Günter Verheugen v rozhovoru pro týdeník Ekonom z letošního 13. dubna řekl na adresu euroskeptiků: „Jejich postoje jsou poznamenány mnoha nedorozuměními a chybným vnímáním. Boj některých českých politiků proti evropskému superstátu je nesmyslný, protože takový superstát nikdo nechce. Nemůžete jmenovat jediného evropského politika, který by ho chtěl. Evropský superstát existuje pouze v mysli lidí, kteří jsou proti němu.”

Lže eurokomisař?
Nechoďme kolem horké kaše – Verheugen s blahosklonností, eurokomisařům vlastní, zase opravoval onoho věčně se mýlícího, Evropu nechápajícího, přesto však Bruselem velkoryse tolerovaného Václava Klause. Nejeden čtenář Verheugenova projevu tak mohl být v květnu překvapen belgickým premiérem Verhofstadtem. Ten ve svém vystoupení na půdě Evropského parlamentu řekl: “Otázkou není, zda se Evropa přemění ve více federální a politický útvar, ale kdy se to stane…” Byla tato slova překvapivá i pro komisaře Verheugena? Těžko. Musel by být velmi neinformovaný, protože podobných výroků, a to v souvislosti s euroústavou, padlo hodně. Konkrétně Verhofstadt již dříve o ústavě řekl, že “je poslední kapkou vedoucí ke vzniku Evropského federálního státu”. Je tedy Günter Verheugen neinformovaný, nebo čtenářům Ekonomu vědomě lhal?

Ať už si evropský superstát eurolídři přejí nebo ne, každopádně se chovají, jako by EU státem již byla. Komisař Barroso si postěžoval, že politická role Unie ve světě neodpovídá jejímu ekonomickému rozměru. Jelikož dle Barrose bude účinnější a viditelnější EU dobrá pro celý svět, začaly se připravovat plány, jak i bez euroústavy tohoto cíle dosáhnout. Více vzájemné koordinace, více sjednocování postojů, více snahy o společný přístup ke globálním tématům. Dle portugalského diplomata Cutileira je na členských státech, aby si uvědomily silný význam jednotnosti, podpořené finančně a případně též vojensky. To je recept na naplnění spasitelské role Unie ve světě.

EU není stát. Nebo je?
EU se stále porovnává s USA, Ruskem, Čínou. V čem spočívá zásadní nesmyslnost takových srovnání? V tom, že eurolídři – a nejen Günter Verheugen – stále popírají, že by EU měla být superstátem. Ale proč se tedy porovnává se státy, nikoli s mezinárodními organizacemi? V porovnání například s OSN či OBSE je Evropská unie silná dost.

Je jasné, že EU již dnes má tolik atributů státu, že je s jinými mezinárodními organizacemi skutečně těžko porovnatelná. Je však krajně nefér, když se na každou zmínku o plíživé centralizaci a směřování EU k superstátu ozve hysterický řev či arogantní zesměšňování toho, kdo tuto pravdu nahlas řekne. Kde je Jiří Pehe a mnozí další, aby na zjevnou nepravdu Güntera Verheugena reagovali stejně rozhořčeně, jako na kritické výroky Klause na adresu Unie? Kde jsou akademické petice proti nepravdě z Bruselu?

Diskutovat o budoucnosti EU je jistě správné a prospěšné. Strana eurointegrátorů by však nejdříve měla dospět alespoň k tomu, aby své záměry prezentovali upřímně a pravdivě. Lež v současné Evropské unii sice krátké nohy rozhodně nemá, ale jestli chceme polemiku věcnou a spravedlivou, neměli by eurointegrátoři ztrácet čas a energii popíráním zjevných faktů. Kdo ví – třeba s pravdou dosáhnou lepších výsledků, než sočasnými metodami politické práce.

www.EUportal.cz