Z hlediska Izraele jsou „červené čáry“ jasné: radikální šíitský Hizballáh v Libanonu nesmí získat další sofistikované zbraně. Tak zní konsensus napříč izraelským politickým spektrem. Aby tuto červenou čáru uhájilo, podniklo izraelské letectvo v posledních pěti letech stovky leteckých útoků.

Po zlikvidování „islámského státu“ – přinejmenším v podobě konkrétního území na mapě – se teď ukazuje další pro Izrael nepřijatelný stav: Írán se nesmí trvale usadit v Sýrii. Jak vyzbrojování Hizballáhu, tak íránské úsilí o hegemonii jsou přitom navzájem neoddělitelně spjaty. „Alláhova strana“, což je překlad jména „Hizb-Allah“, totiž není ničím jiným než jednotkou v íránské armádě.

Tato nová izraelská červená čára je ovšem zjevně v rozporu s diplomatickým úsilím Ruska, Turecka a Íránu. Tato trojka vyplnila v posledních letech vakuum, které za sebou zanechali na Blízkém východě Američané. Tito tři silní hráči na mocenském hřišti Blízkého východu se snaží vliv Spojených států dále snižovat. A současně každý z nich chce zachovat a rozšířit vlastní sféru vlivu.

Po zmizení islámského státu z mapy se takzvaný „šíitský půlměsíc“ stal prakticky skutečností. Muláhům z Teheránu se podařilo vytvořit pozemní spojení od Perského zálivu a Kaspického moře až ke Středozemnímu moři. Z Íránu nyní ovládají Irák, Sýrii a Libanon. Kdysi křesťanský Libanon ovládají milice Hizballáhu už po léta. Současně se z pohledu Izraele svírají kleště od jihu, protože Írán uplatňuje silný vliv prostřednictvím milic Houthiů v Jemenu a Hamásu v Pásmu Gazy.

Válka proti Hizballáhu

Pokud by měla nastat válka s Hizballáhem, Izrael stojí před dilematem: svoje vlastní obyvatelstvo bude schopen ochránit pouze tehdy, když Libanon zničí. Hizballáh má v Libanonu rozmístěno více než 130 000 raket a může jimi zasáhnout celé území Izraele až po Eilat. Tato šíitská milice má dnes k dispozici větší počet raket než všechny státy NATO dohromady s výjimkou USA. A tento vražedný arzenál není uložen na vojenských základnách, nýbrž z větší části v obytných čtvrtích.

V případě akutního válečného konfliktu nemůže Izrael čekat, až budou tyto rakety odpáleny na jeho území. Izraelská armáda je musí co nejrychleji zničit. Související rozsáhlé škody mezi libanonským civilním obyvatelstvem, které jsou přitom nevyhnutelné, světová veřejnost s největší pravděpodobností nepřičte na vrub Hizballáhu, nýbrž židovskému státu. Izraelským politikům je jasné, že obrazy zničené sousední země budou mít velký vliv i na domácí veřejné mínění v Izraeli.

V Izraeli však panují obavy nejen z další „libanonské války“, nýbrž z války podél celé severní hranice, od Roš Ha-Nikra na středomořském pobřeží až po Chamat Gader na jižním cípu Golanských výšin v trojúhelníku Izrael-Sýrie-Jordánsko.

Nevyhnutelné rozpory

Tento scénář je pro Izrael noční můrou. Z něj nemůže vzejít žádný vítěz, a už vůbec ne šťastný vítěz. Proto nemá Izrael na vybranou. Musí se snažit, aby zásadně nepoškozoval ruské zájmy v Sýrii. Jeruzalém musí ruská pravidla přijmout, i když jsou v napětí s jeho vlastními červenými čarami.

Pokud chtějí Rusové prosadit své zájmy, nesmějí své íránské spojence přetížit. Současně se však Rusko, které je samo na mušce mnohých islámských extremistů, nechce zcela odcizit Izraeli. A tak bude Rusko patrně i nadále snášet izraelské nálety na Sýrii, přestože ovládá syrský vzdušný prostor. Zároveň ale nebude bránit syrské armádě ve snaze sestřelit izraelské stíhačky.

Překlad Mojmír Kallus