Už i média, která jinak devótně referují o EU i tehdy, kdy je zjevné, že tenhle politiky nevhodně propelovaný spolek selhává (což se děje vždy, když dojde k nějakému vážnému problému nebo ke krizi), začínají psát o selhání ve věci smluv na dodávky vakcín a jejich distribuci.

Jeden z největších kašpárků mezi hlavouny, šéfánek Evropské rady Charles Michel, hrdinně prohlásil, že Unie přiměje farmaceutické firmy, na což pokud vím docela vtipně odpověděl CEO AtstraZeneca, že prostě Unie byla pomalejší než Izreael a Británie. Bylo znát, že se ten člověk z AtraZeneca úplně vyděsil a zcepeněl z té michelinské pohrůžky..

Uršule z Leyenů se nám rozjela a dokonce zjevně osteoporotickou pěstičkou bouchla do stolu a údajně dosáhla toho, že zpoždění v dodávkách bude kratší. To je fantastický úspěch a ukazuje se, že Evropa potřebovala Uršuli jako sůl a že je potřeba více Uršule a více Evropy. To vždy říkával další exot Martin Schulz neblahé paměti po každém průšvihu v Unii.

A přitom příčiny jsou dvě a jsou velmi jednoduché. Ta první je, že zatímco Londýn a Jeruzalém vyjednávaly přes léto, když už bylo nad slunce jasné, že ke konci léta EMA schválí určité vakcíny určitých výrobků a monopolní postavení nepostavení prostě vzaly nabízenou cenu a šly do toho, EU v létě nepracuje. V létě se byrokrati dávají do kupy z té celoroční rachoty a v červenci a v srpnu se v Brusele jen luxují podlahy, deratizuje a vykrádají kanceláře a když se ta armáda lenochů a politických šíbrů z řad národního politického odpadu vrátí do svých kanceláři, stráví první týdny sepisováním trestních oznámení na ukradené majetky. A tak se zase dali teprve někdy v září do vyjednávání a hlavním kritériem byla cena. Někdo z nich slyšel, že existuje tzv. množstevní rabat, ale nepochopili, že proti nim stojí monopol. A tak zatímco Velké to Británsko a Izrael vzaly v potaz jediné hledisko - zdraví lidí a co nejrychlejší očkování a cena nerozhoduje (protože dělali buziněc s temporálním monopolistou) -, bruselská věrchuška hrála o cenu. Lidé, co nikdy nebyli v byznysu, a v době, kdy to bylo nejméně vhodné, rozjeli Kuhhandel. A výsledek? Co jiného než katastrofa.

Je smutné, že náš premiér, který si naivně myslí, že držením prstu v unijní řiti v tomto punktu bude mít klid od věčných dotačních útoků z Brusely, nenajde dost odvahy a nepustí se do vyjednávání s Ruskem s cílem získat Sputnik V a dohodnout zahájení řízení u SÚKL. Proč taky projevovat odvahu, když to je poslední vlastnost, která se dneska v EU nosí. Držet hubu a krok, toť téma dne. Radši ještě víc utáhnout lockdown, zakázat nakonec i zdravotní procházky a sáňkování dětí.

Čeho já se ještě nakonec nedožiju.