Se znepokojením sleduje Izrael dopady arabského jara, které přivádí k moci islamisty, zejména v sousedním Egyptě.

Pád prezidenta Husního Mubaraka přinesl výrazné zhoršení bezpečnostní situace na Sinajském poloostrově, ztrátu čtyřiceti procent zemního plynu dodávaného egyptským plynovodem, který letos už devětkrát vyhodili do vzduchu teroristé, a ohrožení mírové smlouvy, po jejíž revizi volají islamističtí vítězové první fáze parlamentních voleb. Arabské jaro má však důsledky i pro odnož egyptského Muslimského bratrstva Hamas, který ovládá pásmo Gazy.

Gazanům arabské revoluce paradoxně přinesly zmírnění striktního prosazování islámského práva šaríja, protože Hamas se bojí, aby se nevzbouřili i oni. Mluvčí Fauzí Barhúm prohlásil, že "došlo i k chybám", které přičetl "příliš horlivým jedincům", a zdůraznil, že Hamas nechce nikomu nic diktovat. Prodemokratické hnutí v arabském světě prý Hamas poučilo, že musí být tolerantnější, a tak lze dnes v Gaze opět vidět ženy, jak kouří vodní dýmku, nebo mužské kadeřníky upravující ženské účesy. Dokonce se už znovu konala i shromáždění politického soupeře, hnutí Fatah.

Na postoji Hamasu vůči Izraeli se však nezměnilo nic. Hnutí dál odmítá uznat jeho právo na existenci a vzdát se ozbrojeného boje a na středečních oslavách 24. výročí založení se pochlubilo i statistikou – Hamas zabil nebo zranil 7.767 "sionistů". V současnosti sice izraelská města neostřeluje, ale nepřestává hromadit zbraně a chystá se na budoucí konflikt. Od poslední války s Izraelem na přelomu let 2008 a 2009 svůj zbrojní arsenál zdvojnásobil.

Přátelský postoj prozatímních vládců Egypta, Nejvyšší vojenské rady, otevřel teroristům nové možnosti boje. Za nečinného přihlížení egyptských bezpečnostních složek Hamas buduje vojenské základny a továrny na výrobu zbraní na Sinajském poloostrově, kde jim nehrozí izraelské bombardování. Posiluje také vztahy se stále radikálnějšími egyptskými beduíny a dál pašuje zbraně do pásma Gazy, především z libyjských skladů svrženého Muammara Kaddáfího.

Ani v tom jim Egypťané nebrání, navzdory zvýšenému počtu vojáků na Sinaji, kteří se marně snaží zvládnout tamější katastrofální bezpečnostní situaci. Izrael musel výrazně zvýšit vojenskou přítomnost na hranicích, zejména v okolí Ejlatu, kde už v srpnu došlo ke smrtonosnému teroristickému útoku, a uspíšit výstavbu ochranné hraniční bariéry. Stojí už 65 kilometrů této betonové zdi; do konce roku vyroste dalších 40 a do září 2012 zbývajících 230 kilometrů, celkem v přepočtu za sedm a půl miliardy korun.

Hamas však nerozpoutal miniválku o posledním víkendu. Menší teroristické skupiny odpálily na Izrael 20 raket v odvetě za čtvrteční cílený atentát na velitele Brigád mučedníků od Al-Aksá, který chystal útok ze Sinaje. Hamasu se konflikt momentálně nehodí. Především nechce narušit završení druhé fáze výměny vězňů za Gilada Šalita, v jejímž rámci už Izrael propustil 477 Palestinců a tuto neděli má osvobodit dalších 550.

Dalším nezanedbatelným důvodem zdrženlivosti je povstání v Sýrii. Hamas měl dosud v Damašku exilové sídlo a v prezidentovi Bašáru Asadovi zásadní oporu. Teď se ocitl v neřešitelné situaci – nemůže podpořit Asada, jehož režim denně vraždí civilisty, protože by ztratil přízeň vlastních voličů, ale ani prodemokratické demonstranty, aby nezradil věrného spojence.

Odmítl mu vyjádřit podporu i na výslovnou žádost svého sponzora, Íránu, a vysloužil si jeho hněv i odplatu – Írán začal značnou část finančních prostředků pro Hamas vyplácet jeho rivalovi v pásmu Gazy, Islámskému džihádu, který už začíná Hamasu přerůstat přes hlavu. A tak Hamas hledá nové finanční zdroje, ale i nový domov pro své exilové vůdce. Zatímco zkoumá možnosti v Egyptě, Kataru, Súdánu a Jordánsku, stovky členů vedení se zbavily syrských nemovitostí a bankovních kont a i s rodinami potichu opustily Damašek.

Ztráta syrské a íránské podpory Hamasu může mít pro Izrael příznivé důsledky, ale jen krátkodobě; cílem hnutí dál zůstává zničení židovského státu. Nebezpečí představuje i vzestup Islámského džihádu. Arabské jaro však možná Izraeli přece jen něco přinese. Při hledání spojenců proti sílící islamistické frontě na Blízkém východě a v severní Africe našel nové muslimské přátele – v červenci navázal diplomatické styky s Jižním Súdánem a rozvíjí slibnou spolupráci v boji proti terorismu s Keňou, Ugandou, Etiopií, Tanzanií a Nigérií.

Vládní zdroje také potvrzují posilování neoficiálních styků s nejmenovanými arabskými zeměmi v Perském zálivu, které s Izraelem sdílí obavy z jaderného Íránu. Nadále nejasné jsou však budoucí vztahy s Egyptem, o jejichž dřívější mírovou úroveň Izrael velmi stojí.