Izrael byl již od svého vzniku obětí arabské agrese. Po vzniku Izraele vojska pěti arabských armád (Egypta, Sýrie, Libanonu, Zajordánska a Iráku) přepadla nově vzniklý židovský stát s cílem vyhnat a vyhladit židovské obyvatelstvo. Izrael musel svou nezávislost hájit v dalších obranných válkách, navíc musel na domácí půdě čelit agresivnímu palestinskému terorismu. Palestinští teroristé, v jejichž čele stál Arafat, unášeli a vraždili izraelské školáky, mají na svědomí únosy izraelských letadel, dále byli odpovědni za výbuchy aut a za komanda smrti, která měla na svědomí tisíce izraelských, amerických i palestinských civilistů, kteří byli palestinskými teroristy označeni za „kolaboranty“. Ve skutečnosti se jednalo o umírněné Palestince chtějící mírovou dohodu s Izraelem. Dnes palestinské teroristické organizace Hamas, Islámský džihád, Brigády mučedníků Al-Aksa mají na svědomí krev mnoha izraelských civilistů. Egyptský prezident Gamal Nasser prohlásil devět dní před šestidenní válkou: "Naším cílem je totální zničení Izraele." Ve vyprovokované arabsko-izraelské válce (šestidenní válce), získal Izrael území, které dodnes okupuje. Nicméně Izrael má právo toto území spravovat do doby, dokud se nenajdou legitimní palestinští vůdci, kteří budou ochotni uzavřít s Izraelem spravedlivý mír.

Izrael má právo na stát na území pravlasti Eretz Jisrael na základě náboženského dědictví i na základě i světského a racionálního principu. První sionisté půdu právoplatně odkoupili. Nejedná se o „ukradené území“, ale o legitimní území Židů. Do pusté, řídce osídlené Palestiny přinesli Židé průmysl, nemocnice, umělecké galerie, univerzity. Židé vybudovali nová města Tel-Aviv, Rishon Le-Cion, Zychron Yaakov, Bnei Barack. Hrdinství tehdejších osadníků nemá v historii téměř obdoby - doslova vlastníma rukama a za neskutečných obětí postupně přeměnili poušť na kvetoucí zahradu. Dodnes žijí v Izraeli pamětníci, kteří dosvědčují, že práce při zakládání kibucu znamenala například ranní cestu karavany lidí z hory do 10 km vzdáleného údolí s nůší na zádech. V údolí naplnili nůši bahnem z říční náplavy a vrátili se stejnou cestou nahoru. Tam vysypali náklad na budoucí vyznačené pole v písku, najedli se a vyrazili znovu aby stihli do večera druhý náklad. Takto to šlo třeba půl roku a teprve poté mohli nové pole osít a začít na něm hospodařit. Na jiných místech zase kopali po pás v bahně (v rojích komárů) odvodňovací kanály, aby vysušili bažiny, které se jim podařilo koupit. Naopak na horách, kde nebyla voda, budovali důmyslné zavlažovací systémy, ve kterých dodnes

Izrael představuje absolutní světovou špičku. Závlahové systémy dosáhly takové dokonalosti, že dodávaly pravidelně jednotlivé kapky vody k jednotlivým rostlinkám na osázených plochách. Trvalo to sice celá desetiletí, ale izraelská území se postupně opět zazelenala a Židé přestali být závislí na dovozech potravin z ciziny.Dnes patří Izrael k předním světovým expertům na zemědělství a vyváží své produkty do celého světa včetně ČR (například citrusy, jahody a řezané květiny). K tomu je nutno poznamenat, že kibucy fungovaly na bázi naprosté dobrovolnosti, bez jakékoliv finanční odměny nebo platu. Všechen majetek kibucu byl společný a potraviny, šatstvo i ubytování se členům kibucu přidělovalo dle potřeby. Kibucem prošla celá první generace osadníků, vydržet se to dalo pouze díky nezměrnému nadšení a zapálení pro sionistickou myšlenku. Byl to takový komunismus v praxi. Dnes již kibuců ubývá, mnoho z nich bylo nahrazeno rodinnými farmami, nebo tzv. mošavy, což jsou družstva s větším podílem soukromého vlastnictví jednotlivých členů.Hospodářské úspěchy židovských osadníků vzbudily postupně závist jejich nejbližších sousedů, beduínů, kteří zjistili, že planá půda, kterou prodali, dává novým majitelům užitek. Podníceni náboženskými rozdíly se na mnoha místech rozhodli vzít si svůj bývalý majetek zpět násilím. Kibucy musely čelit útokům, které se postupně přiostřovaly. Došlo to tak daleko, již v prvním desetiletí 20. století vytvářely kibucy vlastní obranné jednotky, ze kterých se později vyvinula Hagana - židovská ilegální armáda. V Okolí kibuců byla trvale horká půda.

