Divácká generace, odkojená laskavým humorem pánů Wericha a Horníčka, Suchého se Šlitrem, Grossmanna se Šimkem, Smoljaka a Svěráka, Lasicy se Satinským, divadel Semafor, Járy Cimrmana a dalších, byla představeními, které nám předvedly parlamentní divadelní soubory na festivalu „Presidentská volba“ o minulých dvou víkendech hluboce otřesena. Nevzpamatovala se z toho dodnes, jak je zřejmé z dalších a dalších recenzí divadelních kritiků a publicistů i z diskusí pod jejich články v elektronických mediích. Je povinností publicistů a investigativních žurnalistů veřejnosti vysvětlit, co se děje v divadelních souborech vystupujících na tomto festivalu. Je třeba uklidnit diváky, že to byl jen exces s nepovedenou dramaturgií, který se snad nebude hned tak opakovat. Že se mohou klidně vrátit k bulvárnímu tisku, telenovelám, chatám a chalupám, ženským, mužským, k hokeji a fotbalu nebo k módě. Tady je vysvětlení:

Divadelní soubor ODS přijel na festival s velkým sebevědomím. Na minulé přehlídce českého amatérského divadla sice jen těsně, ale přeci jen vyhrál. Na Českého Oscara tento soubor nominoval svého bývalého a dodnes „čestného“, zaručeně českého principála. Myslel si proto, že to má předem v kapse. Podle toho se také choval k soupeřům. Pak ovšem soubor značně znervózněl, když Divadlo zelených a pak i soubor Lidového domu přišly s jakýmsi podle nich neznámým, ale výmluvným W. Shakespearem, který si rychle získal přízeň poloviny publika. Kdyby se zalíbil i příznivcům Křesťanského divadla a Divadla Aurora, bylo by zle. A taky málem bylo. Po první odehrané truchlohře všech souborů začaly v souboru ODS rozmíšky, které do dalších kol nevěstily nic dobrého. Pustili se do sebe zejména jejich režisér a nápověda, pozadu ale nezůstala ani jejich subreta hrající obvykle plačku v pozadí a také hlavní hasič, zapůjčený z Olomouce jako host. Ti se preventivně pustili na otevřené scéně do principálů Zeleného divadla, až z nich třísky lítaly jako z loutek.

Soubor Lidového domu zdál se být v počátku festivalu v pohodě. Žoviální principál předváděl s blazeovanými úsměvy jednotu a sehranost své party a rozdával úsměvy. Zesinal až v okamžiku, kdy mu jeden z členů souboru nečekaně utekl, jako už před mnoha měsíci dva jiní, ale vrátil se na festival v jiném kostýmu, určeném pro hru konkurenčního divadelního souboru ODS! Pak se začaly dít věci, ale nepředbíhejme.

Křesťanské divadlo přišlo poté, co se nemohli dohodnout, zda jet na festival s vážným kusem nebo s komedií, se skutečně demokratickým řešením - každý si může hrát, co chce. Principál Křesťanského divadla se pokusil do hry vlákat i orgány činné v trestním řízení, ale ty se nedaly a věc odložily. Zájem projevil jen jeden zpívající právník, vystupující na estrádách. Podle toho to také dopadlo. Bylo to srozumitelné asi jako Ionesco a nedalo se na to dívat. Však to diváci také odbyli mávnutím ruky - ti se holt chtějí zalíbit na všechny strany a výsledek je, že se nelíbí nikomu.

