Kanada v posledních letech zavedla jedny z nejpovolnějších zákonů o eutanazii na světě, které dospělým umožňují požádat buď o sebevraždu s pomocí lékaře, nebo o přímou eutanazii v případě mnoha různých forem vážného utrpení, nejen v případě nevyléčitelného onemocnění. V roce 2021 tímto způsobem ukončilo svůj život více než 10 000 lidí, což je něco málo přes 3 % všech úmrtí v Kanadě. Další rozšíření, umožňující eutanazii v případě duševních onemocnění, vstoupí v platnost v březnu 2023; uvažuje se také o povolení eutanazie pro „zralé“ nezletilé.

Jsme ještě vůbec civilizace?
V nynější době vlády populismu se živě diskutuje o tom, kdy demokracie přestává být liberální. Neuvěřitelný „pokrok“ v eutanazii však nastoluje jinou otázku: Co když společnost zůstává liberální, ale přestává být civilizovaná?

Pravidla civilizace zpravidla respektují existenci šedých zón. Například když zákon mlčí k těžkým volbám v péči o pacienty na konci života, k otázkám, kdy odpojit přístroje podporující životní funkce nebo jak přiměřeně zvládat mučivou bolest. Vytvořit byrokratický systém, který nabízí smrt jako „řešení“, jako spolehlivou volbu v utrpení a dokonce povinně zapojit do poskytování tohoto „léku“ lékařské profese je však vysloveně barbarské.

Samotná myšlenka, že státem garantovaná lidská práva zahrnují právo na sebevraždu, domněnka, že lidé ve stavu strašlivého utrpení a nejvyšší zranitelnosti jsou dostatečně „svobodní“, aby mohli učinit volbu, která všechny volby ukončí, a také názor, že výkon lékařské profese by měl zahrnovat zabíjení pacientů - to všechno jsou ve své podstatě destruktivní a zcela neliberální a navíc zcela necivilizované nápady. Pokud nebudou řádně kontrolovány, vytvoří krutý „brave new world“, který bude odlidštěnou závěrečnou kapitolou našeho druhdy vskutku liberálního příběhu...

Ten nejkrásnější odchod
Kanadský obchodní řetězec prodávající oděvy Simons letos v listopadu publikoval na svém webu propagační video „A Most Beautiful Exit“, které oslavovalo sebevraždu Jennyfer Hatchové. Záhy se však ukázalo, že příběh, který za videem (které mezitím zmizelo z webových stránek) stál, byl mnohem temnější – paní Hatchová totiž vyhledala asistovanou sebevraždu, protože se jí nedostalo potřebné pomoci.

Reklamní šot řetězce Simons chtěl zřejmě podpořit ušlechtilou myšlenku důstojné smrti a dal divákům nahlédnout do několika okamžiků posledního měsíce života paní Hatchové a vyslechnout její myšlenky o životě, smrti a snaze naplnit své poslední dny „spojením s krásou a s přírodou“.

Záhy se ukázalo, že šlo o tutéž ženu, která na jaře hovořila ve vysílání CTV News o svých potížích při více než deset trvajícím hledání léčby vzácného a složitého onemocnění pojivové tkáně. To ovšem v Simonsovském videu nezaznělo, ani nic o potížích s přístupem k finanční podpoře léčby ze strany Fraser Health Authority (jeden z veřejně financovaných zdravotnických úřadů v Britské Kolumbii).

Jeden z jejích nejbližších přátel vysvětlil, že žádná paliativní péče ani jiná pomoc jí nebyla nabídnuta, a proto se Hatchová smířila s rozhodnutím vyhledat „lékařskou pomoc při umírání“ (Medical assistance in dying, MAiD, legální v Kanadě od roku 2016) jako poslední krok. Stručně řečeno, Hatchová se rozhodla pro asistovanou sebevraždu, protože došla k závěru, že jí nic jiného nezbývá.

