5.10.2022 | Svátek má Eliška


BRITÁNIE: Kupředu do kapitalistické minulosti

22.9.2022

V rozpolcené konzervativní straně Británie to už dlouhou dobu vře. Její členové během 10 let už svrhli tři své vlastní premiéry. Není divu, strana vládne 12 roků a hospodářství roste okolo jednoho procenta ročně a to jen díky levné importované pracovní síle. Byrokracie a regulace bují, zejména ve státním zdravotnictví, jež má víc úředníků než zdravotníků. A zelená politika dávno před ruskou invazí na Ukrajinu zničila energetickou soběstačnost a zdražovala plyn i elektřinu. Do země proudí desetitisíce nelegálních migrantů ročně. Všude vlají prapory LGBT, úřady i firmy místo aby nabíraly zaměstnance podle schopností, praktikují inkluzi menšin a různorodost, univerzity neučí myslet, studenty indoktrinují bojem proti zločinné západní civilizaci „bílých mrtvých mužů“, vyhlašují rovnostářství a cenzuru špatných názorů ohledně rasy a genderu. Politické sekty kácejí nejen sochy otrokářů, ale napadají i pomníky filosofů, spisovatelů a národních hrdinů jako byl Winston Churchill. V ulicích pod dohledem policistů řádí bojůvky zfanatizované vizí globálního oteplení. Kriminalita narůstá zejména mezi imigranty, ale policie se raději zabývá projevy nenávisti. „Kdybych před 12 lety usnul a probudil se až dnes, nevěřil bych, že tu po celou dobu vládli konzervativci“, napsal jeden komentátor. A když se vlády ujal charismatický Boris Johnson, prosadil brexit a masově vyhrál volby, vyklubal se z něj fanatik nulových emisí a globalista otevřených hranic, (jen za poslední rok rozdala britská vlády milion víz cizincům z třetího světa) a bez ohledu na volební program razantně zvýšila daně v socialistickém duchu – danit a rozdělovat.

Deprimovaným konzervativcům nabídla optimistický program poměrně málo známá Liz Trussová (47), jež během deseti let zaujímala méně významné ministerské funkce, ale byla natolik šikovná, že se udržela ve vládních kabinetech tří premiérů a za Johnsona se stala ministryní zahraničí, což má vzhledem k britskému postavení ve světě jistou prestiž. Ve volbách na předsedu strany a vlády ministra financí Rishi Sunaka porazila nevalným poměrem 57:43 a v prvním kole získala jen 15 procent stranických hlasů z 274 000, z nichž 30 procent nevolilo. Konzervativní poslanci sami by ji nezvolili a bude mít potíže získat jejich přízeň. Její oponent se provinil úsilím vyrovnat státní rozpočet zvýšením daně z příjmu a chystaným zvýšením firemní daně (z 19 na 25 procent), jež mělo údajně pomoci zbyrokratizovanému zdravotnictví. Trussová nabídla opak, navzdory recesi daně sníží a nastartuje hospodářský růst. Má zajímavý politický rodokmen. Pochází z levicové rodiny a rodiče ji v mládí v 80. letech tahali s sebou na demonstrace za nukleární odzbrojení. Studovala ekonomii a na univerzitě se angažovala v mládežnické organizaci levicové liberální strany, ale v jednadvaceti letech, jak sama přiznává, pod vlivem Margaret Thatcherové prohlédla a stala se přesvědčenou zastánkyní svobodné tržní ekonomiky. A tak bez ohledu na strašlivé zadlužení státu způsobené rozmařilým utrácením během covidové epidemie (103 procenta HDP, rozpočtový deficit 2,6 procent) a nezvladatelnou inflaci (11 procent) energetické krize prosazuje dávný recept nízkých daní a deregulaci po vzoru své ideové patronky. Chystá se zrušit poměrně nepatrné tzv. zelené a cukrové daně i limit na bankéřské platy a náhrady. Pragmaticky sice na dva roky uvalila strop na ceny plynu a elektřiny, odmítla ale nastolit sektorovou daň (windfall tax) na atomové, sluneční a větrné elektrárny, jež dnes dosahují astronomických zisků, čímž zatížila státní rozpočet. Tím ovšem nahrála opozici a labouristé ji už napadli za zadlužení chudnoucích občanů 150 miliardami liber a to jen v prvním roce, aby si bankéři, burziáni i kapitalisté namastili kapsy. Z principiálního hlediska je možná politika laissez faire na silně pokřiveném energetickém trhu opravdu problematická, a dokonce i pravicoví kritici upozorňují na zdražení desetiletých státních dluhopisů z 0,7 na 3 procenta, což je ovšem během vysokých inflačních státních příjmů zanedbatelné. Tak či onak jsou státní dotace na energii domácnostem a průmyslu během ekonomické války s Ruskem naprosto nezbytné, jinak by se společnost zhroutila.

Trussová, jež na první pohled nepůsobí sympaticky a neovládá rétoriku v Británii nezbytnou jak ve starém Řecku, zvítězila, protože nešťastným konzervativcům nabídla naději a optimismus, kdežto její oponent varoval před nekonečným zadlužováním a trval na zvýšení daní. Nevím, zda nová premiérka přesvědčí voliče, rozhodně nepřesvědčila ekonomy, kteří upozorňují, že nízké daně bez těžko proveditelných zásadních reforem hospodářský růst nenastartují, vyvolají pouze cenovou bublinu nemovitostí. Inflace totiž vzniká přebytkem poptávky nad nabídkou, dnes si ji ale státy do značné míry importují a snížené daně globální nedostatek energetiky nezmění. Tu ovlivní teprve vyšší nabídka fosilních paliv, zelené zdroje nestačí. Proto také Trussová hodlá povolit štěpení břidlic a průzkum v severním moři. To je ovšem tak jako výstavba atomových elektráren na dlouhé lokty a do voleb má pouhé dva roky. Nižší daně zvýší inflaci, ledaže by snížila náklady na provoz státu. Na to ale v epoše vysokých nároků nemá žádný politik žaludek. „Kulturní válka“ premiérku kupodivu nebolí a nelegální přistěhovalce odhadované letos na 50 000 prý zastavit bez porušování lidských práv nelze. Skotsko i Severní Irsko se bouří, Británie se pomalu rozpadá.

MfDnes 21. 9. 2022

Zveřejněno se svolením autora