Hlásím předem, že mi jde pouze o přesnost pojmu. V Haškově románu o Švejkovi totiž vystupuje facka natolik frekventovaně, že jsme se jí při našem bádání museli věnovat z veškerou možnou pílí. Ve II. díle naší Encyklopedie pro milovníky Švejka (Academia, Praha 1999, str. 90-97) jsme z dostupných pramenů shromáždili snad úplně všechno, co bylo možné na toto téma získat. Aniž bych se odvážil laskavé čtenáře teď a tady obtěžovat s tím, co o tomto úkonu soudí například Pavel Eisner, Evangelium svatého Lukáše či další, dovolím si alespoň zmínit výklad ThDr. Vincence Náhlovského, c. k. profesora universitního v Praze.

Profesor Náhlovský vysvětluje, že pohlavek je úder dlaňovou částí otevřené ruky do zadní části hlavy, podle pana profesora záhlaví, přičemž za hraniční mezníky mohou být považovány uši. Z jeho výkladu naprosto jednoznačně plyne, že facka přichází v úvahu pouze a jedině při úderu do přední, tedy obličejové části hlavy.

Je tudíž pochopitelné, že pohlavek nelze aplikovat někomu tváří v tvář, a je tedy přinejmenším problematické vytýkat pohlavkujícímu, že se k pohlavkovanému nepostavil čelem. Aplikaci pohlavku se naopak přistupuje ideálně ze strany, jak si snad vzpomenou starší ze čtenářů, kterým byl uštědřen pohlavek pedagogem procházejícím mezi lavicemi (dokud tato skvělá vzdělávací metoda byla tolerována). A připomenou si také snad, že výchovnému (a takto výslovně pojmenovanému) pohlavku nepředcházelo žádné další speciální varování.

Tímto jsem se vůbec nechtěl vyjádřit k aktuální otázce střetu dvou pánů v jejich soukromé, naprosto a výhradně soukromé záležitosti, která dnes kupodivu zaměstnává i úctyhodné komentátory. Šlo mi pouze a jedině o to pokusit se přispět k vyjasnění rozdílu mezi fackou a pohlavkem, a také o to vysvětlit, v jakém úhlu má ideálně stát fackující k fackovanému, což je – jak jsem se doufám pokusil dostatečně objasnit - něco úplně jiného, než postoj pohlavkujícího k pohlavkovanému.

Děkuji za pozornost.