Ztřeštěnou frašku předvedl divadelní soubor Aurora. Vrcholným číslem jejich vystoupení bylo, že do druhého jednání přišly s obskurní novou figurou, která v jejich představení nikdy předtím a dokonce ještě ani v prvním jednání nevystupovala. Přesto si z nějakých nepochopitelných důvodů mysleli, že by snad mohla sklidit aplaus! Rozdávala úsměvy a dlouho jí nedošlo a nerozházelo, že jí zlomyslní diváci přinesli dle francouzské klasiky dvojsmyslné kamélie, neomylně ji řadící k prý nejstaršímu dámskému řemeslu světa. Teprve když tohle po nápovědě od stárnoucího hlavního milovníka pochopila, zmizela ze scény. Soubor Aurora vyhořel jak papírový čertík. Nejenže nezískal žádnou z cen, ale ani čestné uznání od skalních příznivců, což bude mít možná po návratu z festivalu domů ještě personální dohru.

Snad nejoriginálnější bylo vystoupení Zeleného divadla. Hlavní milenecká dvojice byla tak zabraná do předjarního tokání, že jako tetřev hlušec přeslechla omluvu jedné ze subret, která se nemohla druhého kola festivalu zúčastnit údajně pro nemoc. Při posílání omluvné esemesky totiž nepočkala na hrdinovo závěrečné „vylousknutí“. Teprve po něm se tokajícímu tetřevu vrací sluch, jak vám potvrdí každý myslivec. Tetřeví dvojice pak nepřítomnou subretu obvinila, že jí má plné zuby, a poslala pro ni rychlým kočárem exotickou krásku odkudsi ze Střední Asie, aby ji přivezla živou nebo mrtvou, jen když se ukáže na scéně. Tou rukou už jí někdo ze souboru v potřebný okamžik mávne. Jenže ji doma ani na chatě nenašli. Neslyšela prý zvonek, protože byla omdlelá. Vztek ústřední dvojice Zeleného divadla pak využila jiná vysloužilá subreta, předčasně odklizená ze scény ještě před festivalem. Aby se aspoň nějak vrátila do hry, požadovala od obou hlavních hrdinů, aby se té náhle onemocněvší mladší kolegyni omluvili za neuvážené výroky na její adresu. To však odmítli s odvoláním na to, že byli vlastním tokáním uvedeni v omyl a za to se nikdo neomlouvá. Dovolávali se při tom podpory a svědectví principálů Divadla ODS i Lidového domu, kteří prodělali nedávno něco podobného. My jsme zjistili i to, co bylo v pozadí výpadu této kritičky ústředních hrdinů Zeleného divadla. Potřebovala se znovu zviditelnit. Jen tak měla naději, že bude moci uskutečnit svůj velký plán, který by „zabil více much jednou ranou“ při plnění programu Zeleného divadla: Namísto onemocnělého ministra zahraničí chce tato, nejen v politice opuštěná jihočeská matka jmenovat, inspirována zčásti jeho jménem, do vlády nějakého černocha. Tím by dokázalo Zelené divadlo, že nejsou žádní xenofóbové, ale řádní „multi-kulti“. Současně by získala pro sebe ebenovou tyč, díky jejímuž intenzivnímu tření by dokázala nahradit nejen nenáviděnou jadernou elektrárnu Temelín.

Slíbený šrumec nastal po druhém kole festivalu, když byl na týden přerušen. Začal připomínat kovbojku nebo kriminální drama o mafii. Jedno se však musí Zelenému divadlu nechat - naučilo ostatní divadelní soubory na festivalu šetřit v souladu s principy trvale udržitelného rozvoje. Jeden náboj do střelné zbraně teď u nás vystačí na vystrašení tří herců - jednomu se v obálce pošle jen kulka, druhému náplň střelného prachu a třetímu jen prázdná nábojnice s žádostí o odevzdání do recyklačního programu. A pak že to u nás nepůjde!

A tady naše pohádka o nepovedeném festivalu končí. Vše se vysvětlilo a život se může vrátit na pár měsíců do nenormálních kolejí. Festival se sice nepovedl, ale neúspěšní dramaturgové v pozadí s přezdívkami „Balík“, „Hlouf“ a „Anomec“ budou určitě ne-li znovu pověřeni přípravou dalších festivalů, tak aspoň povýšeni. Tak to v těchto uměleckých kruzích totiž chodí.