Vážení pozůstalí a vy všichni, kterým se třeba chce, nebo cítíte účast,

věnujte prosím tichou vzpomínku mé Škodě Superb, která nás už navždy opustila, ve výkonu dojetých 881 tisíc kilometrů. Ráda vás vozila tam, kam jste potřebovali, vždy připravena posloužit. Byli jsme spolu vděční za vaše chvály o příjemné jízdě i jejím vzezření.

_______________________

Říkal jsem ti Klučík.
Jezdil jsi poctivě, kvalitně a úsporně, bez větších nároků na opravy. Ty víš, že jsem tě pokaždé chválil a děkoval ti za každý den strávený službě lidem.
Každým ránem jsme se přivítali, svoji náklonnost jsi mi projevil okamžitým startem. I když ti už možná třeba nebylo zrovna nejlíp.

Každý den s tebou byl radost. Vozili jsme prímové zákazníky a myslím, že oni to ocenili. Večer, když přišel čas návratu domů, jsme si užívali plynulou jízdu chladnoucí krajinou po horkém náročném dni. I ty sis už jen odpočíval a i přestal čistit DPF.

Pracovali jsme na léčení unaveného, stárnoucího dříče. Dostal jsi to, co bylo zrovna potřeba. Při vědomí, že dnešní díly neodpovídají kvalitou těm, ze kterých jsi byl vytvořen. I přesto to byly jenom prkotiny. Po poslední výměně koníků a hydroštelů nad ventily jsem ani nemohl uvěřit, co je v tobě síly a hbitosti. Jen se rozeběhnout do kraje!

Říkal jsem o tobě, že půjdeš rovnou do muzea, ty to víš. Většina hlavních sestav na tobě byla původních.

Poslední tvoje jízda skončila u hranic Nehvizd. Myslel jsem, že tvou bolestí je původní turbodmychadlo, které se začalo ozývat. Zvukem, ale pořád skvěle táhlo! Chtěl jsem ho nechat transplantovat. Ještě ti vrátit na čas život. Tvoje bolest však byla hlouběji, v tvém srdci, již neracionální k opravě.

Škodovka musí být hrdá na to, že její výrobní linku a bránu opustilo něco tak úžasného, jako jsi byl ty!

Jestlipak si vzpomínáš, že jsem o tobě psal i do Neviditelného psa? Tenkrát se ti nechtělo topit...

Prožili jsme spolu mnohé, byls součástí mého života. Cokoliv se v mém posledním životě stalo, byl jsi u toho. Třeba i jednu noc jsi byl mou vlídnou střechou, která mě kryla, když jsem musel odejít z domu.

Nikdy jsi mě nenechal ve štychu a já jsem ti za to vděčný! Vozils nás, mě a dcerku, na výlety. Dcerka je teď na táboře a já nemám tu sílu jí říct, že už nejsi. A teď už nemůžu, mám slzy v očích... Buď s Bohem!
A tvoje dily ať někomu poslouží tak, jako jiných posloužily nám!

S láskou…