Stranou mediální pozornosti předložila Evropská komise návrh nového nařízení, které má mimo jiné urychlit a podpořit rozvoj technologií s tzv. „nulovou čistou energií“. Ačkoliv je plný chyb, hodně tlačí na jeho urychlené přijetí.

Text návrhu nařízení (zde) byl zveřejněn 16. března a má poněkud krkolomný název „NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, kterým se zřizuje rámec opatření pro posílení evropského ekosystému výroby produktů technologií pro nulové čisté emise“. Možná vás při pohledu na slovní spojení „nulové čisté emise“ napadne, že tato norma má zajistit podporu například výstavbě uhelných elektráren. To je totiž zdroj, který rozhodně „čisté emise“ neprodukuje, a tedy je má „nulové“. Jenomže to jste na velikém omylu. Ve skutečnosti jde totiž o poněkud šroubované synonymum pro „uhlíkovou neutralitu“. A že vám připadá padlé na hlavu? Jako by nebyl na hlavu padlý celý ten „grýn dýl“...

Ale pojďme k samotnému návrhu. Jde o nařízení, což je norma, která je v případě schválení přímo aplikovatelná v členských zemích, aniž ty ji musí implementovat do svého právního řádu. Je to poměrně dlouhé čtení začínající vysvětlením souvislostí návrhu, kde se dokola omílají obehrané fráze o nezbytnosti a naléhavosti razantně snižovat emise CO2. Čímž Evropská komise také zdůvodňuje fakt, že návrh neobsahuje analýzu dopadů, která má být doplněna později:

„Vzhledem k naléhavosti důvodů, které jsou vysvětleny výše, nebylo možné posouzení dopadů v časovém rámci, který byl před přijetím návrhu k dispozici, provést. Analýza a veškeré faktické podklady budou uvedeny v pracovním dokumentu útvarů Komise, který bude zveřejněn nejpozději do tří měsíců od zveřejnění návrhu.“

Takže analýza dopadů bude doplněna až 16. června. K návrhu je přitom možno podávat zpětnou vazbu jen do 27. června (zde). Na seznámení se s dopady a vyjádření stanoviska, které je bude zohledňovat, tak bude jenom pár dnů.

Když se zkrátka spěchá, tak se evidentně nekouká napravo ani nalevo a řešit takové banality, jako je posouzení dopadů, nemůže stát v cestě záchraně lidstva před uškvařením se. Stejně jako chtít, aby navrhovaná ustanovení měla hlavu a patu. Postrádá je třeba i poměrně klíčový Oddíl II který definuje, co to jsou tzv. „Strategické projekty“ a určuje pravidla jejich zjednodušeného a zrychleného povolování.

Podle návrhu má být za „strategický“ považován každý projekt, jehož předkladatel o zařazení do této kategorie požádá a správní orgány členského státu tuto žádost buď schválí nebo do jednoho měsíce nezamítnou. Ovšem ani pro neschválené projekty nic nekončí. Předkladatel se totiž může odvolat k Evropské komisi a ta, pokud rozhodne jinak než správní orgány členského státu, předloží projekt nově vzniklé „Platformě pro nulové čisté energie“. Co ta s ním udělá, ovšem v návrhu chybí. A nedočtete se to ani v pasáži (konkrétně Článek 25), která působnost „Platformy“ definuje. Podle ní však nemá mít žádnou rozhodovací pravomoc. Takže o osudu daného projektu nejspíš nerozhodne.

Pro „strategické projekty“ pak budou platit specifická pravidla umožňující jejich zrychlené povolování. V návrhu jsou uvedené vpravdě šibeniční termíny, do kdy mají být tato řízení uzavřena. Tedy alespoň ve světle toho, jak se u nás v současnosti táhnou roky a roky. U výstavby zdrojů s roční výrobní kapacitou do 1 GW se to má stihnout za 9 měsíců a u zdrojů větších pak za 18 měsíců.

V příslušném článku se pak mimo jiné píše, že „...neposkytnutí odpovědi ze strany relevantních správních orgánů v příslušných lhůtách uvedených v tomto článku vedlo ke konkrétním průběžným krokům, které budou považovány za schválené...“ a dále, že „Toto ustanovení se nevztahuje na konečná rozhodnutí o výsledku procesu, která musí být výslovná.“

To je obzvlášť povedené ustanovení, a to hned ze dvou důvodů. Jednak příslušný článek neobsahuje žádné jiné lhůty než lhůty konečné. Takže není zřejmé, čeho se to „neposkytnutí odpovědi ze strany relevantních správních orgánů v příslušných lhůtách“ má vlastně týkat. A jednak se v něm nikde nepíše o tom, co se stane, pokud správní orgány státu „konečné rozhodnutí“ do zmiňovaných 9, respektive 18 měsíců nevydají.

To je jen pár příkladů z celé řady nedomyšleností a nelogičností, na které je možné v návrhu narazit. Až si člověk klade otázku, jak je možné, že něco tak odfláknutého vůbec může spatřit světlo světa. Jak může Evropská komise tlačit na to, aby byl takový legislativní zmetek vůbec projednáván a chtít, aby byl schválen? Navíc urychleně. A kvůli tomu dokonce porušovat vlastní pravidla tím, že jej pustí do připomínkování nekompletní a chybějící informace doplní jej až na poslední chvíli.

Co to na nás v tom Bruselu zase chystají? Podle mne to nemůže být nic dobrého. Vždyť používají v podstatě stejnou taktiku, jako nepoctiví prodejci nabízející po domácnostech „levnou“ energii. Ti také na zákazníky tlačí, aby se rozhodli rychle, také jim nabízí šunt, mlží a spoustu podstatných informací zamlčují. Vžilo se pro ně označení „energošmejdi“. Od evropské vrchnosti se však přeci jen v jedné podstatné věci liší.

Pokud totiž člověk naletí „energošmejdům“, má ještě šanci se z toho vykroutit...