Evropská unie udělá vše pro to, aby se případný odchod Británii rozhodně nevyplatil

Většina politiků kontinentální Evropy má ve věci jasno. Moderní a pokrokoví Evropané jsou pro integraci a pro „více Evropy“. Platí to zejména pro levici, která sama sebe pokládá za progresivní takřka z definice. Naproti tomu z termínu „národní stát“ se stala bezmála nadávka. Jeho příznivci jsou pokládáni v lepším případě za staromódní konzervativce, v horším za nacionalisty nebo dokonce ultrapravičáky.

Kontinentální Evropané mají k evropské integraci jiný postoj než Britové. Typický západoevropský postoj vznikl v Německu a je založen na tomto příběhu: kdysi dávno existovaly v Evropě národní státy, které mezi sebou neustále válčily. Války byly stále brutálnější. Ta poslední zahrnovala vražedné bombardování civilního obyvatelstva a holokaust. Jaké je jediné správné řešení, které odstraní války jednou provždy? Založit jeden velký evropský stát, který odstraní nacionalismus, fašismus, nacismus a všechny podobné ismy. Politická integrace nemá rozumnou alternativu. Kdo je proti, nutně musí být nacionalista nebo ještě něco horšího. V každém případě jde proti proudu dějin, a proto je buď fanatik, nebo hlupák.

Tradiční britský postoj je definován přesně opačně: kontinentální Evropa neustále propadá utopickým představám o vytvoření evropského impéria. Počínaje starým Římem až po Napoleona, císaře Viléma, Hitlera a Stalina v novodobé historii, Evropa vždy usilovala o nemožné. Evropská unie je jen dalším z řady těchto pokusů. Inovací je jen změna prostředků: byrokracie namísto zbraní. Dříve se snažili zbavit nás svobody a demokracie vojensky, nyní oklikou přes bruselské direktivy. Ve světových válkách jsme zvítězili díky svému vlastenectví a národnímu státu. Nyní nám říkají, abychom se toho všeho vzdali ve prospěch evropského projektu. Stále se ještě nepoučili z dějin. Musejí to být buď fanatici, nebo hlupáci.

„Buďme jako Norové“

V Británii neplatí schéma „pravice = euroskepticismus, levice = eurooptimismus“. Konzervativní strana má silné křídlo v čele s premiérem Cameronem, které je pro setrvání v EU. Bez evropanského nadšení, z čistě pragmatických důvodů, ale přece. Naproti tomu Labour Party je oficiálně pro setrvání v EU, ale její vůdce Jeremy Corbyn je znám jako tradiční euroskeptik, který mimo jiné hlasoval proti Lisabonské smlouvě v roce 2008. Pak existují i ultralevicoví euroskeptici, například George Galloway, bývalý labouristický poslanec a podporovatel teroristického hnutí Hamás.

Levicoví euroskeptici tvrdí slovy Jeremyho Corbyna, že „projekt měl vždy za cíl vytvořit obrovskou Evropu volného trhu se stále omezenějšími pravomocemi národních parlamentů a stále silnější společnou zahraniční a bezpečnostní politikou“. Evropská unie připadá Corbynovi příliš pravicová a liberální, ale v nechuti ke společné zahraniční a bezpečnostní politice se shodne s pravým křídlem konzervativců.

Naprostá většina Britů, včetně těch, kteří budou hlasovat za opuštění EU, však společný trh podporuje. Nejčastějším euroskeptickým názorem je „buďme jako Norové, zachovejme si členství v Evropském hospodářském prostoru, ale pryč od Bruselu a všeho, co znamená“.

Hrozba dominového efektu

Evropský hospodářský prostor (European Economic Area, EEA) vznikl v roce 1992, původně jako předstupeň členství v EU pro státy, které nebyly členy původního EHS. Dnes do EEA patří kromě všech členů Unie také Norsko, Lichtenštejnsko a Island. Jde tedy o větší organizaci, než je EU, a s výjimkou Švýcarska je všeobecně a bezkonfliktně uznávána. V čem je tedy problém? Proč by Británie nemohla vystoupit z EU a zůstat v EEA?

Problém je, že o členství v EEA rozhoduje EU. Bude čistě jen na vůli Bruselu, zdali Británie bude v případě odchodu z EU připuštěna do EEA. Brusel nepochybně bude dělat drahoty. Zájmem úředníků a politiků Evropské unie není, aby Velká Británie po odchodu zdárně prosperovala a představovala tak nežádoucí příklad pro ostatní. Co když referendum o odchodu uspořádají třeba i Švédové, Finové, Dánové, Češi, Maďaři anebo dokonce Němci?

Britský příklad může zahájit dominový efekt, na jehož konci by mohl být konec bruselských imperiálních snů. V zájmu činovníků EU i politiků v Berlíně nebo Paříži tedy bude Británii ztrestat za neposlušnost. To by mohlo v krajním případě znamenat dokonce i sankce.

Lord O’Donnell, bývalý sekretář čtyř britských premiérů, v deníku The Telegraph podotkl, že odchod z EU by mohl zahrnovat jednání trvající třeba deset let. Lord O’Donnell připomíná, že odchod Grónska z EU trval tři roky. „Přitom zde byla jen jedna problémová oblast: rybolov.“

„Země jako Francie nebo Německo nedovolí Británii odejít s výhodnou smlouvou, protože by to hrálo do rukou euroskeptických stran ve volbách příští rok,“ dodává O’Donnell. Vypadá to, že z Evropské unie se stala další evropská válka vedená tentokrát jinými prostředky. Naštěstí se obejde bez mrtvých: až na vznešené ideály.

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners

LN, 1.4.2016