Amerika byla vždy pro Evropu vzorem svobody, kde má každý bez rozdílu možnost pokusit se o svůj americký sen. V oblasti regulace návykových látek je ale naopak odstrašujícím příkladem.

Není pochyb o tom, že návykové látky včetně těch měkkých nebo společností tolerovaných škodí zdraví. Ale také je pravdou, že touha lidí „udělat si dobře“ je stará jak lidstvo samo. O návykových látkách a neúspěšném boji proti nim pojednávají již nejstarší nalezené hliněné tabulky i nápisy vytesané do kamene.

A také platí, že stará návyková látka = dobrá návyková látka. Společnost si na ni už zvykla, nenese s sebou tak devastující účinky jako nějaká látka nová. Ano, dostupnost a konzumace jakýchkoli návykových látek má být regulována, ale rozumně.

Dostatečně varovným by měl být příklad alkoholové prohibice v USA. Sen o vymýcení nezdravého alkoholu se zvrhl ve společenskou katastrofu. Z dosud zákona dbalých občanů se ze dne na den stali zločinci. Rozmohlo se pašování, ilegální výroba. Konzumace alkoholu paradoxně rostla. Upadla víra v právní stát, alkohol byl zakázaný, ale přitom skoro všude dostupný. V době prohibice vznikl v USA do té doby neexistující organizovaný zločin a rozsáhlá korupce.

Když konečně ve třicátých letech americká politická scéna kapitulovala před realitou a prohibici zrušila, spotřeba alkoholu už nikdy neklesla na předchozí úroveň a organizovaný zločin zůstal. Zdálo by se, že to byla dostatečná negativní zkušenost. Nebyla!

V USA již vedou několik desetiletí džihád proti kouření. Výsledky však jaksi neodpovídají očekávání. Ráj na zemi nenastal. Na místo relativně neškodného tabáku nastoupily látky horší. Ubývá kouření, přibývá užívání psychofarmak, léků proti bolesti i drog. Psychiatričky řešící tento typ závislosti mají termíny v diáři plné na mnoho měsíců dopředu. Paradoxně po několika cigaretách nikdo nenaboural autobus, nevyhodil manželku z balkónu.

Společnost navíc začíná orwelovsky měnit svoji minulost. Digitálně jsou ze starých fotografií i filmových plakátů odstraňovány cigarety, posmrtně se stávají nekuřáky prezident Roosevelt, britský premiér Churchill, Coco Chanel a další.

A k nám do Evropy a do ČR se tento trend také přelil, u nás opět s tradičním přístupem „papežštější než papež“. To nedopadne dobře. Pokud chceme omezovat a regulovat nějakou obecně lidskou slabost, musíme si předně stanovit realistické cíle.

Proto omezujme, regulujme spotřebu i méně nebezpečných návykových látek včetně tabáku. Ale zůstaňme přitom nohama na zemi, nerezignujme na uměřenost. A buďme si vědomi toho, že jako lidé jsme prostě slabí, chybující, a ráj na zemi se prostě zákazy a příkazy vybudovat nedá.