S jistou mírou nadsázky a jízlivosti by se dalo říci, že zatímco egyptská justice je zaneprázdněna souzením tvůrců „nemravných“ videoklipů, teroristé dostali generálního prokurátora.

Pondělní smrtelný atentát na Hišama Barakata, egyptského generálního prokurátora, který nastoupil do funkce v červenci 2013 – pár dní poté, co II. egyptská revoluce (v rámci Arabského jara) podpořená armádou smetla islamistického prezidenta Mursího -, je těžkou ranou pro současného prezidenta Sisiho a jeho systematickou protiteroristickou kampaň. Úspěšný útok na tak vysokého představitele spravedlnosti dokazuje, že terorismus stále představuje pro egyptskou společnost extrémní nebezpečí – bezpochyby neskonale větší než videosnímek, na němž břišní tanečnice Salma s patřičně velkým výstřihem natřásá svými vnadami (a má za to jít na rok za katr).

Současně se ukazuje krutá pravda: jak nesnadný a obtížný je úkol vymýtit terorismus. Jde o zákeřnou a neviditelnou chobotnici, která útočí znenadání, bez varování, ze zálohy. Kdekoli a kdykoli. Není to jen pouhý dojem, že teroristé jsou vždy o krok napřed. Útok na Barakata museli vrahové logisticky velice dobře připravit – a stejně dobře utajit. Plánování si nutně vyžádalo jistý čas. Přesto ďábelskou akci bezpečnost a tajná služba včas neodhalily.

Dojdeme-li až k tomuto bodu, musíme se ptát, co s tím. Teroristé řádí na severu Sinaje, občas udeří v Káhiře nebo ve městech Delty, nedávno se pokusili vraždit v Luxoru. Je jen otázkou času, kdy se na rudomořské pláži stane totéž, co před pár dní v Tunisku. Kdo zná odpověď? Nikdo.

Egypťané nás mohou nanovo ujistit, že udělají pro bezpečnost turistů maximum. Mnozí namítnou, že stejné maximum přece dělali i pro bezpečí svého generálního prokurátora. Jak to dopadlo, víme. Začarovaný kruh.

Barakatova smrt nás vrátila do tvrdé reality. Stejně jako masakr v Tunisku: včera student a hotelový animátor, dnes terorista a vrah desítek nevinných. Je řešením nejezdit tam, když se tisíce příslušníků muslimského společenství valí přes moře do Evropy? A chystají se další. Kdo z nich je kdo?

Těžká věc. Když Izrael vybuduje zeď na obranu před terorem přicházejícím ze Západního břehu, je postaven na pranýř. Když zavede námořní blokádu Pásma Gazy, semeniště teroru, je postaven na pranýř. Když v sebeobraně vojensky zareaguje na teroristickou raketovou agresi, je hnán těmi, kdo s teroristy vytvořili vládu národní jednoty, k mezinárodnímu tribunálu ICC. Když Egypt podél své hranice s Pásmem Gazy zbourá stovky domů za účelem vytvoření protiteroristické a protipašerácké nárazníkové zóny obsahující i vodní příkop, je ticho po pěšině.

Odstranění dvojího metru při posuzování protiteroristických aktivit je základní podmínkou pro to, abychom mohli být v boji se zabijáky zaštiťujícími se Alláhem, Prorokem a Koránem úspěšní.