ZÁBAVA: Pravěk a člověk
Pravěk a Člověk se přeli, kdo z nich je mocnější. I rozhodli se, že změří své síly a kdo prohraje, bude tomu druhému sloužit.
Nejdřív se Člověk pokusil pokořit Pravěk tím, že do něj poslal své stroje, aby pokácely prales a vybudovaly na jeho místě dinosauří ZOO. Pravěk, když to viděl, zrušil v druhohorách tu část planktonu, ze kterého měla vzniknout ropa. Člověk jen bezmocně mžikal na stroje, jejichž nádrže náhle sloužily jako příbytek ještěrkám nebo úkryt divokých včel.
Ale Člověk se nevzdal a poslal do Pravěku stroje na elektrický pohon. Opět začaly padat stromy, aby jejich místo zaujaly výběhy pro stegosaury. To se Pravěku nelíbilo. Zamračil se a nechal zetlít všechny plavuně a přesličky, které měly zapadnou do rašeliny a proměnit se v uhlí. Člověk s hrůzou zjistil, že nemá čím topit ve vysokých pecích. Nebylo uhlí, nebylo jak tavit rudy kovů. Téměř veškeré železo zmizelo ze světa.
Člověk si zoufal, ale nevzdal se. Popadl jednoduchou kamennou sekyrku a sám pokračoval v práci místo strojů. „Však já vymyslím nějaký způsob, jak vytavit rudy a Pravěk bude v koncích,“ bručel si.
Jenže Pravěk měl již připravený svůj poslední úder. Nechal veleještěry spást všechny ušlechtilé trávy, z nichž se mělo vyvinout obilí. Člověk přišel o chleba i o pivo. „Už dost!“ křičel celý vyhladovělý. „Uznávám – prohrál jsem. Budu ti sloužit.“
„Ale to se budeš muset ještě hodně učit, panáčku,“ uculil se Pravěk. „Pošlu tě na vyučení k neandrtálcům, ať odkoukáš jejich dovednosti a vstřebáš potřebné znalosti.“
A tak se stal z Člověka Pra-student. Učil se, jak mohl, leč stíhala ho jedna obtíž za druhou. Neschopný zpracovat rudy, stal se z něj neruda, jelikož se svými chabými svaly se nemohl s neadrtálci rvát, byl nervní a nemaje dosti sekyr, začal být neotesaný. Naštěstí rychle odkoukal od neandrtálců jejich zvyky a s těžkostmi se vyrovnal. Svými mravy byl nakonec od neadrtálců k nerozeznání. A protože slovo Pra-student se mu zdálo dlouhé, začal si říkal Pra-žák.
