Dcerka Euforína přinesla ze školy omračující zprávu. Jakmile jsem zaslechl ona hrozná slova, dal jsem si ruku na srdce. Přesněji na peněženku v náprsní kapse. Ta zpráva může mít stejně zničující finanční dopad pro naši rodinu jako havárie raketoplánu Challenger pro NASA.

Na výběr jsou snowboard či běžky. Máme rádi sjezdové lyžování a občas se potkáváme se snowboarďáky na svahu i na vleku. Jako rodina k nim máme ambivalentní pocity. Stejně jako řidiči automobilů k cyklistům či seniorům za volanty orezlých fóbií. Všichni výše jmenovaní pohrdají svými životy, zastavují na neuvěřitelných místech a i způsob jejich řešení nebezpečných situací je mírně řečeno tvůrčí.

Euforínka se rozhodla pro běžky. Nenápadně jsem si oddychl a přestal chránit levou rukou prkenici. Jako strážce pokladu jsem vyrazil s dcerkou na nákupy. V obchodě zaměřeném na sportovní potřeby mě zkušeně zaparkovala stranou a se stejně starou prodavačkou vyrazila na průzkum mezi regály. Marně jsem upozorňoval, že lyže a hůlky jsou až vzadu, ty mezi hadříky nenajde. Odpověděla obvyklým gestem žen, od děvčátek po malženky, oči v sloup.

Časem jsem dospěl k názoru, že nakupujeme pro celou třídu. Nákup – od ponožek po čelenku včetně lyží, hi-tech větrovky, brýlí a ostatních duperelí – byl problém naskládat do auta. Musím malženku připravit na variantu výměny letní rodinné dovolené v Chorvatsku za stanování u jihočeského rybníku. I tak bych se měl začít zajímat o nebankovní půjčky.

Dotaz dcery na operační systém běžek mě zarazil. Android nebo iOS? Moje odpověď – Fischer ji pobavila. Odtáhla běžky do pokoje hledajíc na nich USB konektor, aby si na ně pro začátek nahrála aspoň jinou tapetu. Za chvilku je zpět s tím, že lyže nejdou spárovat. Jak spárovat, jsou přece dvě! Teprve pak chudince došlo, že pokud nejsou ani bezdrátově nabíjecí, tak způsob, jakým se doposud dostávala vzhůru na kopec se sjezdovkami, už nebude aplikovatelný. Nikdo ji nevyveze, pokud se nebude držet v areálu sjezdovky

Před odjezdem na hory ošklivě ochořela. Euforínku jsme k autobusu přivezli sice bez horečky, ale přesto s bolestí břicha, zad, kolena, hlavy, kloubů a zubů. Špatně viděla a mluvit jí asi také nešlo, neboť za celou cestu s námi nepromluvila ani slovo. Kufr a lyže si nechala odnést k autobusu a tam se udál Lurdský zázrak. Dcera se objímala s kamarádkami bez viditelných obtíží. Chtěl jsem ji napomenout, ať je nenakazí, ale malženka mě okřikla.

Asi má pořád bolesti rukou, ani nezamávala na rozloučenou.

Několik zápisků z deníku Euforínky:

První večer: Jsem naštvaná, rozřazovali nás do družstev na dobré a špatné a pro mě chtěli založit třetí družstvo. Už s nikým nepromluvím. Nechci ztloustnout, k večeři dám jedině mrkev

Druhý večer: Totálně unavená. Kdo má pořád vstávat? Chci zůstat ležet na sněhu a umřít. Ale tělocvikářka mě pořád nutí vstávat. Nenávidím tělocvikářku. Večer jsem měla mrkev a pak mě ukecali na polívku. Jestli ztloustnu, tak se zabiju.

Třetí večer: Dali mně ocenění za intenzivní geologický průzkum. Blbci. Nepadám už tak často, ale po každém pádu jsem hvězdou internetu. Omylem jsem večer snědla guláš a dva knedlíky. Jestli ztloustnu, tak zabiju všechny okolo a pak i sebe

Další den: Sněží. Sláva, nikam se nemusí. Těším se, jak si zařádíme. Nevím, jak je to možné, ale po obědě jsem jen dlouze mrkla a už je večeře. Takhle určitě ztloustnu. Ta blbka tělocvikářka mně nenápadně přidala brambory. Tvářila jsem se, že jsem si toho nevšimla. Jestli ztloustnu, zabiju tělocvikářku, všechny ostatní a sebe

Poslední večer: Ono to jde. A docela se bavím. Od námahy mě bolí celý člověk. Těším se na ty dva gestapáky, co mně dělají rodiče