„Jedeme do betonové džungle,“ řekla kamarádka, když jsme nastupovaly do letadla.
„Před rokem 1990 bychom se nikam nehnaly. Kdo ví, jestli tam bylo vůbec letiště.“
„Jak by mohlo. K čemu na poušti letiště?“

Kam se člověk podíval, tam mohl tenkrát vidět v těchto místech jen rozlehlou poušť. Jednak ropa, ale určitě myšlenka rozpoutala to betonové běsnění. Mrakodrapy se draly z písku a vypínaly se víc a víc k obloze. Předbíhaly se navzájem, který výš. Až Burj Dubaj se dostal na výsluní tím, že zamířil hlavou do vesmíru. Vysoká štíhlá, výjimečná jehla. Ostatní kolem jsou dole jak Popelky. A když nové nemají místo na souši, odvážily se i na vodu. Nejdražší sedmihvězdičkový hotel světa je postaven na umělém ostrově v moři. Umělý ostrov ve tvaru palmového listu je seskupením umělých ostrovů, které jsou vidět z vesmíru. Plánují se další takové ostrovy, i ve tvaru zeměkoule. Lidská obrazotvornost nezná mezí, je otevřená až téměř za hranici lidských možností. Hydropolis - první hotel pod vodou. Konstruován v Německu a má být smontován v Dubaji. Současně si pohrávají s myšlenkou postavit otáčecí mrakodrap. Italský architekt David Fischer pojal dosud nerealizovanou myšlenku a Dubaji se zalíbila.

Blížíme se k metru. Modré elegantní soupravy plují od jednoho štíhlého sloupu k druhému vysoko nad zemí. Nastoupily jsme ve stanici Union a zamířily do centra k Burj Khalifa. Věž, která se tyčí do výšky 828 metrů, je dvakrát vyšší než Empire State Building v New Yorku a je pokrytá téměř 25 tisíci skleněných panelů. Slunce si v nich pohrává, mění ji na úžasný drahokam. Oči turistů na ní jak flitry. Ne a ne se odtrhnout. Stoupají po ní až do nebe. Ale nikdo z nich nevidí, že na věži pracovalo 1200 dělníků za mizivou mzdu, a přesto ji dokončili v rekordním čase.

Hned vedle nejvyššího mrakodrapu je obrovské nákupní centrum. Tam koupíte i to, co nechcete. Krasavice v černých vyšívaných burkách hovoří očima a zahalené tělo slibuje intimní prožitky. Uvnitř se zastavíte u obrovského akvária i u vodní stěny, kde v proudech vody skáčí stříbrní skokani do vody. Ten nápad jinde nespatříte. Mezi stříbrným, oble členitým mrakodrapem a obchodním centrem je vodní hladina. Skladba vodotrysků je sladěná s hudbou a každý vnímá a obdivuje mocné tóny vzájemně se proplétající s gejzíry vody mířícími až někam do třicátého patra. Ženy podléhají dojetí a stírají si po skončení exhibice slzy.

Počátkem 20. století měla Dubaj asi 10 tisíc obyvatel. Rozvoj Dubaje nastartovalo zhroucení obchodu s perlami. Japonci v r. 1930 objevili metodu jak pěstovat perly uměle. Odchod Britů a objevení ropných ložisek urychlilo modernizaci tohoto regionu. V r. 1971 se zrodila federace Spojených arabských emirátů. Už tehdy si uvědomili, že ropné bohatství nepotrvá věčně, že je nutné najít jiné zdroje příjmů.

Dubaj se dělí na dvě části. Město nedělí řeka, ale mořský záliv Creek. Zakusuje se do pevniny v délce 12 km, ale jako řeka vypadá. Na jedné straně je Bur Dubaj - luxusní město a na druhé straně Deira, ta starobylá. A protože tu jsou prozatím jen dva mosty, třetí se staví, je podél obou břehů velké množství loděk, které vás bryskně přepraví. V Deiře spatříte domy s větrnými věžemi. Ve skutečnosti to jsou domy s klimatizací, která není založena na přístrojích.

Dubaj se ve velmi krátké době proměnila z pouštního písku v moderní živé město. Jako zázrakem tu rostou mrakodrapy. Jako amalgam na vás působí odlesk fantastických staveb a žasnete, že jste se octli v dvaadvacátém století. Nyní už se tu zvyšují zisky z cestovního ruchu a příjmy z ropy představují pouze 10 % z hrubého domácího produktu. Zásoby ropy se tenčí a to samozřejmě Dubaj předpokládala. To byl ten pravý důvod, proč se vydala cestou razantního boomu v oblasti stavebnictví a businessu.

Dubaj chce být ve všem první. Chce být perlou arabského světa. Jako by oprášili příběh o babylonské věži, postavili mrakodrap Burj Dubai, nejvyšší stavbu na světě. Uvnitř nabízí pohádkový luxus, nákupní a zábavná centra, prvotřídní restaurace.

Taxík nás veze do nejdražšího hotelu světa Burj Al Arab. Arabská věž je umístěna na umělém ostrově asi 300 m od pobřeží a jako jediná má sedm hvězdiček. Je nejdražší a nejluxusnější na celé planetě. Šedesátipatrová budova ve tvaru plachty je vysoká 321 m., na střeše je bar, restaurace a přistávací plocha. Průhledná stěna ze skleněných vláken brání pronikání pouštního slunce a v noci slouží jako plátno pro světelnou šou. Když jsme projížděli městem v doubledecku, objevila se nám na pozadí jednou jako akvamarínový skvost, podruhé jako rubínový drahokam.

Když jsem vstoupila dovnitř, zvedla jsem hlavu. Všechno, co vypadalo jako zlato, zlato skutečně je. Octnete se rázem v jiném světě. V posledním patře si připadáte jako na prvním schodě do nebe. Naopak, když prosklený výtah s vámi padá do moře, nestačíte se ani nadechnout.

A teď si představte, že by vás někdo sem pozval na skleničku vína. Seděl by proti vám, srdce na dlani a kolem vás by proplouvala hejna rybek. Nemusel by být ani krasavec, ani příliš vtipný, stačilo by vám, že tu s vámi je.

Když hotelem procházíte, takhle si tu připadáte. Nedá se to ani popsat.

Říká se, že na co v Dubaji jen pomyslí, už je skutečností.