evropskou radou, tedy vládami členských zemí. Kromě toho musí následně obstát při grilování před Evropským parlamentem, který má při jejich jmenování poslední slovo. Obdobně europoslanci debatují a hlasují i o stále větším počtu dalších unijních rozhodnutí.

Navíc jim musí Evropská komise pravidelně skládat účty a parlament jí může vyslovit nedůvěru. A v neposlední řadě, jak známo, nespadli ani evropští poslanci do Bruselu z nebe, nýbrž poslali je tam voliči z národních států. Další příležitost k tomu ostatně budou mít už ani ne za deset dnů.

Jistě: ve srovnání s národními státy má europarlament pořád ještě méně pravomocí, přinejmenším je ale nynější vývoj důkazem, že unie onen tolik pranýřovaný demokratický deficit dokáže odbourávat.

Brzdou je v tomto ohledu naopak Evropská rada, tedy představitelé národních států, bez jejichž výslovného souhlasu nevydá Evropská komise jedinou směrnici. Komisaři mají sice za úkol iniciovat zákony v souladu s pravidly evropské integrace, ale o čem konkrétně tyto zákony budou, to v politické rovině určují národní státy v Evropské radě.

Evropská komise tedy plní zadání Evropské rady už teď. A pokud jí představitelé národních států vytýkají opak, zastírají tím před svými voliči jen své vlastní selhání na evropském parketu. Selhání v tom smyslu, že nejsou schopni kompromisu, protože prosazují v Evropské radě jen naprosto egoistické nebo nerealistické cíle.

Jestliže k hlavním úkolům Evropské komise patří střežit evropskou pokladnu a při čerpání peněz bdít nad respektováním dohodnutých pravidel, zní návrh premiéra Babiše, aby Brusel platil a neptal se na co, protože my to víme nejlíp, jako nehoráznost.

Babišova neústupnost je o to absurdnější, že on sám má na krku stíhání kvůli podezření, že evropské dotace zneužil. Neméně pozoruhodné pak je, že mu přizvukuje prezident, který se ještě při nástupu do úřadu prohlašoval za eurofederalistu.