V dnes již legendárním eseji Moc bezmocných se Václav Havel podrobně zabýval tím, proč zelinář za komunistického režimu umístil do výlohy obchodu heslo "Proletáři všech zemí, spojte se!"

Ač nesahám Havlovi myšlenkově ani po kotníky, přistihl jsem se, že stejně intenzivně přemýšlím o jiném výroku úplně jiného člověka. A o tom chci dnes napsat. Nikoli esej, ale obyčejný článek na blogu.

Mahmúd Abbás, šéf Palestinskoarabské správy, zveřejnil v pondělí (23/12) obšírné vánoční poselství. Kromě mnoha útoků na Izrael (nikoli zcela v souladu s duchem Vánoc, jak to glosoval mluvčí jeruzalémského ministerstva zahraničí Jigal Palmor) nejvyšší představitel palestinských Arabů na Západním břehu nazval Ježíše palestinským poslem, který by se měl stát vůdčím světlem pro miliony na celém světě. Abbás kromě toho obvinil Izrael ze zodovědnosti za exodus křesťanů ze Svaté země.

K tomuto obvinění Palmor suše dodal, že křesťané začali houfně prchat z Betléma poté, co město přešlo pod plnou správu Palestinskarabské autonomie. Na samotné tvrzení Ježíš rovná se Palestinec mluvčí reagoval slovy: "Měl by si nejdřív přečíst evangelium, než začne pronášet takového urážlivé nesmysly, ale my mu odpustíme, protože neví, co činí."

Jakou logiku ve vztahu k prodávanému zboží měl v zelinářově výloze v době vlády komunistické strany (tedy za komunismu) výše zmíněný slogan o proletářích? Žádnou.

Jaký smysl má Abbásovo tvrzení, že Ježíš byl Palestinec?

Název Palestinci v tom politickém pojetí, jak je dnes chápán, je výsledkem úspěchu jednoho obřího propagandistického triku, který (nejen) palestinským Arabům skvěle vyšel – a svět jim ho zbaštil i s navijákem. Ve skutečnosti palestinský národ neexistuje a existovat nemůže. Je to stejný nesmysl jako "evropský národ" – neboť i kdyby to někdo někdy v Bruselu uměle prosadil, pořád budou autentickým národem Češi, Němci, Francouzi, Poláci etc; "Evropané" zůstanou pouze výplodem byrokratů. Stejně tak jsou Palestinci umělým výplodem arabských propagandistů, kteří porazili zdravý rozum západního světa. Neboť Palestincem je obyvatel Palestiny, historického území, jehož teritorium může mít dvojí hranice. První, zahrnující oblast od Středozemního moře k řece Jordánu a dále východní území zvané Zajordánsko (po 1. světové válce do roku 1921), druhé, platné od roku 1922, kdy po správním oddělení Zajordánska od britského mandátu Palestina se tímto pojmem rozumělo pouze území mezi Středozemním mořem a Jordánem. Tak je pojem Palestina obecně chápán dnes , proto se ho budeme držet.

Palestincem je tedy, jak již zmíněno, jakýkoli obyvatel Palestiny – Žid, Arab, Drúz, Samaritán, kdokoli. Vymínit si a prosadit rovnítko mezi termíny Palestinec a Arab je stejně absurdní, jako kdyby si ve výše uvedeném fiktivním příkladu například Italové prosadili, že označení Evropan znamená pouze Ital. Že tato absurdita v případě Palestiny a Palestinců (= Arabů) padla na úrodnou půdu je smutným důkazem toho, že žijeme v absurdním světě.

Co tedy s tím? Dnes už nic. Když termín Palestinci ve smyslu palestinských Arabů používají i vrcholní představitelé Státu Izrael, není cesty zpět. Pikantní na tom je, že při vyslovení zeměpisného názvu Palestina kýmkoli nevíme, jakou Palestinu kdo myslí. Tu z roku 1922, nebo území Západního břehu a Pásma Gazy? Obojí se jmenuje stejně. Jde přitom o zásadní věc. Pokud Palestinci (Arabové) hovoří o státu Palestina a mají na mysli hranice z roku 1922 (u některých, například Arabů v Pásmu Gazy reprezentovaných Hamasem víme, že tomu tak je), pak to neznamená nic jiného než likvidaci Státu Izrael, který se také nachází na teritoriu Palestiny.

Není bez zajímavosti, že když Řekové řešili podobný názvoslovný problém po vzniku nezávislé Makedonie (toto označení nového státu odmítli, protože stejně se jmenuje jejich severní region), mezinárodní společenství jejich námitku akceptovalo a pro novou Makedonii vymyslelo příšerně znějící název, který má ve zkratce podobu FYROM (Bývalá jugoslávská republika Makedonie.) Není od věci si položit otázku, proč se neměřilo stejným metrem i v případě nového státu pro palestinské Araby? Zadání by bylo snadné: chcete-li mít vlastní stát, pak si pro něj nejprve zvolte název, který bude jiný než Palestina – tím dáte mimo jakoukoli pochybnost najevo, že se zříkáte nároku na celou historickou Palestinu. Žádat ovšem něco takového by nebylo politicky korektní. Asi jako chtít po lvovi, aby se stal býložravcem.

Nyní k Abbásovu neuvěřitelnému vánočnímu výroku. Tvrdí-li, že Ježíš byl Palestincem, pak nemá pravdu ze dvou důvodů.

Za prvé. Kdyby nás chtěl přesvědčit o tom, že Ježíš byl (v souladu se soudobým výkladem pojmu Palestinec) Arab, pak by si měl, a v tom má mluvčí Palmor pravdu, nejprve přečíst Písmo svaté. Tam se jasně píše, kdo byl matkou Ježíše (Maria) a kdo způsobil její těhotenství (Duch svatý). Není pochyb o tom, že Maria byla židovská dívka – Ježíš je tedy po matce židovské, nikoli arabské národnosti.

Za druhé. I kdyby chtěl Abbás říci, že Ježíš byl Palestincem "v širším slova smyslu", tedy obyvatelem Palestiny, ani v tom případě by pravdu neměl. Neboť v době, kdy se Ježíš narodil, nejmenovala se ona země Palestina, ale Judea. Název Syria Palaestina jí dali Římané až v souvislosti s porážkou židovského Bar Kochbova povstání roku 135 po Kr. Podle stejné logiky by bylo možné tvrdit, že Němec, který se za Výmarské republiky narodil ve městě Breslau (Vratislav), je vlastně Polák, neboť toto město připadlo po skončení druhé světové války Polsku.

Závěr: Mahmúd Abbás je sunnitský muslim. Věřící tohoto vyznání nám v minulých letech několikrát, nezřídka i krvavě, předvedli, jak jsou citliví, když někdo znevažuje jejich boha Alláha a jeho proroka Mohameda. Přitom jeden z nich, nejvyšší politický představitel části palestinských Arabů, dělá to samé: uráží křesťany lživým tvrzením, že Ježíš byl Palestinec (Arab).

Je možné se s lidmi s takovýmto úsudkem na něčem smysluplném dohodnout?