aneb Jak lehce přijít o svobodu

Celý život poslouchám učené rozmluvy o tom, jak mohli ti naši nedovtipní a nepředvídaví předkové přijít tu o samostatnost, tu o demokracii, tu o svobodu. Jako za husitů, v roce 1620 anebo v roce 1948. A vždy se dotyčný "strašlivě" diví, jak to, že to nechápali a "nechali to dojít tak daleko".

Zpětně je každý chytrý. Jak se říká, po bitvě je každý frajtr chytřejší než generál.

Jenže my jsme před bitvou. Tedy před zásadní událostí. Z hlediska Evropy podobné době, kdy se z jednotlivých německých států vytvořilo německé císařství, pod oficielním názvem Německá říše. Důvod k sjednocení byl strach Němců z dalšího růstu síly a vlivu Francie a Anglie. Francouzské panování v německých státech za Napoleona 1814 bylo zůstalo děsivou vzpomínkou na dobu, která pro Němce přinesla válku, zmar, úpadek a mrtvé.

Prusko, jako nejsilnější stát z německého spolku, donutilo (stejně tak jako se to pokouší v Unii dnes Německo s Francií) sliby, vyhrožováním, ekonomickým nátlakem jednotlivé státy k "sjednocení". Ovšem nezapomínejme, že ne všechny "germánské státy" se roku 1871 k sjednocení připojily.

Politický a ekonomický tlak a vyhrožování se staly způsobem, na kterém Prusko postavilo svoji hegemonii a ovládlo většinu německých států. Rakousko, Holandsko, Švýcarsko, Lucembursko atd. se nedaly a zůstaly samostatné. Také tehdy bylo raženo heslo, že nelze jinak než do nového "soustátí" vstoupit. Ostatně, mnozí Holanďané jsou dodnes přesvědčeni, že ono "omylem" provedené totální rozbombardování Rotterdamu 14. 5. 1940 bylo malou odplatou za to, že Holanďané se nechtěli nikdy připojit k Německu.

1 Rotterdam

Studujete-li podobné akce, kdy jsou politicky vytvářeny velké celky z jednotlivých států, téměř vždy to znamená příchod krizí, otřesů a často i válečných konfliktů, zánik významu necentrálních oblastí nového státu, zchudnutí vnějších oblastí a posílení centralistické vlády. Změny, které se odehrávaly na našem území a které nás vždy silně zasáhly, vidíme na těchto obrázcích:

2 Státy dle Verdunské smlouvy

3 Svatá říše římská

Zájemci si mohou přečíst například neromantizovaný příběh spojení amerických států do USA anebo tragické sjednocení, které provedli v Indii za spoluúčasti odcházejících Britů.

Vždy pod hesly spravedlnosti, lepších zítřků, ekonomické šťastné budoucnosti a při neuposlechnutí "nedozírných následků", což si my pamatujeme z roku 1968.

Podíváme-li se na tyto události zpětně, vždy vidíme, že "sjednotitel" řešil nějakou svoji krizi, a to na účet slabších.

Dnes, jakoby z ničeho nic, jak říká u nás módní filosof N. N. Taleb, jsme narazili na nepředvídanou "černou labuť". Událost, která se neměla podle našich zkušeností stát. Ale je tady a my stojíme na děsivě složité křižovatce. Nejblíže to lze srovnat s rokem 1948. Za kopci byli Němci –považovaní za nacisty a podezřele se kamarádící s Američany a na druhé straně Sověti-osvoboditelé. Vzpomeňte si na myšlenky "Tranďáka" z filmu Obecná škola. Zdánlivě logická a přitom naprosto mylná dedukce o nejlepším možném směřování státu do budoucnosti.

Diskuze a dnešní myšlenkové projevy našeho ministra zahraničí, vyrostlého v rakouském a německém prostředí a bez naší zkušenosti, jsou podezřele podobné "logickým" politickým úvahám postavy Tranďáka ztvárněného Svěrákem.

Na druhou stranu pak nezapomínejme, že bez našeho spojení s Rakouskem by muslimští Osmani pravděpodobně dobyli Vídeň a táhli by až do Čech. Moravu by islamizovali určitě.

Z historie se lze relativně dobře poučit, ale jen velmi omezeně odhadovat budoucnost. Z popisu historie víme, co bychom byli bývali neměli dělat, ale nevíme, co bychom dělat měli! Jak říká N. N. Taleb: "Historikové by se měli vyhýbat teorii chaosu a problémům zpětných konstrukcí …. Náš problém (tedy lidstva) je v tom, že nejenže neznáme budoucnost, ale nevíme toho ani moc o minulosti.

Průběh skutečného života je to, že je to systém opravdu nahodilý a nemá předpověditelné vlastnosti ani průběh. "Nahodilost je nakonec vlastně jen neznalost. Svět je neprůhledný a zdání klame."

Proto bych doporučoval při vytváření teorií o naší budoucnosti z informací o naší minulosti nepřeceňovat.

Slova knížete Schwarzenberga tedy nejsou z hlediska budoucnosti ničím jiným než rétorickým cvičením. Jasné ovšem je, že pokud se "nepřidáme", ta budoucí státní obluda, ať se bude jmenovat, jak chce, nám to nezapomene. Ale také je jasné, že pokud chceme jako národ přežít, tak se jako Holanďané či Lucemburčané nesmíme nechat sežrat sliby ani výhružkami. Jinak dopadneme podobně jako kdysi samostatné a svobodné Sasko, Brandenburg či Pomořansko, o nichž dnes nikdo nic neví a jsou bezvýznamné. Anebo s naší situací ještě lépe srovnatelná Slezská Lužice.

Záleží na nás, co budeme chtít. A co bude možné.

A hlavně nezapomínejme. Již více než rok žádná původní Unie není. Vládne diumvirát Merkelová - Sarkozy. V Bruselu se nic důležitého neprojednává a připravovaná fiskální smlouva už s Evropskou radou a Parlamentem EU prakticky nepočítá. A už vůbec ne s nějakými "místními vládami" a jakoby parlamenty.

Demokracie zmizela náhle jako sníh. Žijeme ve spolku řízeném úzkou uzavřenou elitou, která se ani nenamáhá předstírat, že dodržuje jakákoliv demokratická pravidla.

P. S. Mapu dnešní Evropské unie si jistě najdete sami. A nezapomeňte, že Slovinsko a Chorvatsko se dostaly do Unie až po zničení Jugoslávie a občanské válce.

P.P.S. A abyste nebyli smutní, podívejte se na "Večeři pro dva"

a na stejnojmennou politickou satiru z Německa o duu Merkozy: