Pátrání po třech zmizelých mladistvých Izraelcích skončilo, ale ne po jejich únoscích a vrazích.

Obsáhlé zpravodajství v izraelských médiích pokračuje neztenčenou měrou. Mnoho informací se však zatajuje. Z výkladů premiéra Benjamina Netanjahua vyplývá, že izraelské bezpečnostní instituce mají jasné důkazy, že únosci patří k Hamásu. Podrobnosti neuvedl, povolil však domovní prohlídky v oblasti Hebronu a v uprchlických táborech, jako je Dženín, Balata u Nablusu a Dehajše u Betléma. Kvůli výslechu došlo k zatčení více než dvou set bojovníků Hamásu a dalších osob, včetně poslanců hamásovského parlamentu, dále vysoce postaveného důstojníka palestinské policie a zajatců propuštěných výměnou za vojáka Gilada Šalita, jehož Hamás pět let věznil jako rukojmí. Izraelci argumentují tím, že Hamás porušil smlouvu o amnestii zajatců tím, že neustále provádí „teror“ prostřednictvím únosů.

V Ramalláhu, sídle „vlády jednoty“, zazněly podobné tóny. Poradci blízcí prezidentovi Mahmúdu Abbásovi mluvili o „dýce vražené vládě jednoty do zad“, neboť Hamás přece přislíbil, že se jako účastník společné „vlády technokratů“ nebude dopouštět žádného teroru.

Izraelská vláda a vojsko se domnívá, že se vrazi ukrývají kdesi na Západním břehu Jordánu. Tím si lze vysvětlit rozsáhlé zákazy vycházení, obnovu uzavírky ulic a zejména soustavné domovní prohlídky, což palestinská strana označuje jako „kolektivní trest“.

V roce 2012 došlo k odhalení podzemního „vězení“ Hamásu ve vsi Urf se zásobami potravin na dva roky a se zbraněmi. Vstup do chodeb vytesaných ve skále se nalézal pod kuchyňským dřezem jednoho obytného domu.

Izraelským reportérům bezpečnostní složky sdělily, že izraelská armáda hodlá nyní „vyčistit ten chlév z gruntu“ a vezme si na paškál všechno, co je „natřeno na zeleno“, čímž míní barvu hamásovské organizace. Izrael se rozhodl zničit na Západním břehu Jordánu infrastrukturu Hamásu, zpřetrhat cesty financování a zamezit návštěvy příbuzných u zatčených, kteří sedí v izraelských věznicích. Muže ve věku od čtrnácti do padesáti let postihl též zákaz vycestování do Jordánska po Allenbyho mostě.

Šušká se, že úřad Autonomie není kvůli akcím izraelských bezpečnostních složek „nijak zvlášť nešťastný“. Do náboženského Hebronu kontrolovaného Hamásem se totiž palestinská policie prakticky nedostane. V palestinských věznicích ještě pořád sedí „tisíce“ hamásovských aktivistů.

Dále se v Ramalláhu tvrdí, že Hamás v Gaze nejen opakovaně vyzýval k únosům Izraelců jako k nejúčinnějšímu prostředku vysvobození „všech“ zatčených Palestinců z izraelských věznic. Krátce před únosem prý šéf Hamásu v syrském exilu, Chálid Mašál, zajatcům přislíbil, že jim dá „odpověď za pár dní“. To vše slouží jako důkaz, že se Hamás na únosu podílel, ačkoli se zatím nikdo nepřihlásil k odpovědnosti.

Izraelci a Palestinci se navzájem zasypávají výčitkami. Palestinci například tvrdí, že k únosu došlo na území „C“, které je pod stálým dozorem Izraele, takže Izraelci nemohou Palestincům či dokonce Hamásu nic vytýkat. Izraelci včetně ministerského předsedy odpovídají argumentem, že pachatelé přišli z území „A“ kontrolovaných Palestinci.

Hamás v Pásmu Gazy označil tyto mladistvé jako „izraelské vojáky“, třebaže dvěma z nich je teprve šestnáct. V zahraničních sdělovacích prostředcích se o nich hovoří jako o „dětech osadníků“, ačkoli jeden je z Eladu, což je vesnička u města Petach Tikva ležícího v Centrálním distriktu státu Izrael. Gregor Gysi v tiskové zprávě strany "Die Linke" (Levice) i na své facebookové stránce tvrdí, že k únosu mladistvých došlo v Hebronu. Ve skutečnosti byl spáchán u osady Kfar Ecion, třicet kilometrů na sever od Hebronu.

Dále tento politik po návštěvě Izraele tvrdil, že Izrael Hebron okupuje v rozporu s mezinárodním právem. Dále korektně tvrdí, že se vše odehrálo v zóně C na Západním břehu Jordánu, kde kontrolu provádí jedině Izrael. Hebron je však v zóně A, tedy pod plnou kontrolou Palestinců a v oblasti odpovědnosti palestinské policie. „Jako mezistupeň by měl Izrael i v této zóně palestinským policejním strukturám alespoň umožnit poskytování potřebné pomoci při zamezování zločinnosti a jejím odhalování.“ Přesně tohle dělal Izrael po dohodách z Osla a Káhiry uzavřených v roce 1993-4, což však až do postavení bezpečnostní bariéry, tedy po několik let, nijak nezabránilo neoprávněným přehmatům proti Izraelcům, zločinům ani vysílání sebevražedných atentátníků. Gysi si zřejmě cosi popletl.

© Ulrich W. Sahm
přeložila Ivana Kultová
www.wilberforce.cz