S internetem jsem žádné námluvy dělat nemusel, to byla láska na první pohled, Francouzi tomu říkají „coup de foudre‟, úder hromu. Však taky jsem nejednou balamutil lidi ochotné moje balamucení poslouchat, že jsem internet vynalezl. Jenže ono to, co jsem kdysi románu popisoval, v podstatě byl textový generátor, tedy to, co naplno vystoupilo na scénu až letos. Žádný „coup de foudre‟ neboli úder hromu se nekonal. Sám sebe ujišťuji, že je to nafouknutá bublina, ale realita asi bude taková, že jsem o tři křížky starší než jsem byl, když byl internet teprve miminko.

Nedávno mi to zamontovali rovnou do prohlížeče. Zadal jsem dotaz: Jaký je průměrný plat kominíků v Rumunsku? Umělotina navrhla tři varianty odpovědi. První zněla, že je to 2500 RON čili 500 EUR. Hm, dvanáct a půl tisíce korun, to zní pravděpodobně. Druhá varianta použila starý název pro měnu lei, třetí varianta ale nabídla 1200 EUR měsíčně, to je našich třicet tisíc, podle serveru salariu.ro. A máme to, kolik bere kominík? dvanáct a půl, nebo třicet?

Byl to první pokus, ale po čase jsem opravdu chtěl umělého inteligenta použít jako pomocníka při práci. Potřeboval jsem vědět, jestli byl Marian Čalfa v politbyru KSČ nebo nebyl. Měl jsem v paměti že ano, ale už dávno vím, že když mám něco takzvaně v paměti, vždycky je to jinak. Zase to nabídlo tři varianty, jedna byla očividně zmatečná a nemá smysl se jí zabývat. Ale druhé dvě byly záludné. Seznam začal Milošem Jakešem, v pořádku. Bilak, Kapek, Indra. Dobrý. Ale Zdeněk Mlynář? Kouknu na alternativu, ta začala taky Jakešem, ale Jiří Pelikán, v danou dobu poslanec Evropského parlamentu, tak ten opravdu nebyl a nemohl být členem politbyra, stejně tak jako Zdeněk Mlynář. Dal jsem umělotině ještě jednu šanci a požádal ji o vysvětlení, co to vlastně to politbyro bylo zač. Tentokrát vysypala jakž takž rozumný text.

Že prý tyhle počítačové texty nahradí novináře. No, tohle nebudu komentovat. A že to rozvrátí školství, neboť žáčkové si ulehčí práci s domácími úlohami. Možná rozvrátí, možná naopak. Třeba to žáčky donutí každý fakt ověřit a to ověřování jim dá nakonec větší práci, než kdyby si dopředu udělali rešerši a text napsali sami.

Anebo to dopadne ještě úplně jinak. Žáčkové budou odevzdávat texty bez ověření, místo učitelů je budou číst zase omělotiny, proč by se měli učitelé trápit nějakými bláboly, a umělotina pak oznámkuje výkon umělotiny.

Nastane ráj na zemi. Pravda, trochu umělotinový.

Psáno pro ČRo Plus