Úvodem několik málo statistických údajů. Po druhé světové válce žilo v Austrálii, podle mně dostupných informací, něco přes sedm milionů obyvatel. Zhruba před třemi lety nám televizní noviny přinesly záběry ze sydneyského letiště, kde federální ministr pro imigraci vítal šestimiliontého přistěhovalce (legálního imigranta), který od konce druhé světové války vstoupil na půdu tohoto kontinentu. Tímto přistěhovalcem byla matka se dvěma dětmi, která s manželem přišla z Filipín. Zamysleme se nad tímto číslem. Šest milionů imigrantů, ze všech konců světa, kteří našli za něco více jak pět desetiletí nový domov v této zemi. Jen samo toto číslo, stejně jako různost národností, ras a barev nově příchozích nenasvědčuje tomu, že by trpěla Austrálie rasismem a xenofobií. A co je více jak obdivuhodné, že až na malé výjimky nedocházelo k žádným náboženským nebo rasovým třenicím. Drobnou a spíše komickou výjimkou byli fanoušci srbského a chorvatského fotbalového mužstva, kteří si obvykle vyměnili pár nadávek, případně nějakou tu ránu do zubů, kdykoli se tyto dva kluby setkaly na sportovním hřišti. Můžete se ptát, co způsobilo v této zdánlivé idylce náhlý výbuch rasové a řekl bych spíše náboženské nesnášenlivosti?

Skutečností je, že se k tomu schylovalo nejméně posledních deset let, kdy jak federální vláda, ale hlavně vláda státu NSW (New South Wales – pozn. red.), v rámci posvátného multikulturalismu, politické korektnosti, ale hlavně ve zbabělé snaze jen si proboha nerozhněvat různé etnické skupiny, předstíraly, že žádné problémy nejsou. V úzkostlivé snaze nepohněvat si muslimské spoluobčany se muselo v roce 2004 obejít rozsvícení tradičního vánočního stromu v Sydney bez zpěvu vánočních koled. Rodičům školních dítek bylo doporučeno (spíše nařízeno) aby děti nenosily na krku křížek, muslimy dráždící symbol křesťanství. Naproti tomu soud rozhodl ve prospěch muslimské dívenky, která trvala na nošení tradičního „hijabu“ namísto předepsané školní uniformy. Nelze říci, že by se tato opatření setkala u jinak velice tolerantních Australanů s velkým nadšením.

Byli to však zejména libanonští muslimové, z nichž mnozí se již v této zemi narodili, kdo všemožně narušoval vzájené tolerantní vztahy mezi obyvatelstvem. Docházelo k mnohým případům, kdy tito „hrdinové“ unesli mladé australské dívky a znásilnili je (právě proto, že byly Australanky, nevím o případu, kdy obětí znásilnění byla dívka muslimská). Pokud by někdo považoval označení „libanonští muslimové“ za provokativní a nepříliš politicky korektní, musím na svoji obhajobu říci, že tak činím ve snaze je oddělit od početné skupiny Libanonců křesťanského vyznání, se kterými v Austrálii žádné problémy nejsou.

K nejhoršímu případu došlo v roce 2000, kdy dva bratři, Bilal a Mohammed Skaf, vylákali šestnáctiletou dívku do opuštěného industriálního objektu, kde ji potom s dalšími dvanácti soukmenovci znásilnili. Nasmůlu pro ně si dívka některé z nich zapamatovala a byla schopna je policii označit. Dívka byla těmito mladými „muži“ sexuálně napadena během několika hodin pětadvacetkrát. Čas od času ji jednoduše ostříkali hadicí studenou vodou, aby mohli pokračovat v „radovánkách“. V tomto případě. a to zcela výjimečně, následoval tvrdý postih. Starší z bratrů, Bilal, kterému byla prokázána účast na řadě předchozích znásilnění, byl odsouzen na 55 let a jeho mladší sourozenec Mohammed dostal dvaatřicet let. Pochopitelně se tito výtečníci odvolali a mazaný právník našel skulinku. Jednalo se v podstatě pouze o drobnou technikalitu, ale oběma byl trest snížen o osm let. Nemám nejmenších pochybností o tom, že v průběhu příštích několika let jim z toho či onoho důvodu bude trest postupně snižován a budou za několik málo let propuštěni z vězení.

Nebylo by však spravedlivé svaloval všechnu vinu na tyto mladé zločince. Před několika týdny jsme měli možnost zhlédnout v televizi rozhovor se zdejším mladým muslimským klerikem (duchovním?), který prohlásil, že každá dívka či žena, která se svým oblečením nebo nalíčením dělá krásnější, si o znásilnění přímo říká a v podstatě si ho zaslouží. Jak se v tom potom takový ubožák má vyznat, když toto slyší od svého duchovního rádce.

K událostem z minulé neděle, pilně zkreslovaným v českém tisku, který jsem měl možnost číst na internetu, bych chtěl dodat jen to: na Cronulle, kde k událostem došlo, bylo těch několik „midle-east appearance“ návštěvníků ochráněno policií a nikomu z nich se v podstatě nic nestalo, zatímco na jiných plážích a v jejich okolních ulicích začali jako odvetu Libanonci ničit auta a vytloukat výlohy. V této destruktivní činnosti pokračovali v podstatě každý večer minulého týdne. Došlo také ke střelbě na jednu katolickou školu a popelem lehl jeden křesťanský kostel. Několik desítek lidí bylo zatčeno a nechám na představivosti milého čtenáře, kdo to asi byl.

Jaká je situace v Sydney a okolí dnes, v neděli večer. V minulém týdnu premiér státu NSW mimořádně svolal parlament a v naprostém souladu s opozicí byly schváleny nové zákony dávající policii mnohem více pravomocí, než měla doposud. Jedná se zejména o to, že policie má právo zastavit vozidlo a podrobit je prohlídce, hledat a zabavit zbraně, v krajním případě zabavit i vozidlo. Dále má policie právo omezit provoz na přístupových cestách k plážím a nejen k plážím, ale k celým čtvrtím, a umožnit přístup pouze obyvatelům těchto čtvrtí. V pátek večer žádal nejvyšší policejní komisař státu NSW a opakoval to v sobotu ráno, aby obyvatelé ve vlastním zájmu upustili od návštěv pláží, kde hrozí nebezpečí výtržností. A to je při pobřeží od Wollongongu, ležícího asi 70 km jižně od Sydney až po Newcastle, vzdálenému asi 100 km na sever od města. Většina obyvatel výzvy uposlechla a pláže, kde by v tuto roční dobu byly desetitisíce návštěvníků, byly téměř prázdné, což nemá obdoby. Na to, aby nedošlo k dalším nepokojům, dohlíželo v sobotu jeden a půl tisíce policistů a dnes, v neděli, dokonce dva tisíce. Policie plně využila nových pravomocí včetně uzavření některých oblastí, zatkla několik výtečníků, kteří se snažili propašovat na pláže „molotov cocktaily“, zabavila různé zbraně a tím pádem víkend proběhl bez velkých problémů.