Izrael v noci na čtvrtek zaútočil na stanoviště syrské armády na spojnici mezi Damaškem a Dar’á. Jako vždy odmítl zprávu komentovat a syrská vláda a její libanonský spojenec Hizballáh ji popřely, ale zveřejnila ji Syrská observatoř lidských práv, která mívá spolehlivé informace od aktivistů na místě. Podle jedné verze se v budově nalézaly rakety Scud určené pro Hizballáh, ale nikdo ji nepotvrdil. Mohlo také jít o varovný útok s jistým poselstvím. Situace na syrském bojišti se pro Izrael nevyvíjí příznivě a hlavním důvodem je Rusko.

Izraelská armáda se syrské války dosud účastnila jen poskytováním lékařské pomoci raněným, preventivními raketovými údery na strůjce bezprostředně hrozících útoků či na konvoje a sklady vyspělých zbraní pro Hizballáh a odvetami za střely odpálené na izraelské území.

Jeruzalém je přesvědčen, že Moskva je jeho spojenec. Premiér Binjamin Netanjahu navštívil v září Vladimira Putina a vysvětlil mu, jaké má Izrael v Sýrii zájmy. Putin mu dal údajně volnou ruku k potřebným vojenským zásahům a obě země se podle izraelských médií také dohodly na koordinaci vzdušných úderů, aby nedošlo k nechtěnému střetu. Faktem ale je, že od zapojení Ruska má Izrael v Sýrii mnohem menší manévrovací prostor.

Americký server Daily Beast navíc nedávno napsal, že navzdory údajným Putinovým slibům Moskva zásobuje těžkými zbraněmi Hizballáh a koordinuje s ním útoky. Několik velitelů hnutí mu potvrdilo, že přímo od Rusů dostali taktické střely dlouhého doletu, laserově naváděné rakety a protitankové zbraně. Moskva to popřela a většina Izraelců tomu odmítla uvěřit, přestože Putin mnohokrát předvedl, že dělá jen to, co se mu zrovna hodí. Ať už bylo sémě nedůvěry zaseto nebo ne, čtvrteční izraelský útok byl první od chvíle, kdy se tyto informace objevily.

Přišel také těsně po výhrůžném projevu generálního tajemníka Hizballáhu Hasana Nasralláha. V úterý ze svého bunkru, kde se dlouhodobě skrývá kvůli obavám z izraelského atentátu, pohrozil Izraeli útokem na zásobníky s plynným čpavkem v Haifě. Podle něj by měl účinky atomové bomby a zabil by „desetitisíce Izraelců“. Izraelský ministr ochrany životního prostředí Avi Gabaj hned potom nařídil, aby byly zásobníky přemístěny do Negevské pouště. Stačí, že Hizballáh má na Izrael namířeno 100 000 raket, které mohou zasáhnout i střed země.

Existuje i další možný důvod čtvrtečního izraelského úderu. Syrská armáda a Rusko v posledních dnech stupňují nálety na povstalce v oblasti jižní a jihozápadní Sýrie, která sahá až ke Kuneitře u izraelských hranic. Zatím ji rebelové ovládají, ale kdyby museli odejít, zabrali by ji nejnebezpečnější nepřátelé Izraele – Írán a Hizballáh. Syrská armáda se snaží povstalce vytlačit od hranic s Jordánskem a odříznout je od tamější vojenské pomoci. Její a ruské bombardování vyhání z domovů tisíce civilistů, kteří prchají k jordánským i izraelským hranicím. O vážnosti situace svědčí i informační embargo, které Izrael vyhlásil na zprávy z oblasti Kuneitry.

Ve středu – těsně před nočním útokem v Sýrii – vyslala Netanjahuova vláda do Moskvy generálního ředitele ministerstva zahraničí Doreho Golda, aby zjistil ruské záměry. Média se však pouze dozvěděla, že Kreml si přeje obnovu izraelsko-palestinského mírového procesu a že Putin a Netanjahu si „často telefonují“. A od soboty Rusko nálety na povstalce v jihozápadní Sýrii ještě zesílilo.

O izraelském útoku se Moskva dodnes nezmínila ani slovem, stejně jako syrská vláda, Hizballáh či Spojené státy. V Sýrii je příliš mnoho hráčů s vlastními zájmy, které se u členů stejné koalice často nekryjí nebo si dokonce odporují. Moskva je spojenec Izraele, ale její spojenci Írán a Hizballáh jsou největšími izraelskými nepřáteli. Čtvrteční rakety, které nikoho nezabily ani nezranily, tak mohly být i varováním, že kromě vyspělých zbraní pro Hizballáh jsou i další věci, které Izrael nedovolí – Íránce a Hizballáh u svých hranic.