Znalci hned vědí, kde jsem ten název ukradl! Je mi jasné, Lucko, že nepatříš do skupiny lidí, kteří s touto hláškou vyrůstali, a asi taky ne do generace lidí, kteří uměli a umí nazpaměť celé pasáže ze Saturnina. Takže pokud jsi podle názvu kapitoly nepoznala, odkud že ta citace je, nic si z toho nedělej. Každá generace má své průpovídky. Milovníci Š+G dodnes hlásí: „Nechci slevu zadarmo“, a fandové nových českých filmů zase „Když neživíš, tak nepřepínej“. A my jsme citovali a citujeme ze Saturnina.

No, a protože nejlíp se člověku píše, když někde něco „obšlehne“, což dělal i Shakespeare, tak se budu řídit jeho vzorem. A když něco ukradnu, tak u Mistrů. A Saturnin, dědeček a Jirotka, toť sešlost Mistrů. A když se k tomu přidá klasický otevřený vůz dráhy elektrické, dříve tramway zvaný, je sranda zaručena. Nejlépe, když je vám náct anebo prvních cet.

Otevřené tramvaje, do kterých se dalo za jízdy naskakovat ještě radostněji z nich vyskakovat, odnesl čas. Milovníci starých časů se mohou přijet podívat do Prahy, kde se provozují ty staré krásné tramvaje které vypadají jakoby bez dveří , jako tahák pro turisty . Ale pravé pražské umění tramvajových skokanů už dávno vyhynulo. Jak zpíval Waldemar Matuška: „To všechno odnés čas… a hlavu za to dám, že nevrátí se nikdy k nám…“

Stará otevřená tramvaj skýtala pro našince neskutečné množství kouzel. Tak třeba hned ráno. Do práce se ráno jezdilo hodně brzo, neboť většina továren díky stařičkému mocnáři i v dobách republikových, ba co dím, socialistických, začínala pracovat kolem šesté. Naše fabrika od 5.45 hod. Pro milé mladé čtenáře: skutečně od 5.45, kdy se slušný mladý člověk většinou teprve vrací z večírku. Je sice fakt, že si pamatuji, jak jsme se občas poněkud pozdrželi při řešení složitých intelektuálních problémů, jako je „světová revoluce“, „jak chytit na rádiu Laxík“, „existují vůbec Marťani“ anebo „dovolí-li Alena už konečně víc než jen šáhnout na prsa, a když jo, tak co“, a podobně. Mimoděk jsme v tom ranním svítání sledovali, usazeni na chodníku před holičstvím dříve Lokvenc, tehdy Hygie, jak pracující spěchají budovat sociálismus. Po pravdě řečeno, v těch cca 5.15 ráno se moc budovatelsky netvářili.

Většinou však bylo nutno navštívit pracovní proces, a to, pokud možno včas. Vozem dráhy tramvajové procházeli konduktéři, v zimě ve filcákách a obrovském šedivém kožichu, a prodávali a cvakali lístky. Lidé přistupovali a vystupovali všelijak. Mnozí i za jízdy. Nastoupit za jízdy do pražské tramvaje, jejíž otevřené dveře měly po každé straně lesklou mosaznou tyč, bylo možné, ne však jednoduché. Umění nastupovat a vyskakovat bylo nutno pečlivě nacvičit a natrénovat. Ono to bylo, jak se říkalo, o držku. Viz název kapitoly. To není jako dneska, kdy stačí mít odvahu anebo být dostatečný blbec, nechat si uvázat na nohy lano a pak skočit z mostu „bandží džampink“. To umí každý odvážný vůl. Tedy spíš zvládne! Na tom není co umět! Šibenice, na které to visí, má atest, gumové lano má atest, pako, co to obsluhuje, má atest a skákání povolilo asi dvacet úřadů. A magor skočí z mostu a myslí si, jak není vodvázanej a „happy“.

Když jednomu ujela noha při naskakování do tramvaje, tak to mohlo být taky naposled, co tu nohu k něčemu použil. A při vyskakování, když si hupsnul pod erenu, tak to si hupsnul naposled.

Začněme popořádku. Nejprve naskakování. V místě, kde tramvaj jela pomalu, což bylo v každé větší zatáčce, často ve stoupání a podobně, dotyčný skokan vystartoval a jedoucí tramvaj se snažil doběhnout. V té době jezdilo na ulicích tak málo aut, že to bylo možné realizovat. Skokan doběhl jedoucí tramvaj sledován již některými pasažéry a průvodčím. Srovnal krok s rychlostí tramvaje a chytil se za přední tyč. (Pozor, při naskakování se chytáme vždycky za přední tyč. U všeho!!!) A skočil. Zavěšen rukou za tyč, vystihl okamžik, kdy řidič přidal, a byl působením fyzikálních zákonů, které se nepodařilo zrušit ani komunistům, vyšoupnut na schůdky tramvaje. Podle předpisů by měl průvodčí v tuto chvíli zazvonit na řidiče a osobu narušující bezpečný chod dopravy vykázat. Ovšem jsme u nás. Takže většinou došlo ze strany průvodčího jen k výhružnému zvolání: „Přistoupil, prosím?“ a skokanovi byl za trest prodán lístek.

Václav Vlk st.

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, chystáme již třetí upravené a rozšířené vydání. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Kniha vyjde v průběhu února 2023. Zde si ji můžete předplatit za výjimečnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/