aneb Nová podoba dávného snu

Jsou to natolik senzační zprávy, až člověk dostane strach, jestli to není jen sen. Není. Na co mnozí z nás, komu leží na srdci mír na Blízkém východě, čekali tolik let, to se nyní krok za krokem stává skutečností.

Nevidíme do zákulisí, vidíme jen to, co je na povrchu. Nejprve 13. srpna oznámení, že další arabská země (po Egyptě a Jordánsku) uzná Stát Izrael a naváže s ním normální vztahy a mnohostrannou spolupráci – Spojené arabské emiráty.

A pak, po necelém měsíci, zpráva stejně fantastická. Dne 11. září napsal prezident Trump na svém Twitteru, že k Emirátům se připojí i Bahrajn. Tato skvělá novina se objevila i na bahrajnských serverech:

obr. 1/ Bahrajnský server novin The Daily Tribune píše o „dalším historickém průlomu: Bahrajn normalizuje vztahy s Izraelem“.

Znovu jsem si uvědomil, že po vzniku Izraele (1948) uplynulo třicet let, než první arabská země – Egypt - uznala Izrael a uzavřela s ním mírovou smlouvu. Vyjádřil jsem na začátku května 1990 v časopise Respekt (článek „Cesta k míru“ - obr. 2) naději, že snad nebude trvat dalších třicet let, než další arabská země – nejlépe některý ze sousedů Izraele – bude následovat příkladu Egypta.

obr. 2/

Moje naděje se naplnila. Od podepsání mírové smlouvy Egypt – Izrael ve Washingtonu 1979 k uzavření míru mezi Jordánskem a Izraelem (1994) uplynula doba poloviční. Patnáct let.

Pak se až příliš dlouho nic nedělo. Víc než čtvrtstoletí. Do Bílého domu přišel posléze Donald Trump a v závěru jeho prvního (a doufejme, že nikoli posledního) funkčního období se věci daly do neuvěřitelného pohybu. Po Egyptě a Jordánsku přicházejí s nabídkou míru Emiráty – a nejsou samy. Přidá se i Bahrajn.

Kdo bude další? To bude záležet také na tom, kdo v listopadu vyhraje americké prezidentské volby. Nejsem si jist, že by se Joeu Bidenovi podařilo v této oblasti to, co Donaldu Trumpovi.

Ať tak či onak, mír v regionu začíná získávat kvalitativně i kvantitativně novou, lepší podobu. Neboť není účinnější cesty k němu než uzavření dvoustranné mírové smlouvy - vždy mezi Izraelem a tou zemí, která je ochotná židovský stát uznat. Opačně toho není třeba, neboť Izrael od počátku respektuje všechny arabské státy v oblasti a svým sousedům nabídl ruku k míru už v roce 1948. V Deklaraci nezávislosti. Odpovědí byla ovšem válka; místo jednání o míru byl Izrael arabskými státy vojensky napaden.

Ačkoli má naše společnost, vlastně nejen naše, ale celý svět, plnou hlavu starostí s pandemií, neměli bychom přehlédnout, že jsme svědky historických okamžiků. Na Blízkém východě se dějí velké věci a v úterý 15. září budeme prostřednictvím médií účastníky dalšího dějinného milníku.

Kdysi dávno v mládí jsem měl sen. Aby na jednom stožáru vlály spolu symboly Izraele, Egypta, Jordánska, Sýrie a Libanonu. Jako výraz mírových vztahů mezi nimi, mezi sousedy. Mezitím jsem zestárl a dosud mohly být na onom pomyslném stožáru vlajky pouze Izraele, Egypta a Jordánska. Brzy k nim přibudou další dvě: Emirátů a Bahrajnu. Můj sen se začíná víc a víc naplňovat, byť má poněkud jinou podobu (obr. 3):

​obr. 3/ Nová podoba dávného snu. PC grafika: autor článku v programu Malování 3D, vlajky: Pixabay.

Cesta k úplnému míru, úplnému arabsko-izraelskému narovnání, bude ještě spletitá, dlouhá a nelehká. Důležité ale je, že se události daly do pohybu správným směrem.

Emiráty a Bahrajn můžeme dát za příklad, jak postupovat, chceme-li dosáhnout opravdového míru. Jak nedávno řekla bývalá ministryně spravedlnosti a vůdčí představitelka izraelské pravicové (a dnes opoziční) strany Yamina Ayelet Šakedová: Mír za mír, žádné mír za území. Požadujme mír za mír.

Naopak jako odstrašující příklad, což už chápou i mnozí v arabském světě, může posloužit politika představitelů Palestinské autonomie.

Můžeme uspořádat fiktivní sázku, kolik arabských států uzavře mír s Izraelem dřív, než k témuž dospějí palestinští Arabové.

-

1. ... Egypt
2. ... Jordánsko
3. ... Spojené arabské emiráty
4. ... Bahrajn
5. ... ?

obr. 4/ Emirátský zpravodajský server The National informoval 11. září 2020, že Bahrajn a Izrael souhlasí s navázáním diplomatických styků.

obr. 5/ Vedle palestinských Arabů a Íránu se proti navázání vztahů mezi Bahrajnem a Izraelem postavilo také Turecko. Titulek na tureckém serveru listu Daily Sabah: Turecko odsuzuje bahrajnsko-izraelskou normalizační dohodu.

obr. 6/ Web televize Al Jazeera informuje, jak hodnotí palestinští Arabové dohodu Izrael - Bahrajn. Jako další zrádné bodnutí kudly do zad. Inu, víc a víc ztrácejí půdu pod nohama a jsou víc a víc hysteričtí. Promarnili, co mohli, a nyní sklízejí kyselé plody své nenávistné setby.

Převzato z blogu autora s jeho svolením.