Palestinci nejsou bojovníci za svobodu. Palestinští Arabové odmítli dvoustátní řešení navržené OSN 29.11.1947 a místo toho se dohodli s okolními arabskými státy na vyhlazovací válku proti Izraeli. Jeruzalémský muftí Amin Al-Husseini prohlásil 17.5.1948: „Pobijte všechny Židy, všechny je vyhubte.“.Azam Paša, generální tajemník Arabské ligy řekl 15.5. 1948: „Tohle bude válka, která Židy zničí, něco jako křižácké výpravy a mongolské krvavé lázně dohromady.“ Palestinské učebnice jsou plné antisemitské propagandy a nepřátelství k Izraeli a ke všem Židům. Palestinci nechtěli a mnozí dodnes nechtějí svůj stát vedle Izraele, na který mají samozřejmě právo, ale chtějí zabrat i území dnešního Izraele. Hamas systematicky potlačuje jakékoliv mírumilovné hlasy ze strany umírněných Arabů, mučí a zavírá své palestinské občany do vězení. Nazývat Hamas jako bojovníky za svobodu je zvrácená zvrhlost. O nic lepší nebyl ani zesnulý Jásir Arafat, který veškerou pomoc určenou chudým Palestincům využíval pro své účely.

Proto dřívější naléhání Západu na Izrael, aby uznal palestinskou vládou vedenou Arafatem, či dnešní tlak některých politiků, aby Izrael uznal vládu Hamasu, je tragický omyl a je to stejné, jako tlačit na Američany, aby uznali stát vedený Al-Kaidou. Izrael nemůže jednat s těmi, kdo mu usilují o život, taktika „území za mír“ není vždy efektivní. Podobně tlačily velmoci v Mnichově na Československo, aby se vzdalo Sudet za dočasný mír s nacistickým Německem roku 1938. Ehud Barak nabízel Jásiru Arafatovi celou Gazu a 97% Západního břehu Jordánu (Judeje a Samaří), Arafat odmítl a začal druhou intifádu, která si vyžádala četné oběti na obou stranách. O tom, jak byl Arafat upřímný mírové tezi s Izraelem, svědčí jeho výrok z roku 1995: „Krví a mečem dosáhneme svého cíle. Včera Gaza a Jericho, dnes Betlém, zítra Jeruzalém a celá Palestina.“ Jásir Arafat si přál zničení Izraele, nešlo mu o mír s Izraelem a vytvoření mírumilovného palestinského státu vedle Izraele. Proto považuji chování bývalého amerického prezidenta Cartera, který se poklonil Arafatově památce, za nedůstojné. Pokud EU a USA budou tlačit na Izrael, aby nepodnikal odvetná opatření proti Hamasu, jak potom můžeme obstát v boji proti mezinárodnímu terorismu? Mezinárodní terorismus může dostat celý západní svět na kolena. Jediné řešení v boji proti mezinárodnímu terorismu je nechat Izrael důsledně zasahovat proti Hamasu a dalším teroristickým skupinám.

Izrael je jediná demokracie v oblasti Blízkého východu, kde mají všichni občané - Židé, Arabové, drúzové, bahájisté, Čerkesové - stejná práva. Izraelci mohou svobodně vyjadřovat své názory, kritizovat vládu, zakládat politické strany, vydávat soukromé noviny, účastnit se voleb. Okolní arabské země, kde vládnoucí autority upírají svobody vlastním lidem, upírají práva ženám i etnickým a náboženským menšinám, demokratickými rozhodně nazvat nelze. Ukázkou je palestinské město Betlém, kde obyvatelstvo bylo z 60% křesťanské, nyní žije v Betlémě jen 15% křesťanů. Podobně tíživá pozice křesťanů je v Gaze pod vládou Hamasu. Podobný exodus křesťanů zaznamenal Libanon i Irák. V USA žije velmi početná komunita křesťanských Arabů pocházející z Blízkého východu. Nenávist k Izraeli či USA ze strany radikálních Arabů a západoevropských intelektuálů je nenávist k samotným hodnotám západní civilizace. Boj Izraele proti militantním Palestincům z Hamasu, Islámského džihádu, Brigád mučedníků Al-Aksa, libanonského Hizballahu a dalších teroristických složek je stejně ospravedlnitelný jako boj USA proti Al-Kaidě. Izrael přestavuje výspu západních hodnot ve světě, který tyto hodnoty nejenže nerespektuje, ale aktivně proti nim bojuje. Militantní islamisté nenávidí USA a Izrael, protože představují západní demokratické hodnoty. Mírový proces může vést Izrael s těmi Palestinci, kteří uznají právo Izraele na existenci, zřeknou se terorismu a budou chtít vybudovat demokratický, mírumilovný, kvetoucí stát. Jedině až se Palestinci naučí více milovat své děti než nenávidět Izraelce, může nastat mír na Blízkém východě.