Izraelský premiér Benjamin Netanjahu je rozhořčen. Když izraelská vláda povolí balkon u bytu ve východním Jeruzalémě, mezinárodní společenství reaguje bouří nevole, protesty v OSN a odsouzením Izraele. Když ale Írán pašuje rakety M-302 teroristickým organizacím, je ticho po pěšině.

Otevřená íránská podpora mezinárodního terorismu v Thajsku, Indii, Libanonu nebo Sýrii je prokázána. Nicméně Západ se stále jen polovičatě zaměřuje na jaderný program Teheránu a mlčí k "maličkostem", jako je pašování zbraní pro teroristické organizace.

Po vyložení nákladní lodě Klos-C, zadržené izraelským námořnictvem v Rudém moři, byl brisantní náklad předveden v Ejlatu: 150 kontejnerů bylo podle izraelských zdrojů opatřeno íránskými razítky a pečetěmi. Obsahovaly 181 těžkých minometných granátů, 400 000 kusů munice a 40 raket M-302 původem ze Sýrie, s doletem až 200 km. 100 ze 150 kontejnerů bylo přivezeno z íránského přístavu Bandar Abbás do Iráku, pak měly být přepraveny s falešnými nákladními listy do Port Súdánu a odtud po souši do Gazy. Izraeli odtud dnes hrozí vážnější nebezpečí než od kterékoli armády arabských zemí. Války mezi roky 2006 a 2009 byly vedeny organizacemi, které nepředstavují žádný stát.

Zbraně nalezené na lodi Klos-C se dotýkají několika problémových okruhů:

1 ) Írán: Celosvětový obchod se zbraněmi mezi státy je běžný a legální. Problém nastává, když stát jako Írán je přistižen při vyzbrojování teroristických organizací.

2 ) Zbraně měly být dodány Islámskému džihádu v Pásmu Gazy. Jmenovány byly také tzv. skupiny odporu na Sinaji a Hamás, čili soukromé armády politických stran a "teroristické organizace". Ty nejsou předmětem mezinárodního práva, a proto nemohou být zodpovědné za "válečné zločiny". Jednají mimo veškeré úmluvy, v právním vakuu.

3 ) Izrael od svého vzniku čelí "asymetrické" válce. Teroristické skupiny napadaly Izrael z Libanonu, Jordánska nebo Egypta. Zrovna tak byly "válečnými činy" únosy letadel, stejně jako ostřelování izraelského dopravního letadla - například v roce 2008 v Mombase. Podle mezinárodního práva je však problematická izraelská reakce na tyto útoky, protože je obvykle spojena s narušením "suverenity" jiné sousední země jako např. Libanonu, odkud útočil Hizballáh nebo před ním OOP. Ale světu je jedno, když státy teroristickým organizacím poskytují územní základnu, a umožňují tak vznik "státu ve státě", s armádou a raketovým arzenálem. Zároveň ovšem Izrael nemůže ponechat raketové útoky bez odpovědi jen proto, že Hizballáh není stát. Podle všech klasických představ odpovídá ostřelování přes hranici "vyhlášení války".

4 ) Izrael by mohl cílenými útoky Hizballáh i Hamás do značné míry odradit od pokračování v raketových útocích na Izrael. "Rovnováha sil" znamená, že Hamás má pouze rakety s omezeným rozsahem. Rakety M-302 představují akutní ohrožení čtyř milionů izraelských občanů a možnost zasáhnout Tel-Aviv. Systémy protiraketové obrany Izrael neochrání. Mezi 400 000 nábojů byly také protipancéřové střely. Žádná izraelská pohraniční hlídka podél pásma Gazy by nebyla v bezpečí.

Írán by změnou "strategické rovnováhy" nevyhnutelně vyvolal válku, zatímco Izrael má svázané ruce v tom, jak Írán "potrestat" nebo mu zabránit v dalším pašování zbraní.

Překlad: Pavel Mareš