Dotazy kolem sebe jsem zjistil, že noční vyžírání lednice pěstuje i dnes mnoho lidí. Od doby mého mládí se ve stravování ovšem změnilo mnohé. Původně jedovaté máslo už se zase smí jíst, taky vajíčka už jsou povolený. Na druhé straně je prý cukr horší jed než strychnin. Tedy strychnin jsem jaksi nikdy nepoužíval, ale máslo a vajíčka ano a dožil jsem se kmetského věku. Ovšem, noční dlabanec je pořád zakázaný, přestože ho pěstuje kde kdo. Dokonce se tomu, protože ledničky jsou prakticky vždycky bílé, začalo říkat „bílý sex“. Bdělé oko bojovníků za hubenost lidstva ve spojení se Světovou zdravotnickou organizací a NASA údajně tajně sledují, jak se obyvatelstvo dopouští „bílého sexu“ mezi 23.00 a 4.00 hodinou ranní. Dokumentovat to mají noční družicové snímky Evropy a přilehlého okolí, kde je každé takové otevření lednice zaznamenáno světelným bodem, jak ukazuje přiložená tajná dokumentární fotografie viz obr. 35 Kdo v noci otevírá lednice. A oddává se šestému ze sedmi hlavních hříchů dle katolické víry (nestřídmost) a největšímu hříchu podle výživových expertů.

A někteří se na něj od mládí připravují. Například Madlina vnučka – jedna z mnoha – je přímo čekatel na noční dlabanec. Ta už od svého útlého mládí, ještě když chodila v „chodítku“, jednu z prvních věcí, kterou dokázala, bylo otevřít si lednici. A pokusit se z ní něco uloupit. V rodině se traduje příhoda, jak byla dotyčná v útlém věku ponechána svojí matkou v kuchyni půl hodiny bez přímého dozoru. V domnění, že se nemůže nic stát. Stalo se. Celou tu půl hodinu dítko stálo tiše před otevřenou dvěstělitrovou lednicí a zamilovaně hledělo na její obsah. Výsledkem prý byl zápal plic.

Myslím, že to dítě za to nemůže. Mají to v rodině. Vždycky když jdu v noci na průzkum ledničky, vzpomenu si na Madlu. Ta coby mladá manželka jistěže přesně věděla, co se má večer dělat. Jako každá mladá manželka. Ovšem co potom? V noci? Když všichni spí a hlad lomcuje útrobami? Co teď? Tedy co vlastně tehdy?

Jak to bylo v té Pohádce o Budulínkovi z mého mládí? „Co dělat, když má hlad, když má tak hrozitánský hlad?“

Vyklouznout o půlnoci z teplého pelíšku, aby to ten mužský nevěděl, umí ženy od věků. Kdyby to neuměly, bylo by všechno jinak. Myslím, například že by bylo na světě nejméně o třetinu lidí míň. Aspoň to říkají poslední genetický výzkumy, kdo je a kdo není čí tatínek.

Takže Madlenka, kamarádka moje nejmilejší, se vykradla z postýlky a „hupky dupky“ do kuchyně. A v kuchyni je lednice. A pak stačí jen potichoučku a polehoučku, jako když hedvábný šátek vyšíváš, otevřít tu lednici. Tedy aby bylo jasný. Madla byla většinu svého života takový ten astenický typ. (Tedy později až na hrudník.) Taková ta holčička, co je za našich školních let vozili na ozdravné vykrmovací pobyty. Světlá pleť prosvítá, žilky lehce promodralé. Nízký tlak i tep. To jí zůstalo. Jednou, když se zdravotníci, mezi které Madla patří, zase podrobovali nějaké preventivní prohlídce, zkontrolovala ji lékařka puls, tlak a tep a zamyšleně se na ni podívala: „Tedy, milá kolegyně, podle těch údajů, co tu mám, byste měla být už nejmíň dvě hodiny mrtvá!“

Voni se ty ženský mezi sebou nešetřej, to je fakt.

Madla tedy chodila o půlnoci loupit do lednice, aby to Jarda, její muž, nevěděl. Nakonec je to chlap, nemusí všecko vědět, a taky by měl brzo pupek. Kdyby ho brala s sebou. K lednici. A co s chlapem s pupkem, že jo, dámy?

Jednu noc se zase jako myška vyplížila, lednici otevřela, takže do panelákové kuchyňky dopadalo jen lednicové chladné světlo, když v tom...

Jarda se probudil! Co, že se probudil? On vstává a jde do kuchyně... Buch, zaklaply dveře dvěstělitrové lednice. A vtom je již miláček zde.

„Co tu v noci blbneš,“ ptá s láskyplně.

„Jsem se jenom šla napít,“ hlesne mladá žena, skoro ještě dívka a chce udělat krok. Nejde to. Sakra, někde ji to drží. Cuk! A nic. A nenápadně cuk a zase nic! Noční košile se přivřela do lednice.

„Jdeme spát?“ ptá se rozespalý manžel.

„Úúúú... ééé... já eště nepudu. Klidně di spát. Já si... ééé... ještě dám cigáro,“ hlesne kráska v noční košili s bosýma nohama na linoleu.

„Víš, co nějak jsem se taky vzbudil. Dáme cigáro a pak pudem...“pravil manžel a zapálil si.

Klika!! Velká klika!!! Madlina cigára leží na lednici! Tak mávne elegantně rukou, ladně se postaví, tedy co to jde, když je kus noční košile zavřený v lednici – a zapálí si.

„Nepudeš si sednout?“ diví se manžel.

„Né, né, mně se takhle dobře stojí.“ praví dáma a přešlápne z nohy na nohu. Lino totiž do bosých nohou studí. „Mám krásný výhled do noci...“ poeticky dí.

A tak dokouřili... A já dodnes nevím, jak to ta Madla udělala, že na to ten Jarda nepřišel, že byla loupit v lednici. A že si tam přivřela podolek. Esli vona mi holka něco netají!!!

Tak! A tohle není poprvé! Dopsal jsem to až sem a dostal jsem strašný hlad. Však je taky skoro půlnoc. Jezevčík Ferda chrápe, dědek jeden, až je to slyšet po celém bytě, jinak je ticho... Nó, ticho, jak může být dneska v Praze ticho?!

O půlnoci si otevírám často internet a Neviditelného Psa a čtu si. Ovšem předem je nutno se připravit. Drastické informace z celého světa jako na dlani, to s jedním zacloumá. A na to musí být organismus připravený. Obecně je známo, že člověk se uklidní jídlem.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz

Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.