Roste humanitární krize v Gaze i deficit palestinské samosprávy

Egypt pokračuje ve válce proti palestinskému Hamasu za jeho aktivní podporu teroristů na Sinajském poloostrově a posiluje izolaci pásma Gazy, i když ve středu dočasně otevřel téměř stále zavřené hranice v Rafáhu a pustil do země asi stovku lidí. Nepřestávající likvidací pašovacích tunelů zvyšuje potíže se zásobováním, a v Gaze tak rostou ceny, nedostatek základních životních potřeb a pohonných hmot, nezaměstnanost a humanitární krize. Elektřina funguje v lepším případě jen polovinu dne. Žádní propalestinští aktivisté se však blokádu nepokoušejí prorazit a Gazanům přišel na pomoc pouze Izrael, který tento týden výrazně zmírnil omezení na své straně. Aniž si toho povšimla západní média, zvýšil denní import potravin, léků i benzínu a poprvé od roku 2007 povolil i dovoz stavebního materiálu, který dosud zakazoval, protože Hamas ho používá k výrobě zbraní. Nově smí do Gazy projet 350 kamionů týdně se štěrkem, kovovými tyčemi, železem a cementem, které mají přispět ke zvýšení zaměstnanosti a posílení soukromého sektoru. Izrael se také rozhodl dodávat Gaze o pět milionů kubíků pitné vody ročně víc než dosud a další dodatečné čtyři miliony kubíků na Západní břeh Jordánu.

Zvýšil také počet pracovních povolení pro Palestince ze Západního břehu, který rovněž trpí vysokou nezaměstnaností. Nyní dojíždí do Izraele za prací 50 000 Palestinců denně, což je nejvíc od začátku druhé intifády v roce 2000.

Samospráva Mahmúda Abbáse na tom také není nejlépe, i když ji nikdo neizoluje. Příští týden jí má pomoci každoroční dárcovská konference v New Yorku. Řada především arabských účastníků však často víc slibuje, než koná, a nabízené miliony dolarů Palestinci nikdy nespatří. Nejspolehlivějším živitelem tak pro ně zůstává Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě, který však svým přístupem izraelsko-palestinský konflikt spíš přiživuje, než řeší.

Podle jedné nové studie už Palestinci dostali darem 25krát víc peněz na hlavu než západní Evropa v rámci poválečného Marshallova plánu. Většinu této pomoci distribuuje právě zmíněný úřad, který je jedinou humanitární agenturou OSN zřízenou pro jednu konkrétní skupinu obyvatel. Jako jediná také za uprchlíky označuje 90 % lidí, kteří jimi nejsou, tj. potomky původních palestinských uprchlíků. Za uprchlíky považuje i dva miliony Palestinců, kteří jsou držiteli občanství Jordánska, Sýrie a Libanonu – ti tvoří 40 % příjemců mezinárodní pomoci. Po druhé světové válce se ocitlo bez domova 50 milionů lidí, jimž se podobného luxusu nikdy nedostalo, nemluvě o milionech skutečně strádajících lidí bez domova dnes, od Súdánu až po Sýrii.

Rozpočet úřadu vloni činil skoro 908 milionů dolarů, které plynuly především z kapes západních daňových poplatníků – jen Spojené státy, Evropská unie jako celek, Británie, Švédsko, Norsko, Německo, Nizozemsko a Japonsko přispěly částkou skoro 650 milionů, tedy 71 %. Až na 15. místě byl první arabský stát – Saúdská Arábie, která poskytla jen 12 milionů, což je méně než Nizozemsko. A například Katar nedal palestinským uprchlíkům ani jediný dolar. Kromě humanitární pomoci úřad financuje i letní tábory, které vtloukají dětem do hlavy, že jsou uprchlíci a jednoho dne se vrátí domů – do Izraele.

Samospráva dále dostává přes 230 milionů dolarů ročně od Spojených států, 205 milionů od Evropské unie a menší částky z dalších zemí – letos celkem více než jednu a čtvrt miliardy dolarů. Přesto její deficit stále roste. Majetek předsedy Mahmúda Abbáse se odhaduje na 100 milionů dolarů a obrovské částky plynou na jeho zahraniční cesty anebo rodinám palestinských vězňů a vrahů Izraelců. Podle nejnovější zprávy Mezinárodního měnového fondu se hospodářský růst samosprávy letos oproti loňsku zpomalí o půldruhého procenta na 4,5 %, nezaměstnanost vzroste na 24 % a deficit rozpočtu stoupne na 15 % hrubého domácího produktu. Dluh samosprávy dnes představuje 38 % HDP, což je o 12 % víc než před třemi lety.

Mezinárodní společenství v čele s úřadem pro palestinské uprchlíky však Palestince financuje dál a ti nemají žádnou potřebu začít se o sebe starat sami.