Svátek osmadvacátého října připadl na sobotu. Glosátor si nemohl nevšimnout, s jakou graciézností udeřil prezident republiky praporem do hlavy vojáka, strnulého ve vzorně provedeném stoji spatném. Kéž by se to stalo tradicí! U vzniku nejvýznamnějšího britského vyznamenání byl na zem spadlý dámský podvazek a dodnes je podvazkový řád nosem na noze a je na něm ve staronormandštině vyvedený nápis HONNI SOIT QUI MAL Y PENSE, česky HANBA TOMU KDO O TOM ZLE MYSLÍ. Ve středověku s rytíři pasovali poklepáním plochým mečem na rameno, kdo ví, jaký přehmat byl zdrojem tohoto obyčeje. Takže úder praporní žerdí do hlavy mimořádně zasloužilého vojáka by se mohl stát jedním z významných bodů ceremoniálů osmadvacátého října. Z řad armády prý vzešel nápad, že voják v dosahu žerdě stojící příště bude vybaven přilbou. Myslím, že pro obřadní účely by bylo vhodné jiné řešení. Možná speciální čepice s polštářkem, autor uniforem hradní stráže Teodor Pištěk by se úkolu jistě rád a tvořivě ujal a znalec protokolu Ladislav Špaček by dodal obřadu důstojnost a řád. Takto by česká politika mohla dodat do manuálů evropské etikety hned dva poutavé prvky: vyznamenání skrze úder do hlavy a výprask zlobivého ministerského předsedy holí. Ale to leží v budoucnosti. Tradice a etiketa na ni navázaná musí uzrát. Někdy to trvá staletí a proto buďme trpěliví.

Druhou inspirací je samozřejmě přechod času z letního na zimní. Budí vášně. I to že mluvím o „zimním‟ čase mi vynese shitstorm neboli hnojomet, jelikož to není žádný zimní čas, ale standardní středoevropský. Tudíž inspirací není ani sám přechod, ale vášně přechodem vyvolané. Proto mě zaujal titulek na kterémsi serveru, kde psali DĚSIVÁ KOMBINACE ZATMĚNÍ MĚSÍCE A ZMĚN ČASU. Vzal jsem to na vědomí tak trochu s posměchem, jsem pro střídání času, letní čas miluju a zimní mi nevadí. Usínal jsem klidně a v noci mě děsivá kombinace zatmění Měsíce a změn času ze sna nebudila. Naopak, spal jsem klidně, o hodinu déle. Byl jsem tak přespaný, že jsem zapomněl odkódovat noční zabezpečení příbytku, takže jsem spěchal ke klávesnici za doprovodu sirény a spletl jsem si číslíčka, takže to troubilo dál. Po třetím pokusu telefonovala bezpečnostní služba, jestli má poslat samopalníky a já že ne, že všechno zvládnu dál a tak se mě ptali na heslo a já si nemohl vzpomenout.

Je to za námi, týden před námi. Jsem zvědav, jaké podněty autorovi přinese.