Jako kompromis, akceptovatelný pro všechny, představovali na konci minulého týdne šéfové vlád unijní sedmadvacítky úsporný rozpočet Evropské unie na příští sedmiletku. Premiér Nečas se přitom mohl radovat hned dvakrát: po vzoru "chytré horákyně", byl totiž jak pro úspory při platbách jednotlivých členských států do společné pokladny, tak pro to, aby z ní ČR ukořistila při rozdělování dotací co nejvíc.

Za vítězství, pro které byl odhodlán sáhnout i k vetu, považoval pak český premiér před začátkem jednání o dotacích v přepočtu na obyvatele zhruba šesté místo. Ve skutečnosti ale Česko skončilo po Estonsku, Slovensku a Maďarsku už na místě čtvrtém. Jak uvedly Hospodářské noviny, takzvaná čistá pozice, tedy rozdíl mezi příjmy z EU a penězi, odesílanými do unijního rozpočtu, vzroste z 1.3 procenta na přibližně 2 procenta HDP.

Věc má ovšem háček: rozpočet musí tentokrát nejen projednat, ale podle Lisabonské smlouvy z roku 2009 i schválit Evropský parlament. Přísně vzato to tedy znamená, že ujednání šéfů vlád z konce minulého týdne není nic jiného než cosi jako vládní návrh, který mohou poslanci v parlamentu buď přijmout, nebo potopit. A předseda Evropského parlamentu, německý sociální demokrat Martin Schulz, dal už o víkendu najevo, že on sám dohodnuté počty šéfů vlád rozhodně nepodpoří.

Podle jeho slov se totiž nejedná o nic jiného než o podvodný manévr s cílem zakrýt, že navržený rozpočet je ve skutečnosti deficitní, což je podle unijních pravidel zakázáno. Faktem je, že kompromisní návrh rozpočtu sice počítá se závazky ve výši 960 miliard eur, ale de facto bude mít společná pokladna k dispozici v příštích sedmi letech jen 908 miliard. Brusel totiž počítá s tím, že v roce 2020 ještě nebudou splatné všechny závazky za období 2014-20. Jenže jak upozorňuje předseda EP Schulz, stejným způsobem vznikl už v tomto rozpočtovém období schodek ve výši 16 miliard eur a celkem před sebou unie z uplynulých let hrne podle údajů EP nezaplacené pohledávky za víc než 200 miliard eur. Teď k tomu má přibýt do roku 2020 dalších 52 miliard.

Ještě problematičtější než zakamuflovaný deficit ve výši už skoro čtvrtiny plánovaného unijního rozpočtu je ovšem skutečnost, že šéfům vlád – a tedy i Petru Nečasovi- ujel koncem minulého týdne v Bruselu vlak, který by EU posunul směrem ke konkurenceschopnosti v globálním světě. Víc než o počet miliard eur v unijní pokladně jde totiž o to, na co se použijí. A v tomto ohledu se lídři jednotlivých členských států rozhoupali maximálně k váhavému nakročení správným směrem.

Místo aby investovali společné prostředky masivně do vědy a výzkumu a do oblastí s vysokou nezaměstnaností mládeže, budou například posílat –obdobně jako doposud- skoro každé druhé euro ze společné pokladny zemědělcům. Nic proti nim- ale zemědělství věru není odvětví, na kterém by unie mohla v celosvětovém měřítku stavět. EP má teď šanci vyslat jiný signál. Teoreticky. V praxi by ovšem europoslanci museli přeskočit svůj národní stín.