Zatímco platy českých úředníků stagnují, jejich bruselští kolegové si v roce 2013 polepší o sedm procent

Když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž. Známé pořekadlo beze zbytku platí o zaměstnancích státní správy. Až se napřesrok v rámci pracovní skupiny v Bruselu setkají dva Češi, z nichž jeden pracuje pro české ministerstvo a jeho kolega má na starosti stejnou agendu v rámci Evropské komise, zřejmě se budou v názorech na dopady krize do jejich pracovního života totálně míjet. Zatímco českému úředníkovi v roce 2013 stoupne průměrný plat o celých 24 korun, euroúředníci si polepší minimálně o sedm procent. Přepočítáno na výši platu to dělá 186 eur v případě začínajících asistentů a až 1286 eur pro zasloužilé generální ředitele.

Celkem 33 tisíc zaměstnanců (včetně více než pěti set občanů České republiky), kteří pracují pro Evropskou komisi a její přidružené agentury, se tak od Nového roku dočkají jednoho z nejvyšších platových růstů v celé unijní historii. A to paradoxně v době, kdy například země jižního pásu Evropské unie naopak svým byrokratům platy krátí. Bruselští úředníci za to mohou poděkovat nejen svému zaměstnavateli, který se rozhodl, že se nic mimořádného v Evropě neděje, ale i neschopnosti členských zemí Unie sáhnout po kompromisu.

Metoda s velkým M

Sedmiprocentní nárůst platů pro eurobyrokraty má dvě složky. První je automatické roční navyšování, které se odvozuje z platového koše, v němž jsou zohledněny tabulkové mzdy státních zaměstnanců osmi zemí EU. Mimochodem jen těch západoevropských, byť pracovníci z "nových" zemí EU dohromady tvoří téměř pětinu personálu. Díky této metodě, která se v unijních dokumentech označuje rovnou s velkým M, vzrostou platy úředníků pracujících v Bruselu a Lucemburku (což jsou tři čtvrtiny zaměstnanců institucí EU) napřesrok o 1,7 procenta. Údaj je to pečlivě zamaskovaný – komise totiž argumentuje průměrnou meziroční

inflací, která letos v Belgii dosáhne 2,8 procenta, a nominální růst platů skrývá pod informací o "ztrátě kupní síly". Táž Evropská komise přitom měla možnost růstový koeficient odmítnout. Metodu, která automaticky zaručuje každoroční navýšení platů, je možné obejít. A to v případě, že nastane "závažné a náhlé zhoršení ekonomické a sociální situace". Brusel si na to nechal zpracovat expertní posudek, jehož závěr byl jednoznačný: žádná krize není, takže platy nadále porostou podle starého klíče.

Nejde přitom pouze o Metodu. Eurobyrokraté mohou v příštím roce počítat ještě s dalším přilepšením ve výši 5,5 procenta. Nikoli ovšem přičiněním vlastních odborů, které se mimo jiné vzájemně obviňují z přílišné laxnosti.

Uvedená sazba odpovídá letošní výši takzvaného zvláštního odvodu (special levy), který euroúředníci ze svých příjmů odvádějí od roku 2004. Jenže přechodné období pro mimořádnou srážkovou daň končí už za pár dnů, o Silvestru. Vzhledem k tomu, že se zástupci jednotlivých členských zemí EU nedohodli na prodloužení odvodu, nebude se příští rok uplatňovat. S "metodickým" 1,7procentním bonusem si tak zaměstnanci Evropské komise přijdou dohromady na 7,2 procenta k platu navrch.

Paradoxně za takové luxusní přilepšení ani sami nemuseli bojovat. Jejich platy totiž schvalují jednotlivé členské země Unie. A ty zůstávají rozděleny – zatímco deseti zemím současná praxe automatického zvyšování platů euroúředníků podle zmíněné Metody vyhovuje, dalších sedmnáct, a to včetně Česka, je proti. K reformistům patří celá severská větev EU, Němci i Maďaři, nikoli ovšem Slováci nebo Poláci.

Kromě zvýšení zvláštního odvodu navrhují spojenci Česka vyškrtat rozsáhlé výjimky z této solidární daně. Tu neplatí ani noví zaměstnanci unijních institucí, ani ti, kteří naopak již míří do penze. Solidární příplatek zvýšený na šest procent by také podle názoru reformistické "sedmnáctky" měli platit i "eurodůchodci", tedy bývalí zaměstnanci institucí EU, kteří pobírají bruselskou penzi. Úřednické renty by nově měly být vypočítávány z průměru odpracovaných let, nikoli jako záruka 60 procent nejvyššího dosaženého platu, jak je tomu nyní.

Zpátky do reality

Přestože se členské země ani za rok a půl dosud na přísnějších pravidlech neshodly, europoslanec za ODS Jan Zahradil věří, že společné řešení je možné a účelné. "Potřebujeme především dohodu. Je nepředstavitelné, že by se kvůli neschopnosti najít kompromis měly platy euroúředníků od ledna zvyšovat," řekl týdeníku Euro. Zároveň si ale myslí, že systém odměňování unijních byrokratů je třeba změnit od základů a pouhé vrácení solidárního příplatku do hry nestačí. "Podmínky zaměstnávání euroúředníků se musejí přizpůsobit realitě okolního světa. Je na první pohled zřejmé, že jsou-li v Bruselu čtyři tisíce zaměstnanců s ročním příjmem přes sto tisíc eur, pak něco není v pořádku," namítá.

Zatímco úřednické platy ve Španělsku, Řecku, Portugalsku nebo třeba Nizozemsku klesají a Česko nebo Itálie hlásí v jejich růstu nulu, unijní zaměstnanci dosud kopírují trend zemí, které jsou k byrokratům nejštědřejší. Patří k nim například Německo, kde meziročně úřednické platy vzrostly o 4,3 procenta.

K tomu je ale nutné připočíst ještě další výhody, o nichž se obyčejným státním zaměstnancům ani nesní. Euroúředníci nadále pobírají příplatky v podobě 16 procent za práci v Bruselu a do zdravotního pojištění odvádějí pouhá dvě procenta platu. Nezměnil se ani věk odchodu do důchodu v 63 letech, ani pracovní týden stanovený na 37,5 hodiny. Stejně tak každý evropský byrokrat nadále pobírá měsíční přídavek na dítě ve výši 373 eur a dalších 253 eur na jeho vzdělávání.

Nad těmito privilegii se nicméně smráká. Sama Evropská komise si na výsady svých zaměstnanců chce posvítit. V následujících pěti letech plánuje seškrtat počet úředníků o 5 procent, navýšit pracovní dobu na 40 hodin týdně a snížit platy těm, kteří v unijních institucích teprve nastupují nebo naopak končí. Ušetřit by se tak mohla v ideálním případě až miliarda eur ročně.