Každých pět sekund zemře jedno dítě kvůli hladu. Než dočtete na konec tohoto odstavce, bude to další malé dítě, které mělo smůlu. Narodilo se na špatné adrese. Narodilo se ve špatný čas, kdy jídlo pro něj skončilo v nádrži některého z evropských vozů. Ano, současná zelená politika biopaliv si v ničem nezadá s řízenými hladomory v komunistické Číně nebo Svazu sovětů v minulém století. Tak, teď – je konec odstavce a umřel další malý človíček.

Brusel je zcela ve vleku globálních oteplenců, hází na všechny strany čísly, jak bude snižovat a regulovat to nebo ono. A taky vydává závazné kvóty na obsah bioetanolu v benzínu a metylesteru řepkového oleje v naftě. Točí se v tom nehorázné peníze, takže už to dalo vzniknout mocné lobby – ne nadarmo jde skoro polovina rozpočtu Unie zemědělcům. Zcela pokřivený trh zemědělských komodit a dotované vývozy potom ničí rolníky rozvojového světa, stejně jako celní bariéry na dovoz jejich produkce k nám. Jenom jedinou věc mohou na Západ vyvážet, jak chtějí – suroviny pro biopaliva. Teď, konec odstavce, další malé dítě zemřelo hlady.

Pokud by si něco zasloužilo označení jako zločin proti lidskosti, je to právě výroba biopaliv z potravin. Nehledě na to, že energetická výtěžnost je menší než jedna, tedy více energie jsme investovali do procesu výroby, než ji potom z paliva získáme. Ovšem pro snížení obsahu kysličníku uhličitého žádná obět dost velká. Klidně obětují vzácné pralesy na Borneu pro pěstování palmového oleje na pohon pilotní elektrárny na palmový olej v Německu. V Mexiku chybí kukuřice na jídlo, protože líh z ní vypálený pohání Američanům auťáky. Konec odstavce a hádejte co – další vysílená matka svírá ve svém náručí mrtvé dítě.

Konec konců – i naši psi a kočky se mají líp. Nejen stravu, ale i lékařskou péči má průměrný domácí mazlíček lepší, než velká většina Afričanů. Možná i oni dostanou seznam jídel přátelských k planetě, protože neprodukují moc CO2. Přitom by stačilo celkem málo. Místo vyhazování peněz na dotace zemědělcům narovnat pravidla, aby byla stejná pro všechny. Nedotovat neschopné a nedusit schopné jenom proto, že mají špatnou adresu. Ve výsledku bychom na tom ušetřili všichni, dotace by bylo možno použít na vědu, výzkum, školy, snáze dostupné trhy pro odbyt by přinesly prosperitu do chudých oblastí, a tak i snížily příliv hladových imigrantů u našich dveří. A zemědělci by to také přežili, nevěřte tomu, že ne. Tak, konec odstavce, doufám, že to třeba vyjde a tohle dítě bude mít budoucnost.

A pokud pro to chcete něco udělat už teď a zároveň i udělat něco pro sebe – zkuste si rozvrhnout nákupy a spotřebu tak, abyste každý měsíc nevyhazovali 15 – 30 % potravin, jak to uvádějí statistiky. A až budeme letos volit, zamysleme se nad tím, jestli chceme být zemědělskou společností, nebo společností zaměřenou na vědu a vývoj. A jestli si chceme ničit motory, přírodu a životy lidí biopalivy v naftě a benzínu.

Převzato z blogu autora