Ve středu tohoto týdne (4. 4. 2012) byla ze Sinajského poloostrova vypálena raketa, která dopadla v jihoizraelském přístavu Ejlat. Ten se nachází v sousedství egyptského přímořského letoviska Taba, oblíbeného místa také českých turistů.

Seriál úvah na téma, do jaké míry jsou sinajské dovolenkové destinace za těchto okolností bezpečné, má důvod pokračovat. Jelikož arabští teroristé na poloostrově operující mají podobně přesnou mušku jako myslivec v české televizní reklamě vyměšující v noci mimo záchodovou mísu, neexistuje záruka, že vystřelené kaťuše nedopadnou jinam než kam zločinci plánovali.

Vzpomeňme na případ, kdy rakety vyslané na Ejlat zabíjely v sousední jordánské Akabě.

Izraelci v minulých dnech uvedli, že jejich armáda a zpravodajská služba zabránila v minulých týdnech deseti podobným útokům. Je také známo, že teroristé zčásti přesouvají kompletaci raket a některé sklady výzbroje z Gazy na tajné základny v sinajské poušti, kde jsou lépe chráněny před izraelskými sebeobrannými akcemi. Odtud je pak vystřelují nikoli na izraelská sídla v sousedství Pásma Gazy, ale cílí na region Ejlatu.

S ohledem na jejich zvrácené uvažování jim je vcelku jedno, jestli způsobí škody za hranicemi Pásma nebo u břehů Akabského zálivu. Sionista jako sionista, ať žije tam či onde v Izraeli. Stejně tak je jim lhostejné, že ejlatská "špička" je snadno přestřelitelná a raketa může dopadnout v Jordánsku nebo Egyptě, případně ohrozit civilní letecký provoz. Ve jménu Alláha je přece možné páchat cokoli. Včetně vraždění nevinných.

Není těžké představit si bodrého českého pivaře, který v hospodské debatě začne filozofovat: Sinaj přece někomu patří a ten někdo má za bezpečnost na poloostrově odpovědnost.

Je to pravda. Jenomže teroristé nebyli stoprocentně k uhlídání ani za Mubaraka, který udržoval s Izraelem korektní vztahy. Natož nyní, po revoltě proti němu, která znamenala citelné ochlazení na linii Káhira – Jeruzalém. Ochlazení, které Izrael nechtěl, nevyvolal a má z jeho důsledků vážné obavy.

Poslední zprávy z oblasti ale hovoří o tom, že Egypt si snad uvědomuje, že laxnost je cestou do pekel. Koneckonců jde o jeho prestiž, neboť svrchovanost nad poloostrovem patří pouze a výhradně káhirské vládě, nikomu jinému.

Vládnoucí Nejvyšší vojenská rada chystá nasadit na severu Sinaje na 150 příslušníků speciálních policejních sil, kteří by měli za úkol chránit před sabotážemi plynovod vedoucí do Izraele a Jordánska. Dále by v boji proti teroristům měly být posíleny kontingenty egyptské armády. Již nyní tam se souhlasem Izraele (v souladu s mírovou smlouvou mezi oběma státy) operuje více než tucet jednotek o velikosti praporu, přibýt by mělo dočasně dalších sedm.

Bylo by fajn, kdyby jejich působení přineslo v dohledné době hmatatelné výsledky. Nejlépe ještě před zahájením hlavní turistické sezony, což je především v zájmu samotného Egypta.