13.11.2019 | Svátek má Tibor


EUROVOLBY: Prohrála velká koalice

30.5.2019

Po 40 letech končí většina pro křesťanské a sociální demokraty v Evropském parlamentu

Otevřete-li po volbách noviny, titulní strana vychází ze základní otázky: Kdo vyhrál? Od ní se odvíjí vše ostatní: kdo dá dohromady koalici, kdo sestaví vládu, kdo – a do jaké míry – prosadí svůj program.

Ve volbách do Evropského parlamentu to funguje jinak. Tam nemá velký smysl otázka „Kdo vyhrál“. Jistě, nějaká parta vždy získá nejvíce hlasů, ale nikdy ne tolik, aby sestavila vládu a prosadila svůj program. Větší smysl má otázka: „Kdo prohrál?“ A tyto volby daly na otázku po poraženém jasnou odpověď. Prohrála dosavadní velká koalice křesťanských a sociálních demokratů – po čtyřiceti letech končí její monopol na většinu.

Toto je základní sdělení eurovoleb roku 2019. Přinese samozřejmě i praktické dopady, které budeme teprve postupně poznávat.

Slabý střed, silné okraje

Výsledky voleb se vždy mohou poměřovat různými brýlemi. Jinak se vnímá prohra strany dosud vládnoucí, získá-li třeba 20 procent hlasů. A jinak se vnímá týchž 20 procent, získá-li je dosavadní outsider. To, co je pro jedny de facto porážkou, ba traumatem, je pro druhé de facto vítězstvím, ba důvodem k oslavě.

Evropské volby nabízejí 28 brýlí národních. Pro Francouze je zásadní, že Marine Le Penová porazila stranu prezidenta Macrona. Pro Brity to, že vyhrál Nigel Farage se Stranou pro brexit a výprask dostali konzervativci. Rakušany zajímá test, jímž procházel kancléř Kurz těsně po aféře, která ukončila jeho vládní koalici. A pro Čechy je to test Babišova hnutí ANO po vlně demonstrací. Ale hledáte-li nějaký společný jmenovatel, možná nejlépe ho nabízí Německo.

V neděli večer se na webu objevil snímek dobře vystihující atmosféru. V televizním studiu stojí moderátor a před ním se rýsují graficky vyvedené sloupce podle výsledků německých stran v eurovolbách: „nevítězství“ křesťanských demokratů (CDU), úplný propad sociálních demokratů (SPD), triumf Zelených, kteří s 20 procenty přeskočili SPD na druhé místo… Zelení samozřejmě jásají. S nimi i značná část médií (demoskopický ústav Allensbach již před lety odhadl, že se Zelenými sympatizuje na 40 procent názorotvorných novinářů v Německu, tedy silně nadproporční počet). Ale hlavní poselství té scénky je jinde.

Výsledky na snímku ukazují, že kdyby se týkaly voleb do Spolkového sněmu, nynější velká koalice CDU–SPD by přišla o svou většinu. Že by se v praxi stalo to, před čím už nějaký čas varují průzkumy. Že i velká koalice přestala plnit roli pojistky automatické většiny pro případ nouze, kterou lze použít vždy. Teď už ne. A většinu by nesložila ani levice – koalice SPD–Zelení–postkomunisté už léta trénovaná na radnici Berlína.

Jinými slovy, tento obrázek vyvrátil dosavadní jistoty. Doložil, že politický střed oslabil pod úroveň společné většiny, zato posílily okraje – Zelení, AfD i liberálové, kteří se „neušpinili“ účastí v německé velké koalici. Popisujeme ho proto, že zároveň přináší téměř kabalistické poselství ve stylu „jak nahoře, tak dole“. Evropské volby vyzněly „nahoře“ (v rámci celé EU) právě tak, jak to ukázal snímek z televizního studia s výsledky německými.

Skončila velká koalice křesťanských a sociálních demokratů i její automatická většina. Teď bude muset přibrat liberály z frakce ALDE (a mnozí počítají s tím, že přibere i Zelené). Což přinese praktické důsledky.

K hipsterskému kapitalismu

Lekce z eurovoleb rozebírají média. Vedle zjištění, že nebyly tak „osudové“, jak se strašilo, a že velký posun ke krajní pravici se nekonal, jde o praktické věci v poměrech nové většiny odrážející posílený vliv liberálů z frakce ALDE a Zelených.

Evropská unie a její parlament kráčely cestou vyšlapanou už dávno Rakouskem a v poslední době i Německem. Jestliže velké koalice fungují ne jako dočasná pojistka pro případ špatně rozdaných karet, ale jako trvalá forma většiny, vždy to míří špatným směrem. K tomu, čemu Rakušané říkali proporční systém. K tomu, že dvě velké party si propachtují rozhodování skoro o všem, proti tomu se staví party protisystémové, často ostrakizované, zatímco společná většina těch velkých se stále ztenčuje.

Podíváte-li se třeba na Wikipedii na výsledky evropských voleb nazpět, zjistíte, že naposled křesťanští a sociální demokraté posílili v roce 2004. Od té doby se jejich společná většina ztenčovala, až nyní zmizela.

List Die Welt na rovinu píše, že vítězi těchto voleb jsou liberálové a Zelení. Že tudíž v unijní agendě posílí témata jako uhlíková daň, přísnější normy pro auta, inovace či deregulace služeb. Hledáme-li pro to vše hovorovou zkratku, mohl by jí být hipsterský kapitalismus.

Jaké to bude mít společenské dopady, teprve uvidíme. A to i na vztahu ke stranám typu Babišova hnutí ANO. Je-li třeba strašit růstem populismu na východě EU, jako argument se hodí i šest mandátů pro ANO. Je-li třeba oslavit posílení liberální a teď i macronovské frakce ALDE, jako argument se hodí stejných šest mandátů pro ANO. Račte si vybrat.

LN, 28.5.2019








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.