Sotva se egyptské policii a bezpečnostní agentuře podařilo v sinajském letovisku Taba Heights zahnat ozbrojené zloděje, přišla další "jobovka". Tentokrát z místa ležícího poněkud jižněji a mezi turisty ne tolik známého – z pouštního plážového kempu Aqua Sun.

Sedmdesátka beduínů toto letovisko o víkendu obsadila, zajala místní zaměstnance – a žádá peníze. Podle dostupných informací nejde ale o výkupné v klasickém slova smyslu. Spíše o finanční vyrovnání.

Abychom tomu správně porozuměli, musíme vzít na vědomí, že Sinaj je zemí beduínů. Když tam přijedete, každý delegát vás rád poučí, že hotely při Akabském zálivu stojí na jejich pozemcích (tj. beduínů) a ti, kdo je tam postavili, jim za ně museli zaplatit.

Máme-li věřit těm, kdo Aqua Sun obsadili, tak tam k výše popsanému postupu nedošlo. Kemp stojí na černo, beduíni požadují kompenzaci (4 miliony egyptských liber) a majitel zařízení se k tomu nemá. Počin ozbrojenců, jakkoli ve vztahu k turistickému ruchu působí děsivě, je možné pochopit. Třebaže s formou takovéhoto vyrovnání pohledávek nelze v principu souhlasit. (Někdy to ale jinak nejde.)

Majitel areálu, který je podle izraelského deníku Haarec (ten s touto zprávou přišel v úterý 24. 1. 2012 zřejmě jako první) hospitalizován v Káhiře, žádá po egyptských úřadech tvrdý zákrok proti ozbrojencům. Úřady ale namítají, že bez souhlasu Izraele nemohou nic dělat.

Jak této argumentaci rozumět? Proč takové ohledy?

Do jisté míry mají (Egypťané) pravdu. Sinaj je od stažení izraelských sil v důsledku mírové smlouvy z roku 1979 rozdělen na tři severojižní zóny. Pro východní zónu C, kam patří také celá tabská riviéra včetně resortu Aqua Sun, platí, že na jejím teritoriu nesmí operovat egyptská armáda, ale pouze síly (civilní) policie a vojáci mezinárodních pozorovatelských jednotek MFO.

Na druhou stranu: pokud tamní úřady soudí, že by policie nezvládla pacifikovat sedmdesátku beduínských ozbrojenců, mohou celý problém konzultovat s Izraelem, s nímž Káhira stále udržuje diplomatické styky – byť vztahy jsou na bodu mrazu. Řešení by se jistě našlo. To by se ale Egypťané "po Mubarakovi" museli chovat vůči Izraelcům racionálně (míněno na úrovni oficiálních styků, nikoli pokud jde o sousedskou turistiku).

Odkaz na souhlas Izraele může být ale pouhou výmluvou, uvážíme-li, že nejde o teroristický útok, nýbrž o majetkoprávní problém. Není-li ze strany majitele resortu vše "papírově" v pořádku, ba je-li dokonce vůči těm, komu pozemky patří, v postavení dlužníka, nelze se divit neochotě úřadů vzít se za jeho věc. Nota bene silou.

Ať tak či onak, pro většinu našich konzumentů mediálních informací z Blízkého východ má tato zpráva dimenzi toliko turistickou. Ačkoli představitelé cestovních kanceláří ujišťují, že ani při jednom z obou incidentů (v hotelovém komplexu v Tabě Heights a v kempu Aqua Sun) nebyli cílem zahraniční turisté, a nejde tedy o akce zaměřené na zahraniční turistický ruch (nic jiného ani říkat nemohou), mnozí potenciální návštěvníci Sinaje, potažmo celého Egypta, si sami pro sebe vyhodnotí situaci jinak. Vcelku pochopitelně mohou argumentovat: tentokrát ještě turisté přímo ohroženi nebyli; kdo ale může zaručit, že příště tomu bude jinak? Nikdo.

Upřímně: kdybych byl dnes dotázán, zda bych byl zítra ochoten do Egypta letět (za předpokladu, že by teplota vzduchu a moře měla mnou požadované parametry), odpověděl bych – ano, bez váhání. Proč? Protože se řídím jakýmsi vnitřním kompasem a jeho střelka se pořád ještě vychyluje do pole, kde je pomyslně napsáno, že Egypt je pro turisty OK. Tedy zatím – nikdo neví co bude, až se reálné moci ujmou vítězové voleb. Na to si musíme počkat a nejpozději pak se na těchto stránkách k tématu ještě vrátíme. (Cosi mi ale říká, že to bude o poznání dřív ...)