Kdybyste se probudili do zítřejšího dne, prohlédli si všechny titulky a pod nimi napsané články obsahující magické slovo brexit, mohli byste definitivně dospět k názoru, že brexit je něco rovnající se přírodní katastrofě nevýslovných rozměrů; něco jako směs zemětřesení, následné vlny tsunami, havárií všech jaderných reaktorů ve Velké Británii s přídavkem epidemie eboly v mixu s občanskou válkou vedenou těmi nejdrsnějšími prostředky.

Jenže se jedná „jenom“ o to, že jedna poměrně významná země prostě odejde z Evropské unie. Nic méně, ale také nic víc! Ponechme stranou otázky, jak využili britští, ale například i naši byrokraté dva roky k přípravě na to, že brexit může skončit také bez smlouvy, tedy natvrdo. To se teprve ukáže, takže nebudu bájit. Ale jsem si jist, že kromě počátečních nutných zmatků a nejasností, kdy leccos bude nejspíš i intuitivně probíhat neortodoxním způsobem (určitě i po dobu pár měsíců), se posléze obchodní vztahy usadí podle pravidel WTO, resp. GATT, úřednictvo v Británii i u nás a jinde v Evropě konečně mákne a po čase věci nakonec poběží jako po másle. Na obou stranách budou nějaké kolaterální ztráty, které stoprocentně nebudou na životech, ale jen v penězích a trochu nervech. A bude to.

Jen se podívejme do historie, jak se státy či soustátí zcela rozpadaly, nebo secesí odcházely jejich části, a prakticky nikdy to neznamenalo fatální konec následnických subjektů a už vůbec ne těch, co odněkud odešli na vlastní nohu. Dnes je jen více byrokracie, papírování a blbnutí v byrokratickém smyslu slova. Má snad někdo dojem, že přechod Slezska z Rakouského císařství do Království pruského byla procházka růžovým sadem, anebo že přecházení Alsaska-Lotrinska z Francie do Německa a zpět (několikrát během pár desetiletí) nemělo své problémy? A jak vypadá dnes tato část Francie, ví každý, kdo tam kdy v posledních letech zavítal - je tam opravdu fajn jak pro turisty, tak pro buziněc.

Tak pěkně zasunout čípek na klídek a ono to půjde i spát v klidu. A na okraj: zkuste se položit na otázku, jestli to odporné dramatizování hard brexitu není jen a především propaganda Bruselu a bruselských hlásných trub všude po EU s jediným cílem: zkuste to a uvidíte ten mazec. A odpovíte si sami, nejdéle do konce tohoto roku bude každému jasno: slunce bude vycházet, obchody budou probíhat, zboží bude cestovat tam a zpět přes Kanál. Vsadím své boty.

A na samotný závěr: kdekdo si otírá boty o Theresu May, hlavně ti, kteří v životě dokázali jen jediné, a to kulové. Jen plky a plky. Nasazují jí psí hlavu, že zmatkuje. No dobře, udělala určitě nějaké chyby (to nechme historikům), možná nemá takový drajv jako Margaret Thatcher a její charisma nemá určitě. Ale není to sralbotka jako její předchůdce Cameron. Ta žena bojuje za něco, co sama nechtěla, a nyní se těžce rve za to zásadní - „Leave is leave“, tedy odchod je odchod, a to proto, že to chtěli lidé v referendu!!

Všichni, kteří mají dojem, že je třeba konat referenda tak dlouho, až se lidé unaví a dopadne to, jak chce agresivní menšina, by se měli podívat, jak se hájí zájem voličů. Tak, jako to dělá britská premiérka. Já před ní právě smekl.

A jaké z toho plyne poučení? No přece když něco nechcete, tak zvedněte své líné zadky a jděte k urnám. So simple.