Ostrovem Korfu křížem krážem

„Balákas!“ křičí domorodec projíždějící kolem našeho kabrioletu. Česky: „Pitomče!“ Nebo spíš: „Vole!“ (Citovaný novořecký výraz se používá i poloironicky jako důvěrné oslovení.)

Trčíme na hlavním náměstí v městě Kerkyra na ostrově Korfu, údajně největším náměstí nejen v Řecku, ale na Balkáně vůbec. Placené parkoviště je plné. Vozidla nadto okupují celé náměstí – včetně přechodů pro chodce a dalších míst, kde by přece, u všech všudy, mělo být parkování stíháno pokutou! Čekáme, až jiné auto stanoviště opustí, abychom je mohli promptně obsadit. Tím na okamžik narušíme plynulost provozu (už beztak chaotického). Odtud hněv a nadávka z úst projíždějícího řidiče. Snad chtěl zaparkovat též, snad ho dráždíme kabrioletem – ten je ovšem z půjčovny…

Tehdy poprvé se mi vybavuje citát z dávné Hutkovy písně Sociální balada, který se mi pak během týdenní rodinné rekreace na čarokrásném Korfu (nejzelenějším z řeckých ostrovů) v různých souvislostech opakovaně vrací: „Vole, vole, krávo, dubová hlavo…“

Z Byzance do starověku?

Po zaparkování vyrážíme na procházku Kerkyrou. Kolem sjezdu na pláž opatřeného vícejazyčným varováním, že parkovat u pláže je zakázáno. Z počtu vozidel parkujících přímo u pláže zároveň až zraky přecházejí… Že by jich tolik mělo výjimku?!

Našince naivně napadne: ejhle, možnost příjmu do veřejného rozpočtu! Stačí jen zinkasovat pokuty… Jako na potvrzení této úvahy přitáhne pojednou pozornost širého okolí skřípění brzd. Policie je tu! A toť vše. Pokračování dramaticky vypadající scény se nekoná. Hoch v uniformě se patrně jen (doplňme s nadsázkou) učil jezdit ve služebním voze… Pokuty za nenáležité parkování na největším balkánském náměstí ani na přilehlé pláži nevybírá toho dne nikdo. Při dvoudenní jízdě autem křížem krážem po Korfu jsme svědky bezpočtu dopravních přestupků (motocyklisté jezdí zásadně bez helmy), leč žádného uložení pokuty. Naštěstí ani žádné nehody. Motorkář, který se vyřítil ze zatáčky proti nám, stačil v posledním zlomku vteřiny strhnout motorku do svého jízdního pruhu. V Itálii a Španělsku se před nepřehlednými zatáčkami troubí, v Řecku se troubí spíš na pozdrav. (Vole, vole…)

Nečinným dopravním policistům se nedivme. Jsou slabí v kramflecích. Bojí se o místa. A nechtějí takříkajíc „narazit“. Zatímco média větří leckde korupci v byzantském stylu, pomyslné dějinné kyvadlo se momentálně, obávám se, vychýlilo (přinejmenším na úrovni řadových policistů šlapajících chodník) daleko před Byzanc. Jak nedávno kdosi vybádal, vykonávali funkci úředníka v „kolébce demokracie“ (ve starověkých Aténách) otroci. Za chybný výkon veřejné funkce mohli být například veřejně zbičováni. Tristní pohled na dopravní policisty na ostrově Korfu se zažitými představami (přesněji: s mediálními schématy) o „Byzanci“ věru neladí… Vede spíš k úvahám, zda to soudruzi ze Syrizy se zeštíhlováním státní správy v případě dopravní policie nepřepískli… (Mediálně hojně propíranou statistiku o zaměstnanosti ve veřejných službách „nafukuje“ např. to, že mezi státní úředníky jsou počítáni mimo jiné duchovní řecké pravoslavné církve. Syriza sice měla ve volebním programu odluku církve od státu, to by však v praxi znamenalo ochromení či kolaps řady sociálních služeb, v jejichž výkonu je církev zjevně nezastupitelná.)

Mýtus a suchá próza

Po konstatování, že oběd v hotelu nestihneme, zastavujeme u vesnické taverny. Za pár eur se skvěle najíme, nejvíc stojí nápoje. Zaujme mě název piva: „Mythos“, tj. mýtus. Přidáváme si tsatsiki – směs jogurtu, okurek a česneku. Po jedinečném kulinářském zážitku z výletu nedokážu až do konce pobytu vložit do úst to, co jako tsatsiki předkládají v hotelu. Chybí hlavně česnek. Řecká specialita je přizpůsobena domnělému (či prosazovanému?) „mezinárodnímu standardu“. Obrazně vyjádřeno: mýtus nahradila suchá próza. Kvetoucí obchod s cetkami u Karlštejna komentoval kdysi Milan Knížák v televizní debatě lakonicky: „Blbec koupí blbost.“ (Vole, vole, krávo, dubová hlavo…) Hlavně aby se blbost neprosadila jako obecná norma, abychom v téže taverně na Korfu našli tsatsiki s česnekem i za rok…

