První eskalace mezi Íránem a Izraelem na sebe nenechala čekat ani čtyřiadvacet hodin.

V noci ze středy na čtvrtek vypálil někdo* (nejspíš íránské Revoluční gardy) cca dvacet raket směrem k izraelským pozicím na Golanských výšinách. Šestnáct jich údajně dopadlo ještě na syrském území a zbylé čtyři měly být zneškodněny protiraketovým systémem Iron Dome. Izraelci odpověděli bombardováním cílů v Sýrii, do nějž bylo nasazeno 28 letounů a 70 raket. Sýrie hlásí dvacet mrtvých, z toho pět syrských občanů, zbytek jsou cizinci. (Zdroj)

Izraelské rakety dopadají na cíle v syrském Damašku

Čtvrteční noc nebyla první příležitostí, při které napětí mezi Izraelem a Íránem přerostlo v omezené nepřátelské akce. Například devátého dubna dopadloněkolik, pravděpodobně* izraelských, raket na leteckou základnu nedaleko Damašku.

Důvod je jasný: Izraelci nechtějí připustit, aby se v jejich bezprostředním sousedství příliš pevně etablovaly íránské vojenské jednotky. Poslední akce a protiakce však svým rozsahem překonaly ty dřívější.

(Vysvětlivka: * = „pravděpodobně“, „někdo“: tyto rapidně doručované balíčky málokdy chodí s nalepenou adresou odesílatele.)

Golanské výšiny jsou malé, ale strategicky velmi důležité teritorium, které do roku 1967 patřilo Sýrii. V průběhu šestidenní války je dobyl Izrael, který je následně v roce 1981 také anektoval.

Hodnota výšin, pro které se o ně bojovalo, není v jejich přírodní kráse ani v antických památkách; je v tom, že z nich lze snadno bombardovat nižší kopečky Galileje, která se nachází pod nimi. Kdokoliv drží Golanské výšiny, má v případné budoucí izraelsko-syrské válce významnou výhodu. Nejvyšší horské pásmo, Hermon (cca 2800 metrů) je pak ideální základnou pro odposlech rádiového provozu a umístění radarů.

3D mapa Izraele. Ramat HaGolan = Golanské výšiny

Když jsem byl na matfyzu v prvním ročníku, měli jsme předmět Fyzika pro matematiky a v něm jsme jednoho dne počítali, jak daleko se z Golan dá dostřelit na případného nepřítele (a potom, že matfyz není praktická škola…!). Přesná čísla už si nepamatuji, ale solidních hodnot dosahovalo i běžné dělostřelectvo, natož rakety.

Proto se také Izraelci jednou dobytých Golan pevně drží. I přesto, že zákon o anexi z roku 1981 nikdo jiný neuznal.

*****************************

Čtvrteční výměna raket může skončit různě.

Nejlepší možná varianta je nulová, proto v ni nevěřím: obě strany si udělaly „průzkum bojem“, shledaly, že druhá strana je připravena, a další akce odloží na neurčito.

Varianta kolotoč, již považuji za pravděpodobnější, je cyklická: situace se bude opakovat za pár týdnů znovu. X raket jedním směrem, Y raket (kde Y > X) druhým směrem, pár desítek matek obrečí svoje syny, a tak stále dokola.

Nejhorší varianta, kterou pracovně označuji Armageddon, by začala intenzivnější výměnou střel a pokračovala přísunem íránských jednotek na bojiště, pak by se zapojil Hizballáh a jeho odhadovaných 150 000 raket, které prý dostřelí až někam k Tel Avivu… no prostě Armageddon.

Která z variant nastane, to je do značné míry věc rozhodnutí generála Kásima Sulejmáního, velitele zvláštních jednotek Kuds. Tento důstojník velí íránským silám v Sýrii a je považován za jednoho z nejdůležitějších stratégů teheránského režimu, možná dokonce nejdůležitějšího. Sulejmání prý je velmi chytrý; otázka je, jaké má z Teheránu zadání.

*****************************

Z jiných novinek: Saúdská Arábie naznačuje, že by byla ochotna zvýšit svoji ropnou produkci tak, aby vyvážila výpadek íránského vývozu. Zároveň však tvrdí, že není ochotna jednat „sama“; dohromady to není moc jasné. I když nic jiného se v podstatě čekat nedá: kdyby teď Saúdové slíbili jednostranně navýšit produkci bez ohledu na další ropné státy, mohl by se celý OPEC rovnou rozpustit.

Jsem zvědav na další noc na Golanech a rád, že nebydlím nikde poblíž.

*****************************

Hudební epilog

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora