„Hranice z roku 1967 s výměnou území“ a závazek „jasných bezpečnostních záruk“, to jsou hlavní principy nové evropské iniciativy pro mír na Blízkém východě na základě květnového vyjádření prezidenta Baracka Obamay na ministerstvu zahraničí USA. Catherine Ashtonová, „vysoká představitelka Unie pro zahraniční záležitosti a bezpečnostní politiku“, ve svém dopise, adresovaném americké ministryni zahraničních věcí Hillary Clintonové, generálnímu tajemníkovi OSN Pan Ki-munovi a ruskému ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi, vyzývá k naléhavému svolání takzvaného Blízkovýchodního kvartetu (USA, EU, OSN, Rusko). „Dramatický vývoj v celém arabském světě,“ říká tato de facto ministryně zahraničí Evropské unie, „činí potřebu najít trvalé řešení izraelsko-palestinského konfliktu ještě naléhavější.“

„Výstavba osad a skutečnost, že zeď nestojí na hranicích z roku 1967“ je standardní odpověď jednoho vysokého německého politika na otázku, co je hlavní překážkou mírového procesu na Blízkém východě. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu oponuje: „Nejde o území, o kilometr víc tam nebo tady.“ Kořen konfliktu je podle izraelské vlády v tom, že Palestinci nechtějí uznat právo na existenci Izraele jako židovského státu na Blízkém východě.

Co by měla tato „nová“ iniciativa, která se nezabývá ničím novým, přinést? A proč se objevila teď? Co je dnes jiné než před jedním, třemi, pěti nebo deseti lety? Je Západ nervózní kvůli ohlášenému hlasování, které Palestinci naplánovali v OSN na září? Přestože už kdysi, v roce 1947, byl na území britského mandátu Palestina vyhlášen arabský stát, který Arabové jednomyslně odmítli – a pak byl znovu Palestinci vyhlášen v roce 1988?

Netanjahu budí dojem, že konflikt na Blízkém východě je neřešitelný. Proto dělá, co umí, aby se v dané situaci pohyboval co nejobratněji. V jeho ministrovi zahraničí, Avigdoru Liebermanovi, vidí svět rasistu. Ruští přistěhovalci a izraelští Beduíni v něm vidí nositele naděje na rovnoprávnost občanů nežidovského původu v židovském státě. On sám popisuje svým přímým a nediplomatickým způsobem plán EU jako naivní. Vývoj v Sýrii, Libyi, Jemenu, Súdánu, Pákistánu a v neposlední řadě i v Íránu je sám o sobě aktuální výzvou a nemá co dělat se židovským státem, říká šéf izraelské diplomacie.

v soukromí jsem se zeptal jsem se vysoce postaveného německého politika, jestli opravdu věří, že zeď a osady jsou překážkami míru na Blízkém východě. „Ale vždyť my také nevíme, co máme dělat,“ přiznal s bezradným výrazem. „Takovýmhle výrokem žádné volby nevyhrajete,“ řekl jsem mu. „Jistě,“ přisvědčil. Že by člověk v situaci, kdy něco neví, mohl také mlčet, jsem se mu v tu chvíli neodvážil navrhnout. Mlčení není to, za co jsou politici voleni a novináři placeni. Proto budou novináři dál říkat mnoho o tom, o čem toho ve skutečnosti tolik neví, a politici budou dál vyvíjet tlak na toho, kdo na nátlak reaguje – i když to zrovna není ten pravý.

© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
překlad –ms-

www.israelnetz.com