Matička národů EU dobrotivá to podle profesora Fialy zatáhne. Ještě, že ji máme, napadá mne okamžitě. Je zcela jasné, že kdyby neexistovala, museli bychom si ji vymyslet. Podívám-li se na to ryze pragmaticky, tak více silné Evropy a další posun k evropské federaci, jímž je i cesta k fiskální unii a společně rozporcovaný chřipkový € medvěd, je z mého pohledu mnohem důležitější než pochybná osobnost nějakého premiéra, jehož nadnárodní korporace je navíc na Evropské unii existenčně závislá. Hmmm, tento nový posun ve volební strategii ODS směrem k hnutí ANO si ještě budu muset pořádně v klidu promyslet, ale jakékoliv snahy o zmenšení daňové zátěže občanů jinak samozřejmě vítám.

Ale k věci. Vzhledem k poslednímu vývoji výzkumu a aplikace dosažených poznatků v reálné společnosti občanů, čímž mám samozřejmě na mysli oblast anglosaského vědeckého genderismu z prostředí britských a amerických universit, začínám tušit, že vědeckou obcí jednomyslně akceptovaný a všeobecně zavedený terminus technicus „matička národů EU dobrotivá“ se stává pojmem zastaralým a zároveň poněkud zpátečnickým, není v souladu s dosaženým pokrokem vědy, řeknu-li to natvrdo.

Poslední dobou mám stále silnější pocit, jenž se usilovným přemýšlením a metodickým zpracováváním dostupných relevantních informací zvolna mění v pevnou jistotu až paradigma, dalo by se deklarovat a starým runovým futharkem do kamene vytesat. Matička národů EU dobrotivá je totiž podle mne konstruktem binárním, a není tedy vhodné zdůrazňovat ani její maskulinitu a ani její feminitu, není jen matičkou, je v ní stejnoměrně obsažen mužský a otcovský charakter. Její gender je přes její sexuální podobu androgynní, je dokonalou ukázkou tzv. genderqeer, nebo-li též fluidního gender. V pomyslném dokladu totožnosti by stejně jako Jamie Shupe z USA měla mít jako pohlaví zaznamenáno „X“. Nejlépe a nejsrozumitelněji by se tedy dala popsat jako trojjediné zosobnění matky, otce a dítěte, neboli jako klasická mystická triáda, jak ji známe nejen z keltské mytologie.

Vědění o této materii mimo jiné čerpám i z myšlenek dávných alchymistů či ze současné čínské kinematografie (skvělý mlátička film Shadow o spojení jin a jang s cílem dosažení bojového mistrovství), vím tedy, že sloučením mužského a ženského principu za pomoci harmonizační přítomnosti lásky během tak zvané alchymistické svatby dojde ke zrození, či lépe řečeno ke znovuzrození asexuálního hermafrodita vystupujícího ze hřbitovní hrobky, výsledkem symbolického sňatku síry s merkurem je za pomoci soli narození královského dítěte, andogyna.

„Naše zlato potřebné k našemu Dílu je dvojího druhu: zralé a nezralé. První z nich je fixní žlutý Laton, v jehož centru vězí čistý oheň, chránící během očišťování jeho tělo před působením ohně, aby neutrpělo násilím, druhé zlato se v Díle spojuje s naším bílým nezralým zlatem jako muž se ženou, do níž vpouští své semeno. Obě zlata se potom spojují nerozlučným poutem a rodí se z nich náš Hermafrodit obdařený obojím pohlavím. Tělesné zlato však zemře ještě před tím, než se spojí se svou nevěstou, již koaguluje Síra vytrysknuvší z nitra onoho zlata. Tím dochází k ukrytí toho, co prve bylo na povrchu zjevné, kdežto předtím uvnitř skryté se projeví navenek,“ píše ve svém díle ze sedmnáctého století Eirenaeus Philaletha.
(D.Ž.Bor, Napříč říší královského umění, Trigon, 1995, str. 87)

Při své takřka vědecké práci však často narážím na jeden podstatný a docela nepříjemný problém, jenž vychází ze skutečnosti, že český jazyk není vhodný pro vytvoření binární gramatiky a binárního slovníku pro neutrální popis binární skutečnosti, v níž by nepřesný maskulinní, nebo femininní charakter používaných slov a slovních spojení přestal dominovat nad mnohem přesnějším a zároveň pokrokovějším vyjádřením v naší gramatice bohužel doposud neexistující relevantní pojmové neutrality. Uvědomuji si, že na tomto poli ještě čeká vědeckou obec mnoho pilné práce a zároveň doufám, že splnění tohoto důležitého úkolu ještě více rozšíří již tak významný stupeň vzájemné pospolité tolerantnosti mých evropských spoluobčanů v naší společné evropské kotlině.

V zajímavém článku od Kateřiny Lhotské jsem se dozvěděl, jak je v dnešní době důležité mít určitý správný kádrový profil. Když se na to tak dívám, měl jsem se asi narodit někdy o pár století dříve, v současnosti je totiž můj etnický původ zcela nepoužitelný a ocitá se hluboko ve sklepení pomyslného žebříčku vyhledávaných hodnot. Dalo by se podotknout, že z tohoto hlediska nijak nevynikám a mé bezvýznamné jsoucno je zcela nepoužitelné k velkým činům.

Podle DNA testu jsem ze 30 % Skandinávec runový Viking sekerník, z 15 % ugrofinsko-baltský Pobalťan, ze 45 % středo-východní Radegast Evropan Slovan pohanský a z 10 % turşu Balkánec. Co se týče v USA a vůbec v anglosaském světě nejvýše ceněného původu černo afrického, tak se na mne v řadě na nákup nedostalo a skončil jsem s naprosto dramatickým výsledkem nula procent, to samé platí i pro stále ještě hodnotný původ asijský, či velmi vyhledávaný etnický původ semitský arabsko-židovský, stejně hrozivě znějících nula procent.

To je prostě na sebevraždu. Jsem si zcela vědom, že má profesionální kariéra nenávratně skončila. Ještě, že z těch vyvolených ras mám v sobě alespoň trochu toho Balkánu, takový Srb či Bulhar jsou již vlastně takřka Turci, lehce pozitivní je také skutečnost, že se nade mnou Bůh přece jen smiloval a vlastním nulu procent původu germánského či vůbec západo-evropského. Ale nevím, jestli se mně to podaří úspěšně prodat a dokáži se ještě na poslední chvíli zachránit, jsem v tomto ohledu bohužel poněkud skeptický. Při té vší hrůze mně naštěstí dodává naději a jakousi pozitivní energii mimo stromů i má oblíbená pohanská kapela Heilung: