Dovolte mi shrnout nejdůležitější momenty letošního roku z pohledu rusko-ukrajinské války. Především – rok 2023 nepřinesl, navzdory optimistickým očekáváním, žádnou zásadní změnu situace. Nedočkali jsme se významné porážky ruských okupantů. Linie fronty se s výjimkami, nepřesahujícími operační úroveň, stabilizovala. Ukrajinský pokus o ofenzívu ztroskotal na dobře vybudované obranné linii, podporované velkou ruskou převahou ve vzduchu. Ani ruské útoky nedosáhly zásadních úspěchů – přesto, že v nich Putinova armáda ztratila mnoho desítek tisíc vojáků. Je nespornou skutečností, že Rusko má nad samotnou Ukrajinou velkou převahu. Ale stejně tak ale platí, že podporovatelé Ukrajiny mají až zdrcující převahu nad Ruskem. Jenom samotná EU disponuje cca 8-násobkem HDP Ruska. Spolu s USA, Velkou Británií a dalšími zeměmi je naše převaha nad agresorem zdrcující. Přesto není Západ schopen (nebo ochoten) poskytnout Kyjevu takovou vojenskou a finanční pomoc, která by Ukrajině umožnila osvobodit své území. Jako bychom odmítali vidět, že Kremlu se podařilo převést ruskou ekonomiku na válečné koleje. Navzdory sankcím se výrazně zvýšila výroba vojenské techniky a munice – což nelze konstatovat o západní produkci. Zatímco vůdce hladové Severní Koreje byl schopen poslat Putinovi dar v podobě 1 milionu dělostřeleckých granátů, EU nedodala Zelenskému ani 400.000 granátů, přesto že původně slíbila také 1 milion střel. Mnozí západní politici zaujali vůči konfliktu rezervovanější postoj, než před rokem - patrně proto, že bezpodmínečná podpora oběti agrese jim už nepřináší dostatek lajků na sociálních sítích. K oslabení podpory Kyjeva nepochybně přispěla i eskalace dalších konfliktů. V první řadě to je ostrá fáze války mezi Izraelem a Hamásem, ale ohniska napětí a chaosu se projevují v mnoha dalších regionech: Tchaj-wanským průlivem počínaje, přes Afriku, až třeba po konflikt mezi Venezuelou a Guayanou. Celkově vzato byl rok 2023 časem nenaplněných nadějí. To ale neznamená, že bychom měli v podpoře Ukrajiny jakkoli polevit, protože na jejím úspěchu je životně závislá budoucnost Evropy a především pásu zemí bývalých „socialistických“ zemí. Pokud by Putin na Ukrajině uspěl, pak svou pozornost, posílen o velké ukrajinské zdroje, zaměří na nás. Na Pobaltí, Polsko, Čechy a Slovensko, Bulharsko nebo Rumunsko. Podobně, jako svého času Hitler, bude ze svobodného světa ukrajovat zemi za zemí. Na Západě je cítit únava z války, která trvá už téměř dva roky. Ale tato únava není nic ve srovnání s tím, co musí prožívat a přežívat každý den Ukrajina. Neustávající boje na frontě likvidují ty nejlepší muže a ženy, kterým často chybí zbraně a munice, aby se mohli účinněji bránit. V zázemí musí civilní obyvatelstvo snášet teroristické útoky ruských raket, dronů a letadel. A tato hrůza se může brzy přelít i do našich zemí, do našich domovů. Pokud Putina nezastavíme na Ukrajině a nezaženeme agresora zpět za jeho hranice nyní, budeme v budoucnu platit za jeho porážku mnohem vyšší cenu.

Převzato z autorova Twitteru