Výměnou vězňů mezi Izraelem a Hizballáhem dosáhly obě strany, které spolu v létě 2006 válčily, svého cíle: Izrael získal těla vojáků Ehuda Goldwassera a Eldada Regeva, Hizballáh vězněného Samira Kuntara. Kuntar v roce 1979 mimořádně brutálně vyvraždil izraelskou rodinu v severoizraelské Nahariji a od té doby seděl ve vězení. Tento Drúz, který se na příkaz sekulární Palestinské fronty osvobození vydal přes hranice, aby zabil co nejvíc Izraelců, není jen "služebně nejstarším" libanonským vězněm v Izraeli, nýbrž také symbolem "národního odporu" své země.

Za Kuntarův návrat zaplatil šéf Hizballáhu Nasrallah více než 1 200 obětmi a neuvěřitelným zpustošením své země. Státním přijetím, jakého se navracejícímu se vězni dostalo, nyní prezident, premiér a předseda parlamentu "prozápadního" Libanonu veřejně kalkul Hizballáhu posvětili. Izrael naproti tomu oplakává sotva 160 obětí jednoměsíční války v létě před dvěma lety. V porovnání s Libanonem byly materiální škody na izraelské straně zanedbatelné. Zatímco nyní byla do Izraele převezena těla dvou mrtvých, do Libanonu směřovalo 199 rakví.

Přesto propaganda Hizballáhu zdůrazňuje to, co by ani v Izraeli nikdo nezpochybňoval. Výsledek války by se dal popsat jako "bolest v Izraeli - jásot v Libanonu". Zatímco v Izraeli se vrcholní politici a vojáci nestyděli za své slzy, Libanon přijal své "hrdiny" a "mučedníky" s vítěznými oslavami a velkohubými přísliby dalšího boje.

Důvodem toho je na izraelské straně věčně přítomný stín holocaustu. Zkušenost, že při likvidaci více než šesti milionů Židů nehnul nikdo ani prstem. Pocit, že když si nepomůžeme sami, nepomůže nám nikdo. A z toho vycházející důvod existence Státu Izrael, který je připraven pomoci každému Židovi, který se ocitne v nouzi. Ministr obrany Ehud Barak prohlásil nad otevřeným hrobem Eldada Regeva: "Izrael udělá i v budoucnu vše pro to, aby své vojáky přivedl zpět - živé, zraněné nebo mrtvé."

Ve své kondolenci Goldwasserově rodině vyjádřil prezident Šimon Peres: "Na druhé straně jsou lidé, jejichž bůh je bohem teroru. To není náš Bůh. To nejsou naše hodnoty. Naši představitelé mají v hlavě principy, nikoli kalkul." V izraelské společnosti se nyní intenzivně diskutuje, co bude muset izraelský stát v budoucnu zaplatit za to, že si v tomto případě cenu pořádně nerozmyslel. Hamas si je v každém případě jist tím, že uskutečněná výměna prudce zvýšila cenu za Gilada Šalita, který je stále vězněn v pásmu Gazy.

Hassan Nasrallah zná izraelskou mentalitu velice dobře. Už během druhé libanonské války věděl: každý mrtvý je naším vítězstvím. Otázka zní, kdy najde Izrael prostředky a cesty, jak se s touto výzvou účinně vypořádat.

© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP

přeložil Mojmír Kallus

www.israelnetz.com