Za oněch , dávných časů, jsme svá tvrzení prosazovali vahou své osobnosti opřené o podpůrné knihy ,nebo silným hlasem . Bylo to pracné a tak mnoho sporů viselo ve vzduchu bez rozhodnutí, neboť každý měl svou pravdu a do knihovny se k vůli ní nechodilo. A všem to vyhovalo. Situace se změnila s internetem hlavně tam , kde sporů je mnoho.

Moje žena se na mně kdysi obracela s dotazy z nejrůznějších sfér a já radostně radil , argumentoval a muselo mi být věřeno. Ne , že by vždycky bylo. Teď platí úplně jiné schema .

Já něco prohlásím.
Žena nesouhlasí.
Automaticky sahá pro tablet a na Googlu hledá odpověď ,podporující její nesouhlas .
A nachází ji.
Tu mi otluče o hlavu a hrdě odchází.

A tak je to denně , pořád a do nekonečna . Byl jsem zařazen do statisticky nevýznamné skupiny lidí , co nemají nikdy pravdu. Má důležitost konverguje k nule.

Příklad : Může náš pes pozřít vepřový ocásek ?
Já : Může , kořistí psů byli kdysi i vepři.
Moje žena : Nemůže a na Googlu najde nebezpečí ucpání psa.

Stokrát nic umořilo osla.
A tisíckrát nic ?
10 oslů a mně jako jedenáctého.
Jedno se nezměnilo . Každý má svou pravdu i když má Google.