V předchozí kapitole jsme se poučili základní fakta o čerimoje. Po tom, co jsme večer, znaveni během Alhambrou – skutečně nikoli prohlídkou, ale spíše „proběžkou“, protože mít na Alhambru jen hodinu je ptákovina – snědli první zralé cherimoyas, bylo jasné, protože dužina je silně hladká, sladká a hodně kluzká, že se později večer nevydáme daleko od hotelu. Z bezpečnostních důvodů. Bezpečnostní důvody se týkaly hlavně možných nástrah nikoli obyvatelstva Granady, ale následků setkání útrob se sladkou a hladkou čerimojou.

Šli jsme tedy jen kousek, do bývalého súku, dneska ovšem stále obývaného hlavně Araby. Čtvrti s uzoučkými uličkami plnými krámků a hospůdek – barů, které jsou zase plné všelijakých laskomin.

V jednom takovém „baru“ jsem si dal horkou čokoládu. Protože čokoláda, jak znaly už naše babičky, ta staví. Kdyby jako něco. Jako kontra potravina proti hladkosti čerimoji.

Tedy, přátelé, rozdíl mezi tím, čemu se v kraji staletí ovládanému Araby-Maury říká horká čokoláda, a tím, čemu se v Česku říká horká čokoláda, je asi tak velký rozdíl, jako v sexu s odaliskou v harému a zelenou studenou rybniční žábou. Tedy já jsem osobně ani jedno nezkusil, to bývá jen v pohádkách, ale sami chápete, že rozdíl musí být propastný!

Uprostřed večera plného pití kávy, čokolády, vina tinta a pojídání

„tapas“ složených z okurčiček, oliv zelených i černých, rybiček, papriček, a tak vůbec jsme se stačili s Andrésem pohádat. A to o to, jaký je přepočet mezi českou korunou a španělskou pesetou a jak se to správně přepočítává. Rozčílil jsem se přitom tak, že jsem vyběhl, byv prvně v Granadě a neznaje jediného španělského slova, do horké noci a temných uliček súku.

Nevím, jestli mají andělé strážní povinnost pracovat při ochraně hysterických pitomců i ve starých arabských čtvrtích. Ale asi jo, když je Kristus jedním z proroků i v Koránu. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, jak to, že jsem nakonec po hodinovém bloudění trefil nazpátek do příslušného baru. Abyste to pochopili. Granadský starý súk je stavebně a zaplněním krámkama asi tak něco pro pamětníky, jako byly v Praze staré „Kotce“. Ale na rozloze Starého Města Pražského.

Přestože Anita celou následující cestu do Madridu a pak do Bustarviejo nahlas dumala, co budeme s těmi všemi cherimoyas dělat, nakonec jsme je všechny snědli. Dřív, než jsme měli. A s sebou domů do Prahy jsme si museli jako suvenýr koupit v moderním a jistě úplně hygienickém supermercadu nový cherimoyas, který ovšem sice prošly naprosto dokonalou hygienickou a jinou kontrolou, ale měly daleko horší chuť než cherimoyas, co byla koupena od stánkaře na zaprášeném plácku u silnice. Od té doby: Čerimoja, to je moje! A hlavně ty ze stánků u silnice!

O pár let později jsme seděli večer v baru hotelu Paul do Mar v městečku Paul do Mar na ostrově Madeira (já vím, že už to vypadá, že se opakuji, nejdřív to by „Don Miguel“ a teď je to „Paul do Mar“ ale můžu já za to, že lidi nemají při pojmenovávání míst žádnou fantazii?).

Inteligentně jsme diskutovali s mladou barmankou. Ta při rozhovoru s námi stačila obsluhovat hosty, lehce s nimi konverzovat tu anglicky, tu německy, tu se zachmuřilým „Ivanem“, který tam přiletěl na dovolenou s rodinou z Prahy, „pagavarila němnožko pa russki“. Mezitím vesele zavolala portugalsky na recepčního. Večer plynul v plné pohodě. Mohli jsme si ke společenské konverzaci vybrat jazyk, který jsme chtěli! Dokonalé!

Měli jsme za sebou příjemný den. Dopoledne jsme se vykoupali v otevřeném hotelovém bazénu a teď jsme čekali, až nás odveze autobus na silvestrovskou půlnoční oslavu. Neboť bylo 31. prosince. Pojedeme do Funchalu, kde nás čeká šampaňské a pohled na slavnostně osvětlené hlavní město ostrova na břehu mořské zátoky, na osvětlené lodi zakotvené na rejdě odkud taky budou střílet rachejtle, a hlavně na nádhernou barevnou novoroční světelnou výzdobu města. A pak čekat do půlnoci na vyvrcholení. V tomto případě ohňostroj.

Čekání to bylo příjemné. Bylo na co koukat. Do výroby a instalace desítek kilometrů světelných řetězů z žárovek, z neonu na kopcích vytvořených gigantických zelených smrků, hvězd, světélkujících hadic na desítkách kostelů, hotelů a haciend a vůbec cingrlat a rachejtlí, místní, jak hrdě říkali, vrazili 980 000 euro. Jen na tuhle půlnoční srandu.

Než jsme odjeli na půlnoční trachtaci, dali jsme si v baru rychle ještě panáka Licor de Anona, což je sladký, ale dobrý likér z čerimoji. Doporučila nám jej ona mladá barmanka!

Tedy mezi námi, pak že není ovoce, i subtropické, užitečné! Před odjezdem jsme si popřáli, kdybychom se do druhého dne neviděli, „Šťastný a veselý“ a ani jsme nemuseli pracně hledat slova. Mladičká a půvabná barmanka totiž s námi mluvila česky, protože byla z Brna. Holt, člověk musí znát cizí jazyky. Hlavně ten druhej člověk, s kterým mluvíte, že ano?!

Pozdě k ránu, když jsme se vrátili, jsem si sednul na veliký balkon ve čtvrtém patře a díval se na moře. Atlantik je Atlantik! S tím se nedá nic dělat! To teprve člověk vidí, jaký je rozdíl mezi něčím, čemu se říká moře a oceánem.

Měsíc svítí. Večeře, Licor de Anona, který si nalévám z láhve, co jsme si prozřetelně koupili předem, a pak také vzpomínka na pohled na překrásný ohňostroj nad mořem a městem pozorovaný s půlnočním šampaňským v ruce mne hřejí u srdce a v žaludku. Oceán, na který hledím z balkonu se leskne, a jak tak sedím na židličce, mám horní hranu zábradlí ve výši očí. Koukám, že on je snad ten jekl, co je z něj to žbrdlení nahoře udělaný, ohnutý?! V prostředku se jeho horní linie přesně kryje s hladinou oceánu na obzoru, ale na obou stranách je něco nějaký křivý! Buď to zábradlí nebo to moře! Anebo že bych nějak blbě viděl?

Hladina oceánu na obzoru je na krajích zábradlí evidentně na obou stranách níž! Hele, tolik toho likéru ani šampáňa nebylo. Klekám si na zem, měřím, koukám, měsíc se leskne v hladině, občas přes něj přeběhne mrak a vlny naráží na břeh. Kamení na pláži, jak se pod mohutnými nárazy vln oceánu tře o sebe, vydává hluk, jako by někde pod vodou jel tajemný veliký vlak.

Sedám si zpět na židličku, dívám se a je mi fajn. Právě jsem se sám osobně přesvědčil, že je Země kulatá. To zakřivení je z téhle výšky a dálky k obzoru naprosto přesně vidět.

Pokračování.

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz

Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.