Předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás v poslední době potřebuje k jednání o budoucí nezávislé Palestině požehnání Ligy arabských států; ta mu proto na jeho žádost už začátkem května posvětila zahájení čtyřměsíčních nepřímých rozhovorů s Izraelem za amerického prostřednictví a nyní ji Abbás opět požádal o rozhodnutí, zda má či nemá přejít k jednáním přímým.

Liga však ve čtvrtek vzhledem k velkému tlaku Izraele, Spojených států i Evropské unie zvolila řešení a la chytrá horákyně – přímá jednání doporučila, ale jen za určitých, nepříliš jasně formulovaných podmínek, a nechala na Abbásovi, aby je zahájil, až sám uzná za vhodné.

Tlak byl tentokrát skutečně obrovský. Abbás si nedávno rozladěně posteskl, že „přímé rozhovory chce snad celý svět“, a ve čtvrtek prohlásil, že „pod takovým tlakem nebyl ještě nikdy v životě“. Blízkovýchodní zmocněnec George Mitchell, který je od května prostředníkem nepřímých rozhovorů, mu při své poslední návštěvě před dvěma týdny řekl, že jestli nepřistoupí k přímým jednáním, Američané nebudou moci v jeho prospěch vyvíjet tlak na Izrael. Rovněž ho varoval, aby nespoléhal na to, že po příštích izraelských volbách nebude premiérem Binjamin Netanjahu, protože se těší vysoké podpoře voličů.

Mitchell se měl tento týden na Blízký východ vrátit k sedmému kolu jednání, ale svou cestu zrušil s tím, že po posledním rozhovoru s Abbásem není o čem jednat. Kromě biče nabídl Bílý dům Palestincům i cukřík, a aby je „obměkčil“, povolil jim označovat jejich diplomatickou misi ve Washingtonu jako takzvanou „generální delegaci“ a vyvěsit na budově palestinskou vlajku. Ještě dál zašla Francie, která palestinské misi zvýšila status na „legaci“, tedy vyslanectví.

Abbás však zatím nátlaku zarputile vzdoruje. Arabské lize řekl, že nepřímé rozhovory nic nepřinesly, a proto nevidí důvod k rozhovorům přímým. Nepřímá jednání však nic nepřinesla proto, že si Palestinci kladou stále nové a velmi obtížně splnitelné předběžné podmínky. Abbás je zopakoval i po čtvrtečním doporučení Arabské ligy – přímé rozhovory zahájí, jen pokud dostane od Netanjahua nebo Američanů písemné záruky, že Izrael přistoupí na palestinský stát s hranicemi z roku 1967 a zcela zastaví výstavbu židovských osad na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě.

Bílý dům nutil Izrael k zastavení výstavby už vloni a Netanjahu nakonec v listopadu vyhlásil desetiměsíční moratorium, které se týká pouze Západního břehu. Ani to však tehdy Palestince k rozhovorům nepřimělo. Abbás také donedávna požadoval izraelský souhlas s přítomností mezinárodních jednotek na budoucích společných hranicích a zahájení jednání tam, kde skončila v prosinci 2008 s Netanjahuovým předchůdcem Ehudem Olmertem, protože jeho poslední nabídka byla extrémně výhodná – na to však přišel až teď, protože tehdy ji odmítl. Tyto dva požadavky už ale Abbás ve čtvrtek nezopakoval a není jasné, zda trvá i na nich.

Písemné záruky však získá jen stěží. Netanjahu tento týden označil jeho podmínky za politicky neúnosné a nerealistické a po mnoha týdnech nejasných vyjádření ve středu poprvé otevřeně prohlásil, že moratorium na výstavbu židovských osad koncem září neprodlouží, protože v opačném případě by se mu rozpadla vládní koalice. Přesto je k přímým jednáním připraven a tvrdí, že dohodu dokáže završit do roka.

Důvodem Abbásova odmítání jednat je přesvědčení, že z Netanjahua nedostane výhodnější nabídku než z Olmerta, a bude proto lepší počkat na příštího premiéra. Zároveň doufá, že Netanjahua k něčemu převratnému přinutí Barack Obama, který ho už přiměl k otevřenému vyjádření podpory vzniku palestinského státu i dočasnému zastavení výstavby osad.

Situace se podobá sporu o to, zda byla dřív slepice, nebo vejce – Abbás chce už před zahájením přímého jednání znát jeho konečný výsledek, zatímco Netanjahu tvrdí, že konečný výsledek přinese až jednání.

Abbás bude pravděpodobně ještě nějakou dobu vzdorovat, aby neztratil přízeň obyčejných Palestinců. Bude však patrně čekat co nejdéle; aby neztratil tvář a zdůvodnil přechod k přímým jednáním, potřebuje od Netanjahua nějaké zásadní gesto. To však izraelská vláda zatím v úmyslu nemá a hodlá další vstřícné kroky dělat až po zahájení rozhovorů. Dříve či později se však Abbás mezinárodnímu tlaku bude muset podvolit – samospráva je koneckonců závislá na zahraniční finanční pomoci. Když bude nejhůř, udělá to i bez izraelského gesta – vždyť i nepřímé rozhovory zahájil v květnu bez izraelského splnění požadavků.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6