aneb Bláznem snadno a rychle

V souvislosti s tím, co se děje v Šarm aš Šajchu po pádu ruského airbusu a po oznámení Američanů a Britů, že tragédii mohla způsobit bomba, roztrhl se na českém internetu pytel se „zasvěcenými“ názory.

Do diskuse se hlásí ti, kdo Egypt navštívili, a ovšem také lidé, kteří vše řeší na dálku – bez osobní zkušenosti. Ve svobodné společnosti je takové počínání samozřejmé a normální: tak společnost svobodných občanů funguje.

To je ovšem pouze jedna strana mince. Pak tu máme stranu druhou: ne každá informace, úsudek či postoj má stejnou relevanci, stejnou váhu. Stejný nárok na to, aby byla brána vážně.

Řada diskutujících dala nepokrytě najevo, že dostat bombu do letadla není v Egyptě problém. Je tomu ale opravdu tak? A je správné vydávat své subjektivní pocity za objektivní pravdu?

Leckterý přispěvatel je schopen v jedné větě totálně strhat egyptská bezpečnostní opatření na letištích (a potažmo i v resortech) jako zcela nedostatečná – a tím vrhnout na Egypt jako takový negativní, ba nenávistné světlo. Odezvou jsou pak až xenofobní hlášky zhusta pohovkových rozumbradů ve stylu „Do Egypta bych nejel ani zadarmo.“ Anebo: „Kdo mezi ty ... jezdí, je blázen.“

Ano, mezi ty „blázny“ patřím i já a dle statistických údajů nás bylo v minulém roce 120 tisíc. Toto číslo sdělil 14/10/2015 cestovatelskému serveru TTG Czech šéf pražské kanceláře Egyptské centrály cestovního ruchu Mohamed Desouky. Podle jeho slov navštívilo v letošním roce od ledna do července Egypt na 80 tisíc turistů. Tedy 80 tisíc „bláznů“. (To číslo je samozřejmě nepřesné, neboť někteří - jako já a členové naší rodiny - jeli do Egypta dvakrát, což znamená, že je mezi námi více „double-bláznů“.

Jak to tedy je s bezpečností ve vztahu k turistům v Egyptě? Především je nutné říci, a mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti, že Egypt udělal obrovský kus práce na poli bezpečnosti po bombových útocích z let 2004 – 2006 (to je ona známá série Taba-Hilton a Nuweiba-kemp Ras aš Šitan v roce 04, Šarm aš Šajch-Old Market, hotel Moevenpick a hotel Ghazala Garden v roce 05 a Dahab-restaurace Nelson, kavárna Aladin u známého mostu na promenádě a nákupní centrum Ghazala Market v roce 06). Úsilí bylo korunováno úspěchem a v posledním kalendářním roce Mubarakovy vlády (2010) dosáhl počet turistů čísla 14,7 milionů – a to dosud nebylo překonáno, jak ukazuje následující orientační přehled:

2010 ... 14,7 mil
2011 ... 9,8 mil
2012 ... 11,5 mil
2013 ... 9,5 mil
2014 ... 9,9 mil

Rapidní pokles návštěvníků je důsledem obou revolucí: z ledna/února 2011 (pád Mubaraka) a z června/července 2013 (pád Mursího). Úřady velice zodpovědně přistoupily k zajištění bezpečnosti resortů, například v roce 06 hlídkovali policisté a členové bezpečnostních agentur doslova na každém kroku – před hotelem, v hotelové budově, v parkové části, u každé budovy, u každého bazénu, u vstupu na pláž, na obou koncích pláže, na pobřežní promenádě stáli cca po deseti metrech. A tak dále. Zkrátka: byli všude, všude, všude.

S postupujícím časem doby bylo zjevné, že strážců (policie, bezpečnostní agentury) ubylo. To je ovšem pouze „viditelná část ledovce“, tvořená třeba jen jedním příslušníkem turistické policie sloužícím u bezpečnostního rámu před vstupem na recepci hotelu. Pozornému pozorovateli neuniklo, že kromě něj jsou aktivní také muži v civilu, kteří působí jako součást bezpečnostního aparátu hotelu. Pokud si jich turisté nevšimli, neznamená to, že hotel hlídá pouze jeden policista („hrající si s mobilem“).

To jsem považoval za nutné v zájmu férového pohledu na věc veřejně sdělit. Stejně tak je nutné zmínit bezpečnostní check-pointy u letišť, na silnicích a před vjezdem do každého hotelu nebo hotelového komplexu. Není tedy pravda, že by Egypťané bezpečnost turistů nebrali vážně.