Možná to tak tvůrci videa úplně nezamýšleli, ale podařila se jim reklama na sebevraždu jako na něco úžasného. Není to jen krásný odchod - video říká, že je to ten nejkrásnější odchod. Video vysílá děsivé poselství právě těm, kteří se potýkají s problémy a přemýšlejí, zda by sebevražda nemohla být řešením. Mohla, sděluje jim video, dokonce tím nejlepším řešením!

„Nazvala bych to dystopickým romantizováním smrti jako úlevy od utrpení, bez jakéhokoli kontextu kolem, bez objasnění toho, co se ve skutečnosti stalo,“ komentovala situaci kolem videa Trudo Lemmensová, bioetička z Torontské univerzity. „Jde o jednostranný příběh o velmi složitém problému, který je zneužíván k tomu, aby podpořil progresivní trendy ve společnosti.“

Euthanasie jako úsporné opatření?
V kontextu vlny sebevražd způsobených nedostatkem (nebo domnělým nedostatkem) základních zdrojů je Simonsovo video ještě hrozivější.

Podle obsáhlé zprávy Marie Chengové z Associated Press kanadský systém vykazuje přesně ty zhoubné rysy, před kterými kritici asistované sebevraždy varovali: máme zde všechno, čeho jsme se děsili, od zdravotnických pracovníků, kteří systematicky navrhují eutanazii svým pacientům, až po „nemocné“, kteří hledají v euthanasii únik před stresem spojeným s rostoucími finančními problémy…

Eutanazie, jednou již vypuštěná do světa, začíná žít svým vlastním životem a velmi rychle se přizpůsobuje oněm temným úžlabinám, na které naše civilizace ve své pozdní době jaksi pozbyla náležité odpovědi: izolace jedinců způsobená rozpady rodin, šíření chronických depresí a neuróz, společenský a mnohdy i politický tlak na stárnoucí společnosti s nízkou porodností, aby snížily své náklady na zdravotní péči, v neposlední řadě rostoucí náklady na prosté živobytí…

Kanada je v situaci, kdy i velmi seriózní média informují, že zástupy lidí se propadají do zoufalé chudoby a např. o desítky procent narůstá poptávka po službách potravinových bank. Vláda mezitím záchrannou sociální síť neustále oslabuje. Na provinční úrovni jsou systémy sociální péče (např. Ontario Works a Ontario Disability Support Program) žalostně podfinancovány.

Společnost se dostává do bodu, kdy klienti těchto programů i při jednáních na úřadech veřejně říkají, že zvažují lékařsky asistovanou sebevraždu, protože již nemohou snášet náhlou drtivou chudobu. Mnozí klienti se dokonce ptají pracovníků charitativních neziskovek, jak se to dělá, jak mají požádat o MAiD. Někde je něco zásadně špatně!

Děje se cosi, na co naše moderní společnost není zvyklá, s čím si jaksi neumí poradit. Plíživá, na první pohled neviditelná chudoba se rozrůstá, urychlovaná covidovou krizí. Na hranicích přežití se ocitají i lidé, kteří na to nejsou zvyklí. A zoufalá chudoba má nemalý vliv i na duševní zdraví. Život v neustálých obavách, šetření na potřebných věcech, jako jsou léky, čerstvé potraviny nebo teplé oblečení, zanedbávaná zdravotní péče - neustálý život v takovém stresu si vybírá svou daň nejen po fyzické, ale i po psychické a emocionální stránce.

Zdá se, že kanadská mašinérie asistované sebevraždy je živena nedostatkem podpory pro ty, kteří pomoc potřebují nejvíce. Krok za krokem se stává státem posvěceným řešením pro tisíce nešťastných dospívajících a zoufalých dospělých, z nichž většina živoří bez přístupu k psychiatrické péči, kterou zoufale potřebují...

Pokud jediná pomocná ruka, kterou těmto lidem stát podává, je ruka se smrtící injekcí, ocitáme se na samém okraji pekla…