Před deseti lety touto dobou zahájila činnost expertní skupina Evropské unie známá jako Rada moudrých. Měla za úkol zjistit účinnost sankcí, které Brusel tehdy uvalil na Rakousko kvůli účasti krajně pravicové Strany svobodných Jörga Haidera ve vládě. Bezprecedentní forma potrestání jedné členské země EU, protože ve vládní koalici zasedla strana s třetinovou podporou voličů, spustila mohutnou polemiku zastánců a odpůrců sankcí. Po měsíčním rozjímání dospěli „mudrci“ k závěru, že jsou kontraproduktivní. I mnoho Haiderových oponentů urazilo nepokryté pošlapání rakouské suverenity. Proto se Evropská rada již v září rozhodla zrušit všechny projevy ostrakizace Rakouska. Na tyto události upomíná poslední vývoj v jiné evropské zemi – v Nizozemsku.

Nedávno dvě nizozemské pravicové strany – Lidová strana pro svobodu a demokracii a Křesťansko-demokratická výzva – oznámily, že utvoří menšinovou „fialovou“ vládu s podporou Strany pro svobodu v čele s Geertem Wildersem, známým radikálním protiislámským postojem. Za svůj požadavek zastavit imigraci z muslimských zemí i za „pomlouvačný“ film Fitna (Rozvrat), který režíroval, čelí Wilders mnoha soudním žalobám a zákazu vjezdu do značné části Evropy. Růst protiislámských nálad v Nizozemsku, jedné z nejliberálnějších a nejtolerantnějších společností, není dnešního data. Na rozdíl od „jeskynních xenofobů“, jako je Francouz Jean-Marie Le Pen nebo již zmíněný nebožtík Haider, vyznávají holandští bojovníci proti islámu opačný názor. Jde jim o ochranu tradiční evropské snášenlivosti před mravy vetřelců z Orientu. Nikoli náhodou se právě v Nizozemsku mohl objevit natolik exotický politik, jako byl Pim Fortuyn – homosexuál, libertarián a bohém, jehož v roce 2002 zavraždil levicový fanatik.

Výmluvné je, že hlavní politické síly země jsou připraveny spolupracovat se stranou, které byl ještě nedávno vstup do dobré společnosti zakázán. Ještě výmluvnější je však reakce zbytku Evropy. Přesněji řečeno, absence jakékoli reakce. Zejména při vzpomínce na deset let starou příhodu s Rakouskem. Současný Wildersův vzestup je totiž považován za sice nemilý, leč nevyhnutelný jev. Srovnání dvou případů ukazuje na podstatnou změnu politické atmosféry v Evropě. A to nejen pokud jde o relativní nárůst popularity stran vystupujících proti přistěhovalectví. I nejrespektovanější politici z hlavního proudu totiž začínají zohledňovat tuto změnu společenské nálady ve volebních programech.

Nijak zvlášť nepřekvapuje, že například ve Finsku získala v posledních průzkumech strana Praví Finové, jež vystupuje proti přistěhovalectví, desetiprocentní podporu voličů. Víc však překvapuje reakce zavedených politických sil, které se dříve bály těchto témat jako čert kříže. Nyní nejvlivnější sociální demokraté společně s konzervativci prohlašují, že za ekonomické stagnace je třeba zastavit pracovní imigraci a že není dobré podporovat politiku multikulturalismu, která brání plnohodnotné integraci cizinců. V sousedním Švédsku, jež je známo velkorysostí vůči přistěhovalcům, má v nadcházejících podzimních volbách ultrapravicová strana Demokraté Švédska poprvé šanci vstoupit do Riksdagu. Za předpokladu tradiční rovnováhy mezi levicí a pravicí může sehrát roli jazýčku na vahách. Liberální Lidová strana, člen současné vládní koalice, již oznámila, že izolace ultrapravičáků by byla neomluvitelnou chybou, neboť by jim umožnila získat všechny protestní hlasy.

Posun v postojích je dobře vidět ve Francii. Její prezident Nicolas Sarkozy postupně přebírá rétoriku Le Pena a odstraňuje jedno tabu dané politickou korektností za druhým. Hovoří o přímé vazbě mezi zločinností a národnostním původem pachatelů a vyhrožuje rumunským a bulharským Romům deportací. Bylo by chybou považovat tento názorový posun jen za projev politického boje.

Evropa se mění. Před deseti lety sebejistá Evropská unie zažívala největší rozmach a byla přesvědčená, že má právo a sílu trestat ty, kdo nedrží krok. Dnes, v době zmatků a nejistot, kdy nikdo v EU nedokáže odhadnout ani vlastní bezprostřední budoucnost, se všichni snaží včas rozpoznat, kam vane vítr – Evropská komise se kupříkladu distancovala od konfliktu okolo Romů ve Francii. Politická disharmonie uvnitř EU, ekonomická krize, demografické problémy a rostoucí tlak globalizace budou neustále měnit společenské nálady. Bezradnost vůči budoucím výzvám zpravidla nutí hledat oporu v navyklých postojích, a proto se budou ideové základy současné Evropy nadále posunovat nejen ke konzervatismu, ale i k izolacionismu.

Týdeník EURO 34/2010

Autor je publicista