V našem tématu jde ovšem o výkon bezpečnostní služby na egyptských letištích. Zde mohu jako člověk se zkušeností ze všech čtyř letišť, která jsou součástí tamního „přímořského“ turistického ruchu (Šarm aš Šajch, Taba – obě bývalé izraelské letecké základy -, Hurghada a Marsa Alam), konstatovat, že odletové procedury se za jednotlivých režimů v zásadě neměnily. Zažil jsem je za Mubaraka, maršála Tantáwího, prezidenta Mursího, prozatímního prezidenta Mansúra i součásného prezidenta Sisiho. Model je následující: první bezpečnostní rám pro osoby před odbavením velkých zavazadel (většinou kufrů, které putují do nákladového prostoru letadla) včetně souběžného screeningu všech zavazadel – ta si po kontrole znovu vezmete a jdete s nimi k odbavení. Zde odevzdáte kufry. Pak po vyplnění odletové karty a pasové kontroly druhý rám a screening osobních a kabinových (palubních) zavazadel. Dál už nic.

Je to hodně, nebo málo? Dlužno dodat, že na Ruzyni se provádí pouze jedna kontrola: před nástupem do letadla procházíme rámem a paralelně probíhá screening osobních a kabinových zavazadel.

V Egyptě nevím, zda po odbavení kufrů je jejich obsah znovu prověřován, stejně tak nevím, jak probíhá kontrola kufrů na Ruzyni. Proto o těchto věcech psát nemohu.

Čili: v Egyptě dvojí kontrola popsaná výše, u nás jedna. V čem je tedy problém? V samotné realizaci těchto kontrol, v pozornosti personálu (laxním či nedbalém přístupu v Egyptě, jak slyšíme ze všech stran). A co je šokující, byť zase ne tolik: ačkoli už léta jezdím do Egypta dvakrát ročně, nikdy by mě nenapadlo, že existuje možnost za bakšiš první kontrolu obejít. Nikdy jsem nic takového nezaznamenal (možná právě proto, že by mě to ani ve snu nenapadlo), proto nemohu potvrdit, že něco takového je pravda, jak aktuálně uvádějí některé britské servery. Ano, v té zemi je vyžadování bakšiše něco jako národní disciplína (a nejen tam), nicméně toto už je absurdita par exellence. Je rozdíl dát deset dolarů jako bakšiš za získání lepšího pokoje a dvacet za to, abych se vyhnul kontrole zavazadla v němž je výbušnina, která pak způsobí hromadnou vraždu. (Netvrdím, že právě tak to 31/10 na Sinaji bylo.)

Nicméně: pokud se toto na aeroportu v Šarmu dělo, pak se ani na okamžik nelze divit tomu, jak se k celé věci postavila britská vláda. Přirozeně v souvislosti s velice vážným podezřením US i UK tajných služeb hovořících o tom, že pád letadla způsobila bomba Islámského státu propašovaná na palubu. Formálně tedy kontroly probíhaly jak měly, ale ve skutečnosti?

Je tu ovšem i jiná možnost, totiž komplot někoho ze zaměstnanců letiště, někoho, kdo byl na IS napojen. Takovémuto selhání by nezabránila ani sebedůkladnější kontrola zavazadel řadových turistů – a hlavně, vyloučit něco takového nebo v principu podobného nelze nikde ve světě. Stačí připomenout tragický čin kopilota Airbusu A320 na lince Barcelona – Düsseldorf z letošního března.

Páteční (6/11) rozhodnutí ruského prezidenta akceptovat názor tamní tajné služby na pozastavení všech civilních letů do Egypta znamená, že situace je velice vážná. Zdá se, že varianta ukazující na nálož v letadle začíná hrát prim mezi ostatními. Pro egyptskou turistiku to může mít krajně neblahé důsledky. Pokud Rusové dodrží to, co řekli, že pozastavují lety do doby, než budou vyšetřeny příčiny katastrofy, pak to znamená stop stav po dobu minimálně několik měsíců. Sám prezident Sisi přece řekl, že tak dlouho může vyšetřování trvat. Zde bez jakékoli účelově míněné souvislosti připomeňme, že malajsijský boeing spadl na východě Ukrajiny loni v červenci, přičemž vyšetřovací zpráva o technických příčinách katastrofy byla v Nizozemí zveřejněna letos v říjnu.

Ať už se prokáže, že příčinou pádu ruského airbusu na Sinaji byla opravdu bomba, případně něco jiného, jedno dobré v tom moři špatného přece jenom je. Do popředí zájmu pozornosti se dostala bezpečnostní opatření na egyptských letištích, a ta by se měla v každém případě zlepšit. Cena, kterou za to zaplatili nevinní ruští turisté, je ovšem víc než děsivá.

Stejskal.estranky.cz