20.3.2023 | Svátek má Světlana


TEXTÍK: Návštěva multikina (Avatar2 - 4DX)

10.3.2023

Lyžovat jsem se kdysi učil na svazích Šumavy. Jeden vlek na čtyři sjezdovky a tři tisíce lidí. To nejdůležitější bylo dokázat stát ve frontě. Několikahodinové. Pomáhalo být introvert, který se ponoří do vnitřního světa a nevnímá okolí a pomalu postupuje. Pokud jím nejste, pak čekání urychlí konzumace alkoholu nebo povolná partnerka. Nebo se můžete pohádat či poprat s předbíhajícími ve frontě. Personál vleku se postará o to, že máte zbytek dne volna a nemusíte lyžovat.

Vleky jsou novodobé mučící nástroje. Dostanete umělohmotný disk mezi nohy, chytíte se za ocelovou tyč a už vás vlečou vzhůru jako Kozinu na popraviště. Není rozumné se hezky oblékat. Pokud jste dívka, co chce na svého vyvoleného zapůsobit svojí krásou, nikdy, opakuji nikdy, si neberte bílou kombinézu. Kotvy i disky špiní a na konci dne nebudete Dáma v bílé, ale ženská s černou prdelí.

Cestou vzhůru na vleku potkáváte ty, kteří z důvodu nedostatku sil, motivace či rovnováhy upadli. Pokud leží ve stopě, prostě je přejedete. Nahoře jim začnete závidět. Čeká vás totiž sjezd.

Při pohledu na sjezdovku si připadáte jako v bitvě u Verdunu. Ležící, škubající se těla, kolem nich se posouvají v divných pozicích ti, co ještě nepadli, všude muldy. Krátery a kopce, připomínající zákopy. Sjezdovka se upravuje pouze v pátek večer, aby si pracující o víkendu užili. Ale fronty se úměrně prodlužují a bývaly případy, pokud jste měli kliku, že se na vás vůbec nedostalo a strávili jste ve frontě v bezpečí celou sobotu.

Po revoluci jsme navštívili Alpy. Bloudili jsme celý den po upravených sjezdovkách, kterých bylo tolik, že jsme si museli pořídit mapu, abychom se dostali zpět. Namísto proletářských tažných vleků jsme usedali na lanovky zbohatlíků, kde nám i topili pod zadkem. Podezřívali jsme je, že ten den navštívil středisko Generální tajemník ústředního výboru komunistické strany Itálie, ale nakonec se ukázalo, že přeplněné hory jsou výdobytkem pouze v Čechách. Tenhle kvalitativní skok jsme zaznamenali ještě jednou, v kině.

Kino vás zdánlivě nemůže ničím překvapit. Prostě odevzdáte svršky v šatně a výměnou za ně vám dají kýbl popcornu, abyste mohli během filmu konzumovat a při odchodu se ještě vešli do kabátu. Film je barevný a plátno je o něco větší než vaše televize v obýváku.

Po letech jsme opět vyrazili do kina. Už vstup byl neobvyklý. Nebylo kam odložit kabát a hodné „šatnářky“ se nám daly zadarmo brýle a pod rukou se snažily prodat pláštěnky. Nechápal jsem proč si přivydělávají, vypadaly dobře živené. Malženka zakoupila kýbl popkornu a já, abych se ukázal jako muž znalý velkého světa, dva velké nápoje Pepsi. Obojí se ukázalo jako chyba.

Multikino je nádherné. Okolo křesílek spoustu místa, snad ještě víc než ve VIP salonku Boeingu. Film začal podobně jako start letadla. Křesla se s námi začala otřásat jako při startu kokainem přeložená vrtulová Cessna na letišti třetí cenové skupiny v Kolumbii. Nepřipravení jsme vypadli ze sedadel na podlahu, sice poprvé ale rozhodně ne naposledy během filmu. Rozsypaný popkorn se začal mísit s rozlitou Pepsi a příjemně změkčoval dopadiště.

To nic není, smál se soused z vedlejší sedačky. Já jsem odkojený tvrdým pornem, mě nic nepřekvapí. Ale překvapilo. Jakási dáma v nejlepších letech se během jedné divoké scény před letícím šípem uhnula tak, že zátylkem mu vyrazila přední zuby.

Nebyli jsme jediní, kdo vypadával ze sedadel. Já měl ještě štěstí, s mojí tloušťkou jsem neletěl daleko, ale někteří teenageři přeplachtili i několik řad a pak bloudili po kinosálu a s pomocí uvaděček hledali své místo.

Původně film útočil na tři smysly – zrak a sluch, jak jsme zvyklí a k tomu hmat, neboť křesla se třásla jako lochneska o pouti v Prdeli Zakopané, skrápěla nás sprcha, foukal vítr. Navíc se koncem filmu přidal i čich. Nemůžu si pomoc, ale mám dojem, že nás obcházel personál a občas nám dal facku kaprem do tváře.

Finále, za stále vzrůstajících otřesů a hluku, někteří z nás nezvládli a samovolně se jim vyprázdnila střeva. Tím byl čichový prožitek dokonalý. Naštěstí záchodky multikina jsou vybaveny pro tyto případy i sprchou a za drobný peníz z přilehlé prodejny oblečení ochotné uvaděčky přinesou i celkem padnoucí náhradní oblečení.

Neubránil jsem se srovnání kvalitních sjezdovek a kina. Na upravené sjezdovky se vracím rád, ale do nového multikina se vrátím, jen když si budu chtít zlomit páteř.