Při rodinné rekreaci na Krétě před pár lety tvořilo základ hotelového jídelníčku skopové. Na Korfu je tentokrát za celý týden nabízejí všehovšudy jednou, o to více je nabízeno vepřové. Jak to chápat? Jako rozdíl mezi Krétou a Korfu? Nebo jako posun v průměrné skladbě řeckého hotelového jídelníčku za oněch několik let? Běží-li o obecnější hotelový vývoj, mohli k němu přispět i Češi, kteří do Řecka jezdí stále více. Češi patří k národům, jež skopové dvakrát nemusejí. Já tvořím výjimku, po skopovém se mohu utlouct… Jat před časem v jisté západní metropoli chutí na skopové, zašel jsem do tamní indické restaurace. Na mou reklamaci, že konzumované jídlo připomíná skopové jen vzdáleně, mi úslužný vrchní posléze vysvětlil, že jako „skopové“ servírují speciálně upravené hovězí. Hovězí v indické restauraci! (Vole, vole, krávo…) Snad nebudou v řeckých hotelích – pod tlakem (české i mezinárodní) turistické lobby – v dohledné době podávat vepřové na způsob skopového…

Rovní a rovnější

Dvoudenní putování autem po Korfu je u konce. Uháníme, abychom stihli něco z předplacené hotelové večeře. Ta končí ve 21.30 hod., zhruba od devíti ovšem začíná personál sklízet jednotlivé položky z bufetu. Do jídelny dorážíme těsně po deváté. Čeká nás překvapení: Jídla nejsou stahována, ale nově doplňována! Dokonce i víno, které si hosté mohou sami čepovat, barman vylévá a nahrazuje vínem jiným. Před dvěma dny jsme si zkusmo načepovali bílé, mělo nesnesitelnou pachuť. Opatrně odebíráme nový vzorek. Tentokrát lze stáčené bílé víno i pít! Na dění v jídelně a kuchyni osobně dohlíží majitel. Kmitají zejména mladí členové personálu. Obsluhují hosty, průběžně doplňují a opticky upravují jídla v nabídce, vyměňují ubrusy a příbory, drhnou podlahu…

Copak se děje? Nic zvláštního. Jen do jídelny právě zavítala jistá prominentní řecká rodina. Té se personál věnuje přednostně. (Když holčička z oné rodiny upadne a pláče, přináší jí sám majitel podniku zmrzlinu…) Hned nazítří ráno se nestačíme divit znovu. U hotelového bazénu, kde byla dosud lampa s kabelem vedoucím přímo do vody, už žádná lampa není! (Může jít, pravda, o kombinovaný dopad příjezdu prominentů plus intervence nadnárodní cestovky N., jejíž delegátka si před třemi dny kvečeru lampu s ošidným kabelem nenápadně vyfotila.) Z údivu (třeba nad lahodností servírovaných ryb) už nevycházíme do konce týdenního pobytu v hotelu. Naštěstí pro řadové hosty (kteří, vyjádřeno obrazně, profitují z drobtů padajících od jejího stolu) zůstává totiž ona prominentní rodina v hotelu i další dny…

V reálu (a z převážně příjemnější strany) tak zakoušíme jeden z vleklých, chronických problémů řecké společnosti, s nímž žádná z vládnoucích garnitur v moderní době nedokázala nic udělat. Zhruba tři desítky rodinných klanů jsou – bez ohledu na momentálně panující režim – oproti ostatním občanům (vole, vole…) v postavení „rovnějších“. Svérázný to způsob demokracie! Jistě i velká výzva do budoucna…

Antika a dnešek

Hutkova Sociální balada je dnes na Youtube i jinde na internetu s výrazem „skopová hlavo“. Z živých koncertů Jaroslava Hutky ze sedmdesátých let v Praze si nicméně pamatuji, že tehdy místo dnešního „skopová hlavo“ zpíval „dubová hlavo“. Za čtyři desítky let došlo v textu k nepatrnému posunu (v dnešním textu písně už ani výraz „dubová/skopová hlavo“ bezprostředně nenavazuje na předchozí „vole, vole, krávo“).

Řečtina za tisíce let prodělala proměny nepoměrně větší. Anglický výraz „you idiot!“, jímž lze přeložit úvodní výkřik „balákas!“ z kerkyrského náměstí, pochází ze staré řečtiny. „Idiotes“ znamenalo „soukromník“, „člověk sledující toliko svůj zájem“ (rozumějme: bez ohledu na kontext). V nové řečtině už onen výraz, jímž řečtina klasická obohatila moderní jazyky (včetně angličtiny a češtiny), není. Obrazně vyjádřeno: Řekové obohatili světovou kulturu natolik nezištně, až místy jako by zapomněli na sebe. To jim splatit nikdy nedokážeme. Sounáležitost cítíme prakticky v každém kontaktu s místními lidmi (s babičkou v černém ze zapadlé vísky, do níž jsme zabloudili, mnichem s jiskrným zrakem v klášteře u obce Paleokastrica a dalšími a dalšími)...

Po návratu do Prahy se (manželka, já a dva synové) shodneme: Letošní dovolená v Řecku měla sice jednotlivé chyby a mouchy (v hotelové jídelně navíc vosy), ale celkově takové „grády“, jaké by dovolená kdekoli jinde sotva mohla mít…